Černá noc – bílý den je kontrastem známým všem. Černobílé stvoření se v denním světle kmitlo jen. Skutečně, nebyl to sen…
Na závěr měsíc trvající hostiny hmyzu na květech echinacey se v letním poledni vynořil, setrval půl hodiny a zmizel. Jeho latinské jméno je Euplagia qudripunctuaria. Angličané mu říkají Jersey Tiger. Francouzské označení Callimorphe (složenina řeckých slov kalós – krásný, morphé – tvar) vystihuje jeho podobu. Na Slovensku ho nazývají spriadač kostihojový a v českých zemích přástevník kostivalový.
Barevnost, vzor na předních křídlech i jeho chování nabízejí pohled na jevy týkající se nejen motýlů, ale i dalších živočichů a částečně lidí. Většina výkladů vnějšího vzhledu organismů vznikla nejčastěji už v 19. století.
Odraz světla – účin opalescence
Doménou motýlů je spíše barva, ne tvar. Morfologické těžiště je na křídlech. Při letmém pohledu shora má přástevník čistě černobílý šat. Co na snímku připomíná flitry ženských šatů, jsou motýlí šupinky, ty jsou nositelkami barvy i vzoru.
V určitém úhlu šupinky nasvícené rozptýleným bílým světlem v jeho odrazu opalizují v typické škále barev modrozelených i červení.
Motýlí šupinky se svým tvarem podobají okvětním lístkům, viz vlevo. Na křídlech jsou složené jako střešní krytina, vpravo. Kresba: Andreas Suchantke.
Jevy nápadnosti a skrytosti
V průběhu fotografování přástevník z květů odlétl do blízkého keře zeravince japonského. Motýl se v tříšti barev, světel a stínů ukrýval. U vnějšího vzhledu živočichů se rozlišují dva jevy: První z nich je, ukázat tvora nápadným, což se projevuje ve výrazných kontrastech barev a třeba i zveličení útvarů (typické znaky zvířecích samců). U druhého protikladného jevu jde o skrytost vnějšího ustrojení živočicha; odborně pojmenováno krypse (řecké kryptos – skrytý). Malíř Abbott Handerson Thayer maskovací způsoby pozoroval a jedním z nich je somatolýza (řecké sóma – tělo, lýein – rozkládat). Týká se optického rozbití maskovaného předmětu na několik částí v kombinaci světlých a tmavých ploch. Obdobný ráz maskování, kamufláže se užívá v polním ustrojení vojáků i na vojenské technice.
V terénu jižní Evropy zoolog Suchantke zaznamenal maskování přástevníka v trnitém porostu. Světlé pruhy na křídlech pokračují v listenech máčky. Kresba: Andreas Suchantke.
Černá přední křídla s bělavým znakem V přikrývají zadní křídla s červeným šatem s tečkami.
Přástevník kostivalový je noční motýl ve dne aktivní. Není běžný; v některých létech i různých oblastech je četnější, někde je náhodným hostem…
Biolog Stanislav Komárek v rozhovoru, r. 2017 „V samoobsluze jevů,“ odpověděl na otázku, čím se liší kreativita lidí a zvířat: Malby na maorských člunech jsou nápadně podobné ornamentům na křídlech motýlů přástevníků; ale zatímco o maorském umění existuje mnoho knih, protože v něm vidíme projevy lidské svobody, o ornamentech přástevníků byla napsaná jediná stať ve třicátých letech 20. století, jelikož je máme za náhodné produkty. Rozdělení vyčleňuje člověka z přírody a umožňuje nám chovat se k ostatním živočichům přezíravě.
Fotografie: Zdeněk Hosman
Užité prameny:
Stanislav Komárek – Mimikry a příbuzné jevy. Academia, Praha 2016.
Andreas Suchantke – Proměny v říši hmyzu. Edice Kolumbus. Mladá fronta, Praha 2003.
