Nahoty

Dialog dvou mužů: Čím se teď zabývá tvůj kámoš? Představ si, on maluje nahé akty. To nic není, moje známá dělá nahé fotky…

Malířský žánr akt

Ženský akt je v evropském malířství žánr tradiční. Má oporu v klasických vyprávěních. Z nich oblíbený je příběh Soud Paridův – volba královny krásy. „Jablko sváru“ vyhrála Venuše, když za vítězství sudímu slíbila lásku, ne však svoji, ale v podobě milostného objektu jiné ženy.

Obrazy ženských aktů vždy malovali především muži pro muže – vlastníky obrazů, i pro jejich pohledy. Pro zobrazování nahoty vypracovali umělci potřebné komunikační strategie, např. míru zakrývání a odhalování těla, svádivost pohybem, pohledem, gesty rukou. Ženský akt ve výtvarném umění staví model do pozice erotické loutky, aby obrazově uspokojila mužskou touhu. Ženina situace je tak vymezena její podřízeností. Díváme se na obrazy a ony naopak shlížejí na nás.

Akt a nahota

Historik umění Kenneth Clark (1903 – 1983) k tématu aktů a nahotě publikoval knihy, např. Feminine Beauty (1980). Rozlišuje mezi označeními akt (nude) a nahé tělo (naked body). Být nahý je situace, jež v člověku vyvolává rozpaky i stud, neboť jsme ovlivněni společenskými konvencemi. Aby se nahé tělo proměnilo na akt, potřebuje být vnímáno jako věc. Akt je umělecké dílo a meze nahoty nemá. Ve výtvarném umění nahá osoba není čistou kopií přírody, ale umělcem je proměněná do podoby estetického objektu.  U malířské moderny 20. století zájem o žánr aktu ustupuje. Jedním z důvodů bylo rozšíření fotografie. Tyto dostupnější technické obrazy proměňují role jejich příjemců. Místo diváka – vlastníka obrazu je tu nově divák konzument. Ten nepotřebuje vlastnit jednoduše nahraditelné, zaměnitelné, snadno reprodukovatelné. V konkurenci s popisností fotografie modernisté ženské tělo přetvářejí. Vycházejí z barevné nadsázky, volnější formy a zdůrazňují expresivitu, výrazovost. Pohlédněme na tři obrazy aktů z první čtvrtiny 20. století. První dva z nich vznikly před sto lety.

Od fotografie k performanci

Ve výtvarném umění druhé poloviny 20. století se více než dříve prosazují ženy výtvarnice. Iniciačním jevem byla druhá vlna feminismu, která se uskutečnila od 60. do 80. let 20. století; ve stejném období probíhala na Západě sexuální revolta. Oblíbeným nástrojem obrazového zaznamenávání nahoty je médium fotografie.

Přebujelostí scenérie ženských těl, v jejich banálním pózování, se u diváka postupně projeví smyslová přesycenost, až duševní otupělost. Fotografický akt je dnes velmi populární a je hojně využíván, ba zneužíván v reklamě na cokoli.

V českém prostředí působí příklad výtvarnice Lenky Klodové (*1969). Na Fakultě výtvarných umění VUT Brno vede ateliér tělového designu. Ve svých praktických výstupech – performancích i v teoretických úvahách prozkoumává nahé situace (stejnojmenný název knihy L. Klodové, 2016).

Probleskuje tu ironický náhled na společností tradovanou, tj. „přidělovanou“ ženskou roli. Zde je bezhlavá, bezruká, cosi mezi odaliskou a služkou… Osekaný ženský trup mi nejspíše připomíná totem.

Místo obrazu aktu se nověji objevují performance, pohybové akce, kde lidské tělo je materiál, nástroj i výrazový prvek. V některých akcích v galeriích či v ulicích měst se prezentuje živoucí nahé tělo. Známé jsou produkce performerky Milo Moiré (*1983).  Aktérka provokuje, když své tělo nabízí lidem k dotekům;  je si vědoma toho, že hmat je nejerotičtější lidský smysl. V mezilidské komunikaci se dotykem cizího těla narušuje intimní vzdálenost, tj. distanční okruh v kategorii osobní.

Ve veřejném prostoru se také vyskytuje nahota skupin lidí.  Má různé motivace a má odstíněné významy ve škále, např. od obnažování k projevu křehkosti a zranitelnosti těla. Nazí aktivisté protestovali i v roce 2016, např. proti D. Trumpovi; jiní zase za práva zvířat a proti zabíjení býků při koridě. Nahé situace obsahují manipulativní triky. Plná nahota je doslovnost, kdežto částečná zahalenost probouzí diváckou zvědavost a představivost.