Lednově šumná Šumava

Zimní putování jihovýchodní částí Šumavy s několika zastaveními. Výhledy do luhů a k hornatinám. Fotozáznamy.

Toponyma – jména míst

Podle antických geografů Strabóna a Klaudia Ptolemaia byla oblast, kde se dnes nachází Šumava, označena jako hyle Gabreta (starořecké hyle znamenalo hmotu a Aristoteles obecninu specifikoval slovem dřevo; řecké hyle se do latiny převedlo výrazem silva, les). Slovo Gabreta je prý odvozenina z keltského gabro – kozorožec, kozel, koza.  V přetlumočení sousloví hyle Gabreta se zjevil Les kozorohů/kozlů/koz, avšak i ve starověku Šumavu tvořily hornatiny zarostlé lesy, možná i s kozorohy?

Kartograf Abraham Ortelius  roku 1587 otisknul mapu staré Germánie. Informace pro zobrazení čerpal z topografických údajů obou antických geografů. V dolní třetině mapy, uprostřed nad linií Dunaje (Danubius flu), je viditelný nápis GABRETA silva (zdroj výseče mapy: http://jdem.cz/aaqr0).

Pro název Šumava filologové nabízejí několik možností, např. že vznikl ze staroslovanského šuma = les; další eventualitou by mohlo být sloveso šumět a třetí je moravsko-slezské označení šumný, tj. pěkný. Mnou shrnuto: Lesy šumavské šumí a ještě jsou někde i šumné.

Část mapy vyznačuje díl území  Vltavský luh, jehož součástí je údolní rašeliniště Mrtvý luh (351 ha).  Rašeliniště z obou stran obtékají hojně meandrující toky, zleva Teplé a zprava Studené Vltavy. Na výseku mapy  vedle sebe koexistují instituce  Chráněná krajinná oblast Šumava (vznik 1963) a Národní park (NP) Šumava (vznik 1991). Vystoupil jsem z vlaku ve stanici Černý Kříž a šel jsem podél Vltavského luhu 14 kilometrů do Nové Pece (zdroj mapy: infotabule u vlakového nádraží Černý Kříž).

Tok Studené Vltavy u Černého Kříže.

Část prostředí Mrtvého luhu. Chráněná oblast je v první zóně NP Šumava a vstup do ní je umožněn odborné veřejnosti.

Z cesty u samoty Smolná Pec severozápadním směrem jsem zaznamenal význačné vrcholy Boubínské hornatiny: vlevo Boubín (1362 m), vpravo Bobík (1264 m), uprostřed Jedlová (1089 m). Nedaleko v luhu je soutok Teplé a Studené Vltavy.

Ženské formy modelované sněhem a světlem na lužních ostrůvcích vegetace.

Z Nové Pece jsem v lednu dvakrát putoval do obce Želnava a jejího okolí. Výhled na Želnavský vrch; vpravo u okraje kostel sv. Jakuba, patrona poutníků. Obec se nachází v nadmořské výšce 775 m na hranici NP Šumava.

V Želnavě mají vztyčený památný žulový válec z r. 1818, který v obci sloužil do r. 1963 jako vodní rozvaděč pro studně. Na válci vytesaný německý nápis: Kdo stále jen má chuť pít, ať přijde, mohu ho každý den napojit.

Šumavský terén při sestupu z Želnavského vrchu směrem ke kostelu.

V severovýchodním okraji Šumavy se táhne jednotný horský masív Želnavská hornatina.  Jejím význačným vrcholem je Knížecí stolec (1236 m).  Od želnavského kostela na vršku lesa vpravo na hoře vyčnívá dřevěná rozhledna (vzdušnou čarou 5, 5 km).

Pohled od Želnavy k jihu na státní hranici ČR s Rakouskem k Plešské hornatině s význačnými vrcholy – vlevo Smrčina (Hochficht) 1338 m n. m., vpravo Hraničník (1281 m).

Od poloviny ledna r. 1965 bylo na Šumavě v okolí Želnavy zahájeno filmování prvních obrazů oceňovaného filmu Markéta Lazarová (režisér František Vláčil). Scéna z filmu v exteriéru Želnavy (zdroj fotografie: http://jdem.cz/fguhf9 ).

Vrcholy na severozápadu - Bobík a Boubín tentokrát z obce Bělá.

V jihovýchodní části Šumavy je rozsahem druhý největší geomorfologický celek Trojmezenská hornatina. Ve střední části je Plešská hornatina s nejvyšším vrcholem české části Šumavy: Plechý (Pl?ckenstein) 1378 m n. m. Tři fotografie ilustrují proměnlivý výraz hory ovlivněný směry světla a místy záznamů.

Masív Plechého přesahuje k nám ze sousedního Bavorska a Horního Rakouska. V ledové době intenzivním rozpadem žulových skal vznikl kar (příkrá skalní stěna) vysoký 220 m. Boční světlo oproti předchozí fotografii ukazuje plasticitu kotlovité formy.

Hora Plechý od Bělé u Nové Pece (dole za stromy Vltava před vodní nádrží Lipno). Po roztání ledovce z nahromaděné vody pod stěnami Plechého vzniklo Plešné jezero.

Fotografie: Zdeněk Hosman

Autorské fotoblogy z dříve navštívených horských terénů Šumavy:

• Plešné jezero (2017)
• Medvědí stezka (2018)
• Knížecí stolec (2019)