Procházíte-li jarní krajinou, můžete v určitých místech zaznamenat triumfální pokřik. Foto-sekvence z potýkání a pronásledování…
Na břehu jednoho rybníka v jihoČechii jsem vystoupal do větví vrby. Z nadhledu kolem čtyř metrů nad vodou jsem uskutečnil týdenní několikahodinová pozorování. Výběr fotografií s komentářem ilustruje události na vodní hladině.
Lyska černá je u nás stálý, asi nejhojnější pták řádu krátkokřídlých, čeledi chřástalovitých.
Občas lysky střídají plavbu s „pobíháním“ po hladině, k němu si pomáhají křídly. Prsty nohou mají pokryté kožním lemováním. Mezi prsty nemají plovací blánu, kterou pro pohyb ve vodě má řád vrubozobí, čeleď kachnovití (labutě, husy, kachny).
Čtyři po sobě jdoucí fotografie (včetně této) ve vteřině sériového snímání ukazují boj trojice lysek.
V souboji používají tělesné zbraně: zobák, údery křídly, nohama i drápy na nich.
Bijci hýkají, pískají a stříkají na sebe vodu. Při více pozorováních jsem zaznamenal jedinou potyčku.
Brzo je po bitce. Poznávací znaky lysky černé (samečci i samice jsou stejně zbarvení): černý šat, bílá rohovitá destička na čele, bílý zobák a červené oko.
Domovinou husy velké je Skotsko, Island, pobřeží Skandinávie a část střední i jihovýchodní Evropy.
Od začátku března a při mírnější zimě i dříve se husy velké vracejí ze zimovišť ze Středomoří.
Hleďme, jak na hladině rybníka vedle husí a lysek se jako na módní přehlídce předvádí labuť.
K výpadu za husou startující samec labutě velké se vpřed pohybuje prudkými odrazy obou nohou a křídly vesluje (rozpětí křídel bývá 208 – 238 cm).
Labuťák a husa velká. V rákosí rybníka hnízdí labuť. Její partner na hladině hlídkuje. Hejno dvaceti hus velkých je samcem labutě v teritoriu vnímáno jako nevítané. Labuťák neustále husy pronásleduje.
Zbývající čtyři snímky ilustrují úsilí labuťáka o vyhánění husí z „jeho“ revíru (klikem fota zvětšíte).
Pokus o oklamání útočníka změnou směru, aneb jak husa zdolává zatáčku.
Husy velké i labutě velké vytvářejí doživotní páry. Partnerská věrnost je typická pro velké ptáky, jejichž populace není příliš početná. Co drží husí pár po celý život pohromadě, je triumfální pokřik, a nikoli pohlavní vztahy mezi manžely. Existence silné vazby triumfálního pokřiku mezi dvěma jedinci „připravuje cestu,“ tj. podporuje do určité míry vznik pohlavního vztahu (Konrad Lorenz: Takzvané zlo. Mladá fronta Praha 1992; překlad Alena Veselovská, str. 166). Triumfální pokřik je v etologii (obor studující chování živočichů) odborné označení. Etolog K. Lorenz dlouhodobě ověřoval chování husy velké; v 11. kapitole nazvané „Svazek“ své knihy Takzvané zlo, jev triumfálního pokřiku obsáhle vyložil. Jedná se o živelný projev chování v podobě ceremonie výhružných projevů husí. Mezi všemi podněty určujícími každodenní život divokých husí je triumfální pokřik motivem vůdčím. Po každé akci, v níž husa zažene soupeře, anebo unikne před agresorem, zní ostré fanfáry s pohybovým doprovodem těla a směrováním krku.
Fotografie: Zdeněk Hosman
Doplňující fotoblog o labuti: Sólo grácie
