U různých jevů nemusí být podstatné, nač hledíte, ale spíše to, co a jak vidíte. Proměny pralátky hydór. Dlouhodobé fotozáznamy.
Voda je živel, na němž lze nejnázorněji doložit kombinaci různých účinků. Přizpůsobuje se bezpočtu látek. Přitahuje početné zvláštnosti. Průběžně tři roky fotografuji obraznost hladin vod stojatých, například v rybnících, v mokřadu i v tůních, ale zaznamenávám též proměny vod protékajících potoky i řekou. Předkládám výběr z celku.
Část vody je zde v pevném skupenství. Obměna ledu vznikla spadem dešťových kapek na jeho sněhový povrch. Šikmé světlo v dotyku s ledem jemně naznačuje okraj duhové škály.
Vzorování hladiny způsobené navanutím pylu z borovic rostoucích nedaleko požární nádrže na jaře roku 2018.
Různobarevný povlak vody v jarním mokřadu je výsledkem aktivity mikroorganismů z vývěru podzemní vody. Bakterie Leptothrix reaguje na nerosty – železo, mangan, nově uváděn i arsen; následkem oxidace minerálů z činnosti bakterií je hladina zabarvena v zobrazené sestavě.
Vodní květ na hladině stojatých vod mohou vytvářet zelené řasy (Chlorophyta) a sinice (Microcystis), ty se vyskytují hlavně v létě v místech s nadbytkem živin ve vodě, zejména fosforu. Specialista na cyanobakterie Blahoslav Maršálek z Botanického ústavu AV ČR říká: sinice jsou jako chytré horákyně; jsou to rostliny a nejsou to rostliny. Přijímají energii ze světla jako rostliny, a nemají-li světlo, např. v bahně, jsou z nich bakterie. Sinice jsou toxické, škodí člověku i vodním ekosystémům. Chcete-li rozlišit řasy od sinic, naberte zelenkavou vodu do čiré láhve až po hrdlo a nechte odstát 20 minut. Když se na hladině objeví zelený kroužek, povlak v podobě krupičky či sekaného jehličí a zbytek vody je bezbarvý, jsou ve vodě sinice.
Povrch tohoto rybníku je zelený proto, že je souvisle pokrytý lístečky okřehku.
Detail: okřehek menší, slovensky žaburinka menšia, dříve pojmenovávaný „vodní čočka,“ jsou malé lístečky v rozpětí mezi 1 – 4 mm. Na spodní straně lístků vyrůstají krátké kořínky.
Povrchové napětí vody spolu s odpudivostí podkladového materiálu (na hladině spadané listy akátu) způsobuje, že po dešti na listech zůstaly oválky vody zrcadlící nebe i protisvětlo.
Pod jezem v dílu zvaném vývar. Obsahuje-li voda čisticí prostředky, jsou přítomny hojné bubliny.
Zobrazení části hladiny líně plynoucí řeky, poeticky zvané „stříbropěnná;“ ano je to Vltava.
Žár letního slunce, čili živel ohně se houpá na zčeřeném povrchu vody.
Totéž, ale jinak: Zobrazený jev může v jedinci vyvolat třeba představu bludiček, jež svádí jedince nejprve k tanci ve vlnách a v neopatrnosti k zápasu o život, až k utonutí…
První dešťové kapky na hladině. Názorný doklad fyzikálního jevu interferenčního vlnění. (Interference = prolínají a kříží se kruhové vlny šířené z center).
Kapka po nárazu na hladinu udělá mělkou jamku ohraničenou prstencem (část vlevo dole). Následně se na povrchu vyklene puklička, jež vyprskne ve formě korunky. V poslední fázi akce se vymrští sloupek, od nějž se oddělí kapka (vpravo).
Nerovnost dna potoka ovlivňuje proudění vody na povrchu. Neklid hladiny je znázorněn bílými linkami, tj. odrazy světla snímaného fotoaparátem v určitém úhlu. Záblesky zaznamenává technické zařízení; oko člověka je nezachytí, ani nerozliší, protože je oslněno.
Život na hladině – houf bruslařek rybničních.
Fotografie: Zdeněk Hosman
