Bytosti v B

Bloky dřeva, v nichž řezbář opracováním odkryl figury, jsou oživovány představou tvořitele, stejně tak vnímavostí příjemců jeho sdělení. Příležitostný fotoblog.

Na Náměstí Přemysla Otakara II., zakladatele města České Budějovice, v rámci adventního tržiště v centru prostoru u kašny se Samsonem sedícím na lvu, je instalován betlém.

Na ploše přibližně 6 x 8 metrů je rozestaveno 12 lidských figur v životní velikosti. Před nimi v ohradě jsou exotická i domácí zvířata v počtu více než 30 dřevěných kolorovaných skulptur.

Vánoční příběh stručně líčí dvě evangelia – Matoušovo a Lukášovo. Lukáš píše o jeskyni, kde byla ustájena zvířata. Matouš užívá slovo dům. V chýši vidíme narozené Jezulátko a okolo něj můžeme rozeznat postavu matky, pěstouna i pastýřů…

Tři králové (mágové) Kašpar, Melichar a Baltazar přišli, aby dítěti projevili úctu a předali dary.

Autorem dřevěných skulptur je řezbář Roman Mikuš. Je vnímavým pozorovatelem skutečných zvířat a ve výtvarné stylizaci materie plasticky odstiňuje jejich tělesné znaky.

Figury zvířat jsou do bloků dřeva komponovány s charakteristickým postojem konkrétního živočicha.

Mezi ostatními se mi zdařilým jeví plastické zobrazení kohouta s vlajícími ocasními péry. V několika dotykových bodech sochy s podstavcem autor vytvořil oporu, vyřešil těžiště figury, pohyb i stabilitu.

Betlém v náhledech občanů: společensko-kulturní vzorek  

Při několika rozdílných vstupech na místo instalace se mi potvrzovalo, že zájemci o betlém mají rozmanité motivace. U příchozích babiček s  vnoučaty v dialozích převládal příběh. Děti z mateřských škol jsou návštěvníky nejvděčnějšími. Některé provázející učitelky předškoláky „zkoušejí“ z poznávání osob i zobrazených zvířat. Školáci se většinou k betlému stavěli zády, pokud vůbec; to aby si mobilem udělali selfish-foto. Krátce se zastavil mladý pár. Muž hlasitě kritizoval uspořádání figur zvířat (přehuštěné) i „divnost“ jejich řezbářského zpracování. Zeptal jsem se ho: Jste znalec? – Jo, proč? Jste teoretik či praktik? – Ne. Že je to blbé, vidíme přece každý!  Opravdu každý?   Napochodovala seniorka v hubertusu a s pěkným kloboučkem na hlavě, ale se  žlučovitou grimasou. Postavila se před ohradu a spustila hlasitou samomluvu: Co je zas tohle? Hrůza! Proč sem nedají živý zvířata? Kdo se má na tohleto dívat? Ty se zase vyznamenali. Neumí nic pořádně udělat. Hanba! Odcházel jsem, zlostná lamentace pokračovala. Idea živých zvířat v betlému? Parafráze deníkové zvěsti z roku 2013 s titulkem: Konec adventní akce. Mladík obtěžoval ovci.  „Znojemská atrakce k adventní náladě skončila. Na jedné z ovcí v ohrádce na Masarykově náměstí se v noci na středu zkoušel sexuálně ukájet mladík. Podle policie byl mladý muž zcela střízlivý. Incident zaznamenaly kamery městské policie. Chovatelé ovce z náměstí odstranili.“  Lidem dobré vůle niterný jas přejme.

V letošním prosinci se připomněla dvě Ladova jubilea – narození 17. 12. 1887 a 14. 12. 1957 úmrtí. V Ladově reprodukované kresbě průvodu zvířat k jesličkám pociťuji spřízněný záměr řezbáře Romana Mikuše, v jím rozvíjené produkci betlemářských bytostí.

Fotografie: Zdeněk Hosman