Vážně i nevážně několikero foto-ilustrací zpodobujících informační tabulky, směrovky a také pokyny. Zakončeno protistresovou svépomocí.
Nejsvětštějším je svět návěští, tabulek a textů určených veřejnosti, horlivě produkovaných soukromníky i všelikými vrchnostmi tuzemskými i velmocenskými. Žijeme v národě příkazů i zákazů a podle importovaných iluzí současného západního pokrokářství.
Při svých pěších cestách i cyklistických výjezdech jihočeskou krajinou občas zaznamenávám tradici i novosti venkova. Vyskytují se informační tabulky na plotech domů a vývěsky na návsích. Venkovský svět minulosti štítky a tabulky tolik nepotřeboval, kromě čísel domů a označení veřejných institucí. Ke změně dochází s příchodem městských obyvatel na venkov v rámci chalupaření a chataření. Část měšťáctva si od venkovanů drží odstup. V životní praxi se ukazuje, že nejsou na způsoby vesnické existence připraveni. Nedorozumění i stížností měšťáků na obvyklé pachy a zvuky domácího zvířectva jsou mediálně známé, například z Francie (kohout Maurice) a také z ČR (stížnosti na kokrhání kohoutů a bzučení včel). Přes zmíněné různosti lze nacházet společné sdílení, jímž jsou vedle úmorností humoriády.
V malé vsi, kde se lidé se svými psy prakticky neprocházejí, je na garážových vratech výzva. Příklad nejasnosti s užíváním přídavných jmen přivlastňovacích – s vaším či se svým psem?
Ve městech mají psi vyhrazená a oplocená cvičiště. Letos na jaře jsem na cestě u jedné obce objevil pohozený dobový dokument. Orgán poučuje občany o pohybu v psím parku.
Chataři od rybníka Brčálníka píší poněkud zastřeně, co na svém území nechtějí a k tomu žádají úklid za zvířectvem, avšak druh čtyřnohého tvora se mi ve schématu jeví hádankou...
Při šumavském výšlapu jsem stanul na rozcestí s tabulí. Dvě cesty vedou do hor. Chybí směrovka, při které z cest se čepuje?
Ve spojitosti s kozou připomínám legendární tabulku na vratech hrobníka, zároveň chovatele v obci Varvažov na Písecku (rekonstrukce tabulky ZH).
Při letním cyklistickém výjezdu jsem se zastavil ve vesničce Hlásná Lhota (Prachaticko). Zaznamenal jsem zde neobvyklou výstražnou dopravní značku. Na rybníčku nedaleko plavalo pět polodivokých kachen. Zvědavě jsem šel podle šipky k památnému místu.
Nalezl jsem dva balvany s tabulkou. Žertéři a badatelé v Hlásné Lhotě se prý o fondy EU nehlásí.
Hlásná Lhota na Šumavě má asi dvacet stálých obyvatel. Část domů obývají lidé z měst. Pod lipkami jsem našel utajený sloupek se směrovkami. Vesnička nemá náměstí, ani ulice, ale jejich názvy nejsou smyšlené, např. v Rumunské v jednom domu bydlí poválečná dosídlenkyně z Rumunska.
Na okraji města Český Krumlov se seskupily směrovky s pozoruhodnými adresami k pobývání…
Jaké asi mohly být nápisy před staletími, když prostí lidé neuměli číst, znázorňuje fasáda jednoho z letitých domů v Rybářské ulici v Českém Krumlově. Středověká moralita realizovaná technikou sgrafita.
Český převod nápisu z němčiny Franz Wischin.
Na stěně venkovské garáže mají zarámovaný nápis doplněný českou vlaječkou. Dotazem jsem zvěděl, že míst s pověstí „údolí dutých hlav“ bylo v našem prostoru více. Nápis přelepený přes původní jméno obce si z desky pán odnesl domů.
Kamarád, sběratel cedulí, má jeden zachovalý exemplář, který se mi ve dvouletce 2020 – 21 mediálního kurvirování jeví aktuální. Na ceduli se do dvou bílých štítků dole psávalo časové rozpětí zamoření: od-do. Sběratel, vděčný divák TV, si dole nalepil rozstřižené „nové“ logo státní televize.
Na pultu prodejny potravin v naší obci je umístěna antistresová pomůcka. Je prevencí proti agresivním zákazníkům. Svépomoc se osvědčila. Až v ČR po říjnových parlamentních volbách, budou komentující bujarčíci a též oblíbení údové (dle lingvisty Pavla Eisnera: Petr Chelčický v plné shodě s dobovým užitím takto říkal herectvu) spílat hlasování voličů, mohli by protistresovou svépomoc upotřebit.
Fotografie: Zdeněk Hosman
