Navštívení česko-rakouského pomezí Vitorazska. Podzimní čas s výhledy z hory Mandelstein nad Novohradskem do části prostoru jižních Čech. Fotoblog.
Vitorazsko – pomezí Čech a Rakouska
Dávný název oblasti Vitorazsko má asi keltský původ. Wittraha bylo označení klikatého toku řeky Lužnice (německy Lainsitz), která pramení v Rakousku a do Čech přitéká při státní hranici u Českých Velenic. Původní osídlení pomezí bylo slovanské; svědčí o tom jak název Vitoraz, tak i další pojmenování sídel, např. Litschau (Ličov), Zwettl (Světlá). Roku 1185 český kníže Bedřich udělil Vitorazsko, území mezi řekami Lužnice a Stropnice, v léno Hadmarovi II. z německého rodu Kuenringů. Hadmar nechal postavit rodové sídlo, hrad Weitra (Vitoraz). Od 12. do 13. století byla oblast kolonizována německým obyvatelstvem. Po bitvě na Moravském poli Vitorazsko roku 1280 přestalo být lénem Koruny české a bylo připojeno k Dolnorakouskému arcivévodství.
Novohradské hory
Horské seskupení mezi Dolním Dvořištěm a Českými Velenicemi tvoří přírodní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. V Rakousku se Novohradské hory označují Freiwald (Svobodný les). Novohradské hory se rozléhají v nejvýchodnější části Šumavské subprovincie a v Čechách mají rozlohu 162 km2. V geomorfologickém členění se Novohradské podhůří vymezuje od Vyšebrodského průsmyku v severní linii oblastí Kaplicko, Velešínsko až k Českobudějovické pánvi a odtud jihovýchodním směrem okolo měst Borovany a Trhové Sviny až na hranici v Českých Velenicích, v celkové rozloze přes 700 km2. Porovnávat výšky Novohradských hor se sousedící Šumavou je nesmyslné. Horské tisícovky jsou tu tři a ostatní významné vrcholy mají výšku přes 900 m n. m. Kouzlo novohradské krajiny spatřuji v jejím menším dotčení civilizací a v prozatímním neničení přebujelým turismem.
S kamarádem Jaromírem jsme na Novohradsko letos v říjnu jeli k hraničnímu přechodu Šejby autem a odtud na e-bicyklech do Dolního Rakouska přes obec Moorbad-Harbach na vrchol hory Mandelstein, 874 m n. m.
Nedaleko vyhlídky Hut (hučka, klobouk, 838 m) náhled k jihu do rakouské oblasti Waldviertel (Lesní čtvrť) do okresu Gmünd. Vlevo nahoře okresní město Weitra.
Začínáme obchůzkou pod skaliskem Mandelsteinu. Název prý vznikl podle forem balvanů, které připomínaly skořápky plodů mandlovníku. V podhledu sledujeme charakteristické projevy mrazového zvětrávání v pleistocénu (období starších čtvrtohor), tj. morfoskulptury – skalní hradbu, mrazové sruby.
Před chodcem se zjevuje chráněný přírodní výtvor, skalní brána Mandelsteintor. Napravo příklad mrazového zvětrávání granitu a pozice skalního řícení.
V podhledu zaznamenáváme část předsunuté vyhlídkové plošiny na vrcholu Mandelsteinu.
Po průchodu skalní bránou zpětné ohlédnutí. Po obchůzce kolem skaliska jsme 100 metrů pod ním našli tabuli s vymezením česko-rakouské státní hranice. Následoval výstup na vrchol.
Před vrcholem je otevřená kaple, památník vyhnání německých obyvatel z Československa po r. 1945. Na desce je citována moralita šumavského rodáka a spisovatele 19. století Adalberta Stiftera: Uchovávat v sobě nenávist a hádky, nebo je opětovat, je slabost – přehlížet je a láskou oplácet, je síla.
V popředí přírodními procesy vzniklá skalní mísa se zlatem listů. Výběžek skaliska s příslibem výhledů do prostoru krajiny jižních Čech (zalesněný hřeben neumožňuje vyhlídky do Rakouska jižním a východním směrem).
Pro bezpečný pohyb na skále při prohlížení okolního terénu vznikla r. 2013 vyhlídková plošina se čtyřmi vysunutými ohrádkami.
Částečné panorama Novohradska. Na horizontu s horami Šumavy a jejím podhůřím. Uprostřed výrazný masiv Blanského lesa s horou Kleť.
Severozápadním směrem jsou nepřehlédnutelné věže jaderné elektrárny Temelín; vzdušná vzdálenost 60 km (dále uváděné vzdálenosti jsou téhož určení).
Město Trhové Sviny, prvně zmiňované r. 1260 jako už existující osídlení; vzdálenost 18 km.
Horní Stropnice je historicky prvně zmiňovaná roku 1185; vzdálenost 6 kilometrů. Údolí pod Mandelsteinem klesá do hloubky 250 metrů.
Západním směrem se klene Kraví hora, 953 m; vzdálenost 6,5 km. Vlevo za ní ční Kuní hora, 925 m. Pod horou je osada Hojná Voda.
V krajině Novohradska je z různých míst viditelný barokní kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě; vzdálenost 6 kilometrů. Na snímku nejvýše je vrchol šumavské hory Špičák (1221 m); vzdálenost 58 km (Špičák se klene severně nad Horní Planou u Lipna).
V širším záběru výhledu jako předchozí, zaznamenáváme uprostřed Vysoký kámen (Slepice), 865 m, vpravo od něj část Kohouta, 871 m (oba vrcholy jsou Slepičí hory). V pozadí vlevo již zmíněný Špičák a vpravo na okraji Knížecí stolec, 1226 m a Lysá, 1228 m. Všechny tři vrcholy patří k význačným bodům Želnavské hornatiny (Knížecí stolec a Lysá jsou součástí Vojenského újezdu Boletice).
V posledním výhledu v zadním plánu je Chlum, 1191 metrů; vzdálenost 55 km (je součástí vojenského výcvikového prostoru Boletice). Uprostřed (přehoří Šumavy) je protáhlý masiv Blanského lesa s horou Kletí, 1083 m; vzdálenost 41 – 42 km. Vpravo na okraji snímku je Buglatská vrchovina 832 metrů (východní část Prachatické hornatiny).
Fotografie: Zdeněk Hosman
Informace k textu:
Kolektiv autorů – Novohradské hory a Novohradské podhůří – příroda – historie – život. Baset 2006.
Milan Koželuh: Kraj pod Mandelsteinem. Vydalo Město Nové Hrady 2019 (autor uvádí vzdálenosti míst vzdušnou čarou; jeho údaje jsem zkontroloval a jsou přesné).
