Parkem básníka Šumavy

Šumavský rodák byl spisovatelem, malířem, vychovatelem. V úctě k odkazu díla Adalberta Stiftera vznikl nad městem Horní Planá park. Fotoblog.

Od počátku února do závěru dubna letošního roku jsem opakovaně navštívil šumavské městečko Horní Planá a jeho okolí.

Památník – Rodný dům Adalberta Stiftera (1805 – 1868) v Horní Plané. V roce 1960 v objektu vznikla pobočka Regionálního muzea v Českém Krumlově. V interiérech je stálá expozice z díla „básníka Šumavy“ spolu s dalšími sezónními výstavami, např. z historie Lipenska.

Rodné městečko, jak je kolem r. 1823 zobrazil osmnáctiletý student Stifter (zdroj obrazu: Památník A. Stiftera v Horní Plané).

Na detailu reprodukce obrazu si nad místem všimněme vrchu Dobrá Voda. Zleva míří linie stromořadí k poutnímu kostelu. V tomto výšinném terénu byl v 80. letech 19. století založen park k poctě hornoplánského rodáka Adalberta Stiftera.

Johann Schneider: Horní část náměstí v Horní Plané, 1867. Na unikátním snímku vídeňského fotografa nad kostelem sv. Markéty korunuje návrší poutní kaple; dnes je tato stavba skrytá v lesoparku (zdroj fotografie: Lenka Hůlková – Výstava Horní Planá a okolí; in: Ročenka Regionálního muzea v Českém Krumlově, 2012).

Cesta letitou alejí při západním okraji lesoparku směřuje k poutní kapli.  Tímto uskupením se připamatovává barokní doba cítění a utváření prostoru české krajiny.

Závěrečný výstup ke kapli v šumavském zimním ránu.

Poutní kostel Panny Marie Bolestné na vrchu Dobrá Voda od východu. Podle legendy u léčivého pramenu počátkem 18. století vznikly postupně dřevěné kaple, které byly nahrazeny zděnou stavbou vysvěcenou r. 1779. V období 1993 – 1997 byl poutní kostel renovován původními německými obyvateli z okolí, s poděkováním českým i rakouským dárcům (informace na kamenných deskách na stěně kostela).

Východně od svatostánku je ohrada, fakticky menší obora s jelení a mufloní zvěří.

Park Adalberta Stiftera byl slavnostně zpřístupněn v létě r. 1884. V jeho prostoru je chráněné památné stromořadí s věkovitými lipami velkolistými.

Tatáž alej z opačného směru v zimním jitřním nasvícení.

Torzo dutého kmenu věkovité lípy je přírodně formovanou skulpturou. Ve Stifterově lesoparku jsou různé druhy stromů. Vedle běžných se vyskytují i méně známé exempláře, např. dub červený, smrk sivý, jedle balzamová, jilm drsný i habrolistý (na stromech jsou elipsovité tabulky s názvy, včetně latinských).

V dolní části parku je pamětní kámen věnovaný členům spolku šumavských vysokoškoláků zemřelých na bojištích první světové války 1914 – 1918. Nad deseti jmény je německý nápis (česky: Vaše smrt nás učí životu. Padlý hvozd).

Výstup k památníku Adalberta Stiftera.

Slavnost vystavení sochy básníka Šumavy se konala 26. srpna 1906 za účasti šesti tisíc lidí (foto Josef Seidel; zdroj snímku: soukromá sbírka).

Památník s plastikou od severu. Jeho umístění původně nabízelo výhled do údolí s protékající řekou Vltavou a krajinou plání rámovaných lesy. Dnes v průhledu mezi stromy bez listů zahlédneme hladinu lipenské vodní nádrže.

Plastiku spisovatele vytvořil žák sochaře Josefa Václava Myslbeka Karel Wilfert mladší. Ze slitiny mědi a bronzu ji zhotovila slévárna Bendelmaier Praha – Holešovice (autorské indicie jsou vyryté na kovovém podstavci plastiky). Výška plastiky je 230 cm, s kamenným soklem 300 cm.

Součástí pomníku spisovatele je deska s  citací z jeho díla Hvozd (Der Hochwald, 1841), část Hrad v lese: Tu se rozkládají široké lesní hřbety a svažují se líbezně, zatmívajíce se černou modří, kde stříbřitě probleskuje Vltava; v tomto pohledu je nevýslovně mnoho milého i tklivého (překlad Anna Siebenscheinová; Hvozd. Nakladatelství Růže České Budějovice, 1968).

V Horní Plané po roce 2001 vznikl Spolek Stifterův park, aby spolu s městem pečoval o kulturní dědictví, včetně průběžné obnovy stromoví ve spolupráci s CHKO Šumava.

Fotografie: Zdeněk Hosman

• Volně spojitý fotoblog: Hornoplánská panoramata