Medvědí stezkou

Ti, kdo v různých ročních i denních časech objevili krajinu Šumavy, se rádi do ní vracejí. Vábí je hluboké a rozlehlé lesy i krása horstev. Chodcův fotoblog.

Medvědí stezka vede lesnatým masivem Jeleních vrchů mezi Černým Křížem a místem Ovesná, nedaleko Nové Pece v bývalém okresu Prachatice. Trasa vznikla v roce 1966 z podnětu prachatických ochranářů přírody jako první naučná stezka na Šumavě. Motivací zakladatelů byl obdiv k území s unikátními žulovými objekty, ale též trvalá připomínka míst, kde žil jeden z posledních medvědů jihovýchodní části Šumavy. Skalní útvary v terénu jsou ze světlé hrubozrnné dvojslídné žuly eisgarnského typu (podle obce Eisgarn v Rakousku, poblíž městečka Litschau).

Stezka se proplétá kolem většího počtu kamenných objektů zformovaných dlouhodobým tvořením přírody. Část z nich jsem fotograficky zaznamenal. Názvy skalním formám dali prachatičtí turisté, kteří stezku vytýčili.

Svahovitá „Perníková skála“ má deskovité i kvádrovité dělení žuly s posuny hmot horniny.

Dvě hradby zvané „Soutěska lapků.“ Nahoře s aktuálně padlým kmenem stromu je branou.

„Gotický portál“ vzniklý zřícením bloku žuly a překlenutím.

„Mechová pyramida“ s přirostlými příchytnými vlákny ke kameni maskuje jeho hmotnost.

Vznosná „Skalní kaple.“

„Poustevna“ vznikla z velkých kusů horniny.

V některých částech stezky chodec kráčí propletenci hadovitých kořenů smrků.

„Hřib“: Přírodní konstrukce kamenné desky položené na stojkách připomíná dolmen (kamenný stůl). V neolitu dolmeny budovali lidé; napodobovali přírodu?

Zvětráváním a odnosem horniny ve spodní části celku vznikl „Viklan.“

Podivuhodným dokladem přírodního tvarování žuly na skále je „Hlava telete.“

Ideální je, když jedinec bez nápovědy svobodně rozvíjí svoji obrazotvornost. Jaké tvary vidíte vy?

Nejvyšším místem Medvědí stezky je vrch Perník (1049 m n. m.).

„Medvědí vyhlídka“ upoutává pozornost dramatickou scenérií v souhře hmot kamenů, usazení stromů a působení světel i stínů (kliknutím na foto je zvětšíte).

Unavený chodec přichází k Jelenímu jezírku (950 m n. m.), aby pohledem na hladinu občerstvil duši. Nádrž byla  podporou plavení dříví Schwarzenberským plavebním kanálem (vznik 1789 – 1822); kliknutím na foto je zvětšíte.

Medvědí stezka dostala název podle události zastřelení posledního šumavského medvěda r. 1856, což připomíná Bärenstein (Medvědí kámen).

Celá stezka měří 15 kilometrů.  Chodci tu zdolávají středně obtížný horský terén. Trasou jsem putoval znovu po dvaceti letech. Tentokrát jsem šel sám více než šest a půl hodiny; odpočinkem mi byly jen zastávky při fotografování. Potkával jsem skupinu nejméně 30 seniorů. Výkonnostně byla rozkouskována na typy „chvátalky“ – „loudalové.“ Počet žen byl v poměru k mužům asi trojnásobný. Zas uvidět Šumavu a v ní třeba i zemřít, ale nezastřelen jako poslední šumavská medvědice…

Fotografie: Zdeněk Hosman