Když na železniční trati směrem z Volar do Vimperku cestovatel vystoupí z vlaku na zastávce Soumarský Most, může se cestou názorně vrátit do předválečného času 1936 – 1938. Fotoblog.
Historik o budování opevnění v ČSR
Historik Jan Tesař ve fundované studii Mnichovský komplex čili Příspěvek k etologii Čechů, na základě historických faktů a svědectví nejvyšší vojenské generality v roce 1938 v souvislosti s budováním obranných staveb kriticky hodnotí činnost tehdejší československé vlády. V r. 1932 se v Ženevě konala tzv. odzbrojovací konference, kde si Německo vynutilo rovnoprávnost ve zbrojení (ještě před Hitlerem). Ministr zahraničí Edvard Beneš po návratu doma jednal s vojenskými představiteli a řekl: Dávám vám čtyři léta. Krize přijde asi v letech 1936 nebo 1937. Republika musí být do té doby vojensky plně připravena. A nic se nedělo. Až v dubnu 1936 vyšel čs. zákon na obranu státu, následovaný zákonem o půjčce na obranu. Koncem léta toho roku byla zahájena stavba opevnění. Byly ztraceny čtyři roky. V první etapě byla budována linie lehkých opevnění na hranicích Čech s Německem. Československé opevnění z r. 1938 prošlo zkouškou bojů v r. 1945.
K často ostře diskutované otázce, zda po zářijové mobilizaci mělo čs. vojsko bojovat, Tesař píše: Charakteristický podvod ex-post-vyhrávačů války: srovnávají se počty plně mobilizovaného československého vojska a manévrujících sil německé armády, která nemobilizovala. A tvrzení dokládá početním stavem vojáků a technické zaostalosti výzbroje armády dle údajů vojenských historiků. O vojenské podřadnosti armády se rozhodlo dávno před březnem 1938, což ostatně platí ve stejné míře o státu vůbec (zdroj citace viz na konci textu).
František Seidel: České opevnění u Soumarského mostu, Šumava 1938 (zdroj: soukromá sbírka). Dobový snímek dokumentuje tři bunkry postavené mezi železniční tratí a řekou.
Od nástupiště vlakové zastávky Soumarský Most směrem k letnímu tábořišti se po několika desítkách metrů objeví první objekt lehkého opevnění s pestrým nátěrem.
Vstup do prostoru Šumavského muzea lehkého opevnění Soumarský most. Sezónně je přístup od počátku května do konce října v časovém rozmezí 10 – 16 hodin.
V expozici na stole jsou ukázky různých typů zbraní, ovšem nefunkčních. Nad stolem je vitrína s nábojnicemi. Vše je názorné a s informačními údaji.
Při zahájení výstavní sezóny v květnu 2022 byl slavnostně požehnán prapor muzea; výmluvný je nápis na stuze: Sami sobě z radosti. Obětavým strůjcem muzea je pan Jan Němeček z obce Dobrá na Šumavě.
Tento řopík (název ze zkratky ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací) má jméno „Honzík.“ Návštěvníci mohou po schůdkách vstoupit do jeho interiéru a prohlédnout si základní technické vybavení objektu z r. 1938.
Z tábořiště vyšlapanou stezkou lesem se vynoří další z objektů; tento s mříží ve vstupu.
Poblíž Soumarského mostu vznikla linie osmi objektů lehkého pevnění vzor 37.
Tento řopík stojí při břehu řeky Teplá Vltava. V květnu 1945 na konci války bunkry při útěku obsadili prchající Němci. V bojích o Soumarský most zemřelo několik amerických vojáků.
Chodec může za zády nechat vojenské opevnění, pokračovat po stezce a rozhlédnout se po okolní krajině.
Řeka Teplá Vltava v okolí Soumarského mostu terénem malebně meandruje.
Pletivo obnažených borovicových kořenů na břehu řeky. Pro větší část stezky lesem je to typický úkaz.
Řeka se stočila a skryla; chodník obklopuje vysoká mokřadní vegetace.
Stromy v pozadí krajiny naznačují, kudy pokračuje tok řeky.
Kolem pramenišť, v lemech horských lesů v době vrcholného léta vykvétají jedovatí krasavci. Detail květů oměje šalamounka, dříve zvaného šalomunek.
Nadhled z lávky Dobrá na tok Teplé Vltavy (podle turistického ukazatele 744 m n. m.). Z místa může poutník pokračovat do Volar (4, 5 km do železniční stanice), anebo trasou 13 km do Strážného k hraničnímu přechodu do Bavorska.
Zdroj citace: Jan Tesař – Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky. Prostor 2014, 2. vydání.
Fotografie: Zdeněk Hosman
