Staronový příspěvek k nehynoucímu odkazu českého génia. Pětapadesát roků vynořování jeho objevů. Duch minulosti i přítomnosti vane, kam chce…
Cimrmanologové Jiří Šebánek a Karel Velebný ve spisku Byli jsme a buben napsali o pobytu Járy Cimrmana v Novém světě za oceánem. Jára neustále myslel na otčinu. Pro krajany i pro rozvoj domácí turistifikace v zimních večerech vypracoval projekt spanilé jízdy rájem turistů. V rámci rakousko-uherského mocnářství měl vzniknout originální skansen, v němž by se uskutečňovala divadelní představení v přírodě. Měly se animovat slavné scény z českých dějin, speciálně boje o pokrok. V oživených obrazech měli účinkovat dobráci, drškatí i mrzúti. Když se o Cimrmanově plánu dozvěděli cizáčtí i domácí nepřejícníci – továrníci a velkostatkáři, nazvali ho po původci výsměšně Cimrland. Intrikánstvím v zemských úřadech i ve vídeňském sněmu dosáhli zamítnutí plánu.
Navazuji na badatelské výsledky výšeuvedených cimrmanologů ze Salónu Cimrman a v několika výstupech obrazově dokumentuji a rozvíjím Cimrmanovu ideu bojů o pokrok v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Původně hanlivý název Cimrland upravuji na Cimrlandsko.
Josef Lada: Rvačka v hospodě, 1943; perokresba, kvaš, pastelka; rozměry 35, 5 x 56 cm (zdroj: soukromý archiv ZH). Klasická česká hospoda byla a zůstává duchamory a kulturtrégry považována za místo nízkosti a útulek tupých opilců. V hospodách se odedávna vedly řeči moudré i o ničem podobné sněmování v Senilátu. Venkovanům vyhovovala řeč přirozená a rázná – ručně, stručně. Planci, planci, vždy hotovi k zápasnickému tanci; ryzí zápolení jeden na jednoho s doprovodem hudby a pod heslem: NAŠEMU KONÁNÍ BUĎ BOŽÍ POŽEHNÁNÍ.
Zdeněk Mézl: Boj o katedrálu, 1979. Dřevoryt 47 x 35, 5 cm (zdroj: soukromá sbírka grafiky).
Součástí zobrazení je autorův nadčasový komentář (pro lepší čitelnost přepsáno): NEMÝLÍTE SE! JDE SKUTEČNĚ O STŘEDNÍ FORMU IDEOLOGICKÉHO BOJE MEZI IDEALISMUSEM A MATERIALISMUSEM. ZASTÁNCI OBOU FILOSOFICKÝCH SMĚRŮ JSOU OVŠEM NA OBOU STRANÁCH, COŽ UMOŽŇUJE OBČASNÝ, DOČASNÝ MÍR, ŽEL PŘÍLIŠ KRÁTKÝ K VYTVOŘENÍ HODNOT, LEČ VHODNÝ K DORAŽENÍ RANĚNÝCH A SPOČÍTÁNÍ MRTVÝCH.
Ke grafikovu náhledu na šarvátku umístěnou do epochy středověku kombinované s novověkem doplňme poznatek historiografů: Myšlení a chování středověkých lidí bylo vlivem církve víceméně ovládáno dvěma silami – Ďáblem a Bohem; jeden černý, druhý bílý – na výběr byly jen krajnosti, střed neexistoval. V tomto punktu černobílého rozlišování se historie dnes neopakuje, nýbrž rýmuje. V různých zemích stará praxe výsevu zmíněných ideologií idealismusu i materialismusu (tj. obou musů) nalezla úrodný humus. V Cimrlandsku před neukrotitelným zápasem o pokrok se bojuje o výklad minulých válek. Před domácí bitvou je příhodné užívat tento spolehlivý pokyn: Musíte vědět, kam patříte – do Bohnic, do kriminálu, bojechtivý žoldák na Hrad, podřízení do nějaké fronty. Rozdělíte obyvatele na červené, modré a bílé (nezapomeňte na černé), blonďáky, brunety. Zrzavectvo, vy se honem někam zařaďte, bude se to tuze mydlit a nemůžete zůstat mimo!
Fraška Plandemie v Cimrlandsku
Jára Cimrman se v roce 1899 vydal na zkušenou do Asie, konkrétně do Tibetu. Postupně tam pronikal do tajů orientální hudby a zdravovědy. Po období studií i praxe svoje znalosti převedl do textu delší vzpomínkové písně PLANDEMIA MIA. Rozluštil jsem ono podivné slovo „plandemia.“ Pravděpodobně se jedná o složeninu slova, jehož první část je odvozena z latiny – planos, bludný, anebo planus = podvodník, tulák; nu a druhá část demia je zkrácenina slova vymezujícího zamoření určité oblasti. Cituji závěr recitativu Járovy nadčasové písně: Gaudeamus náš/váš virus, parazitus vakcinus…
V času/nečasu plnění plánu dvouletky Plandemie, nejen v Cimrlandsku, vir SARS-Cov-2 způsobil mentální virvál, který infikoval mnohé mozky. Mentální vir mutoval a rozmnožil se v klíčových společenských vrstvách politikářsko-kšeftařských a s podporou mediálně-bublifukálních bojůvek. Domácí partajní ochotnictvo začalo nacvičovat nezapomenutelnou frašku – boj Všichni proti všem. Místodržící a jejich demonstrativní opozičníci, jejichž tváření mělo dvě varianty, jednu pro a druhou – anti, tj. obě cimrlandské kohorty veřejně předváděly láskyplnou přehlídku impotence. Jedna z nich se uvítězila a dočasně zůstane úhlavně pokrokovou místodržitelkou. Až za fraškou Plandemie spadne opona, je možné, že domácí ministerstvo pravdy (informace, školství, umění) ve spolupráci s ministerstvem lásky (pořádek a práva) vyhlásí tunel na konci světla a další ztráty a nálezy…
Kresba Vladimír Jiránek (upraveno: zvětšení, kolorování, rozšíření popisku ZH). Zdroj ilustrace: Anekdoty. Člověk v době, kdy si BLBOST přišla na svý. Lidové nakladatelství, Praha 1991
