Nejen podzim ukončil letošní letní turistické hemžení na populární Šumavě. V roce šíření a kralování koronáče předkládám fotoblog s divotvornostmi přírody.
Před více než padesáti lety jsem jeden rok pracoval i bydlel ve Vyšším Brodu. Šest let poté na žádost kamaráda, tehdy studenta VŠ, pro jeho diplomovou práci z toponomastiky (jazykově – geograficko – historiografická věda o vzniku místních jmen) jsem fotograficky dokumentoval různé objekty v příhraničním prostoru od Vyššího Brodu přes Loučovice až po Lipno nad Vltavou. Po půlstoletí jsem se vrátil potřetí, abych si pohybem v terénu občerstvil paměť. Povozníkem i parťákem na stezkách byl kamarád Jaromír; občas spolu muzicírujeme.
Šli jsme z Loučovic stezkou při levém břehu Vltavy. Řečiště je plné žulových balvanů. Scenérie může někomu připomínat šumavskou řeku Vydru.
Důlkovitý povrch některých kamenů nese stopy přírodních procesů říční eroze.
V žulových oblastech, jako je tato, nalézáme přírodně vyhloubené kamenné misky až hrnce; velkým se říká obří. Vznikaly dlouhodobým vymíláním vířící vody s valouny a pískem.
Koryto Vltavy pod Čertovou stěnou, kam míříme, je pojmenováno Čertovy proudy. Při soustředěném vnímání pohybu vody zaslechnete hluboké tóny píšťal vodních varhan. Živel naráží do kamenných desek, které vibrují. Kovová destička ve tvaru pádla na balvanu u břehu připomíná, že v Čertových proudech při průtoku vody 30m3 za vteřinu vodácký prvosjezd uskutečnil 13. 9. 1959 trenér československých kanoistů Karel Knap. Nedaleko jiná tabulka názorně doplněná prasklým torzem kajaku připomíná úmrtí mladíka v peřejích (1984).
Při svém prvním průchodu řečištěm Vltavy za nízkého stavu vody, zhruba před padesáti roky, jsem u břehu nalezl a stále uchovávám žulový objekt. Čert vytrousil vejce?
Nad levým břehem Vltavy se vine železniční trať mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi. Úbočí nad tratí je součástí Národní přírodní rezervace Luč – Čertova stěna. Chráněným územím byla prvotně vyhlášena Luč (1934), později Čertova stěna (1956) a od roku 2004 je rezervace sloučena ve výměře 132, 6 ha. Na snímku žulová suť pod horou Luč (933 m n. m.).
Čertova stěna je rozprostřena v části pravého břehu Vltavy. Boční pohled ukazuje náklon balvanového moře; jeho délka je 50 metrů.
Nad Čertovou stěnou se vypíná vyhlídka pojmenovaná Čertova kazatelna. Místo je význačným bodem Lučské hornatiny (2 km od obce Loučovice).
Pozor, nevstupujte! Jeden uvolněný kámen s sebou může strhnout lavinu.
Změna terénu. Stezkou tam i zpět ke skalnímu útvaru zvanému někdy Cikánský hrad, anebo Čertovo kopyto, lze zahlédnout část sypané hráze vodní nádrže Lipno I(leží na vrstevnici 729 m).
Skaliska na vrcholu se šikmo ležícími bloky balvanů poutníkovi signalizují nebezpečí sesuvu.
Geologický útvar zvaný mrazový srub je charakteristicky stupňovitě dělenou skalní stěnou.
Mrazovým zvětráváním je horninový celek horizontálně členěný do panelů.
Náznak přírodní architektury. Zúžená chodba se mění v bariéru, kterou i štíhlé tělo sotva projde. Svit v průhledu láká k imaginaci.
Forma na vrcholu kamenné věže dává svým tvarem název celku.
Historický snímek: Kolem roku 1972 jsem kamarádovi Zdeňkovi do jeho diplomové práce v oboru toponomastika fotograficky dokumentoval i Čertovo kopyto. Tenkrát jsem vyšplhal až na vrchol. Uzřel jsem otisk ďáblovy šlápoty.
Čertovo kopyto 2020. Při porovnání s předchozím snímkem je zřejmé, že na vrcholu v trhlině mezi kameny přežívá houževnatá borovice.
Společným znakem míst v oblasti od Vyššího Brodu k Lipnu pojmenovaných Čertovy proudy (prudký tok Vltavy), Čertova kazatelna i stěna (skála s mořem balvanů) i Čertovo kopyto (geomorfologická formace tor, věž) jsou divotvorné přírodní útvary. Podle lidových pověstí jsou připisované působení pekelníka. S kamarádem mu zahrajeme a zazpíváme starý refrén: Jupí, čerte, jdi radši dál. Pak jsem ho za rohy vzal. Udělal přemet a jako tur řval, do dáli upaloval…
Fotografie: Zdeněk Hosman
