Detaily z dávnověku

Fotoblog s několika plasticky zobrazenými podobiznami, figurami a jedním nápisem od bezejmenných autorů. Kdo a jak dlí v detailech?

V roce 1263 založil král Přemysl Otakar II. ve Zlaté Koruně cisterciácký klášter. Cisterciáci byli asketický mnišský řád reformovaných benediktinů. Do roku 1250 bylo na Západě založeno 650 mužských opatství; v českých zemích do konce 13. století vzniklo 12 cisterciáckých klášterů.

Jižní portálek kaple Andělů strážných v cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna. Jedná se o ranou gotiku v Čechách z období kolem r. 1285. V nadpraží s koutovými konzolkami jsou figurky „držáků“ kamenného překladu (levý nosič).

Heslo cisterciáků je: ORA ET LABORA, modli se a pracuj. Víceméně pokřesťanštělé staré římské hodiny určily začátky mnišských modliteb v odstupech tří hodin 7x za den. Modlitby měly vyprosit boží odpuštění a spásu. Řeholníci měli stálý denní program: Den začínal kolem půl druhé hodiny po půlnoci a končil kolem 20. – 21. hodiny večerní. Po poledni byl dvouhodinový povinný odpočinek. Cisterciáci byli velmi dobří hospodáři a obdělávatelé půdy. Potřebným pracím (stavebnictví, zemědělství atd.) věnovali mniši skoro 7 hodin denně.

V jižním portálku kaple Andělů strážných, vedle hlavice s listovím, je nosič druhý. Figurky jsou zde symboly pokory a vytrvalosti. Cisterciácké umění je ve svých počátcích strohé, odmítá okázalost.

Ve štítu jednoho ze zlatokorunských domů je vsazený kamenný svorník zobrazující Beránka Božího, v pozadí s atributy svatozáře a praporce. Znalci nejsou jednotní ve výkladu jeho původního místa. Tedy, zda se jedná o fragment ze zbořeného presbytáře kaple Andělů strážných v klášteře, anebo zda je svorník z kostela sv. Markéty stojící mimo klášter. Zazdění svorníku do štítu je nejspíše projevem lidové zbožnosti; díl mohl skončit i jinak, jako stavební materiál…

Na vnější stěně presbytáře bývalého kostela sv. Markéty, určeného pro světské obyvatele vesnice Zlatá Koruna, je od počátku 17. století zachována kartuše s latinským textem (viz foto); česky: „Poutníku, stůj a hleď na lípu, jak se zelená a brzy nezhyne. Listy tvaru kapucí na větvích rostou jako symbol mučednictví. Žižko, zázraky nechtěné konáš, když posvěcené muže provazem usmrcuješ“ (mnou upravený převod z brožury Zlatá Koruna od Františka Schullerbauera, tisk 1924). Text zmiňuje ničivý nájezd husitů na cisterciácký klášter v roce 1420. Dle lidové legendy některé zlatokorunské lípy mající listy tvaru kapucí, jsou upomínkou na mnichy oběšené na stromech.   Doplňme k tomu fakt, že v přírodě roste lípa velkolistá (Tilia platyphyllos, var. cucullata), zvaná „kapucínka.“ Pro návštěvníky Zlaté Koruny je památka nedostupná. Majitelka objektu vstup k ní dlouhodobě uzamkla.

Při vstupu do areálu kláštera, za gotickou bránou, byla ve Zlaté Koruně postavena bašta, později změněná na farní budovu. Nad žulovým portálem je umístěna konzola s reliéfem tváře. Podle očí je to asi maska kamenného pozorovatele…

V severním portálu pozdně gotického kostela sv. Víta v Českém Krumlově z 15. století vidíme restaurovaný reliéf s další mužskou tváří. Gesto spojující ruce s hlavou je oživující a v řeči beze slov obvykle znamená zamyšlení, ztišení se.

V Českém Krumlově, vysoko nad jednou z frekventovaných ulic, shlíží na hemžení lidí osobitá hlava. Reliéf je příkladem výtvarné stylizace, která kvůli čitelnosti z větší vzdálenosti vyžaduje v modelaci výraznou tvarovou nadsázku i jasně vymezené detaily (viz pecky očí, závity vousů).

Na věži pozdně gotického kostela sv. Máří Magdalény ve Chvalšinách je vysoko na římse na nároží kamenný „lezec.“ Lépe viděno, na sobě jsou dvě těla s jednou hlavou. V období středověku se zobrazovaly rozmanité bájné bytosti zvířat i lidí. Jednalo se často o křížence, kde se prolínalo reálné s fantaskním. Možná, že místo „lezce“ vidíme pratyp astronauta…

Poslední zastavení před jižním portálem příčné lodi gotické katedrály Notre-Dame v Chartres se zobrazením Posledního soudu; vznik kolem r. 1210. Mezi více než stovkou kamenných figur mne zaujal zobrazený detail (reprofoto; soukromý archiv ZH). Jeden démon odvádí bohatce a druhý na zádech odvléká nahotinu. V křesťanském pojetí jsou tu zhmotněné smrtelné hříchy – lakomství a smilstvo. Nájezdníky na civilizované území Západu zhusta zajímají vášně nesmrtelné – peníze a sex.

Fotografie: Zdeněk Hosman