Boj o pozice. Předvoj ideopolicie a mozek pokrokáře

Ta složka společnosti, které člověk důvěřuje jako nejliberálnější, se časem vybarví jako banda nejzarytějších dogmatiků. Zhuštěně: Pentličky na vrbě a prázdno v kotrbě (Murphyho zákony).

Klasický versus moderní liberalismus

Liberalismus je politická doktrína, která za ústřední problém politiky považuje ochranu a rozšiřování svobody jednotlivce. V základním kamenu liberalismu, v preambuli Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (1776) je psáno: Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí (zvýraznil ZH). Klasický (ekonomický) liberalismus vyhlásil tři základní práva a k tomu omezenou roli státu a nízké daně. Připomeňme si rozpornost formulací: rovnost lze prosadit jen omezením svobody lépe situovaných a volnost vede k nerovnosti. A „sledování osobního štěstí“ nelze definovat, ani nijak garantovat.  Moderní (sociální) liberalismus prosazuje silný stát i vyšší daně a k tomu požaduje větší rozšiřování sociálních práv, např. práva etnických a sexuálních menšin, genderovou totožnost, právo solidarity a d.

Marxistický filosof Antonio Gramsci v historických analýzách boje proti kapitalismu ve fašistickém vězení promýšlel „boj o pozice;“  tímto by měla být nenásilně dosažena kulturní hegemonie. Právě socialismus je náboženství, které musí přemoci křesťanství…V novém řádu socialismus zvítězí nejprve tím, že se zmocní kultury infiltrací do škol, univerzit, církví i médií proměnou vědomí společnosti (Gramsci: Sešity z vězení). Kolem roku 1967 na Gramsciho ideje navázal krajně levicový aktivista Rudi Dutschke. Inspiroval se probíhající kulturní revolucí v Číně rozpoutanou Mao Ce-tungem. Vyhlásil akci Dlouhý pochod institucemi a marš se měl uskutečňovat především v institucích socializačních (výchovně vzdělávací zařízení – všechny typy škol) a komunikačních (informační kanály TV, rozhlas, včetně zábavních i poučení šířících zařízeních: divadlo, film, muzea…). Gramsciho pojetí kulturní nadvlády mělo odezvu u části vzdělanců na Západu.  Levicoví intelektuálové se s podporou pokrokářů postupně prosadili na anglosaských univerzitách. Existuje sociální či levicový liberalismus a v USA se donedávna za liberalismus považovalo to, co je v Evropě sociálně demokratickou politikou.

Mazlení americké mysli aneb Univerzity se podrobují tlaku internetové generace studentů

Zhruba v posledních patnácti letech se v kampusech amerických univerzit mění sociální klima. Příčin je vícero: mezi všemi vyčnívá politická korektnost spolu se sociální přecitlivělostí generace studentů označované Gen Z (narození po r. 1995 a v novém tisíciletí); jejich jiné označení je i-Gen (internetová generace). K prozkoumání podhoubí a procesů změn v akademickém prostředí spojili své síly dva odborníci z okruhu vzdělávání na amerických univerzitách: Jonathan Haidt, sociální psycholog a Greg Lukianoff, prezident Nadace pro práva a vzdělávání (FIRE). Výsledkem jejich zkoumání je kniha THE CODDLING OF THE AMERICAN MIND. How Good Intentions and Bad Ideas are Setting up a Generation for Failure, Penguin Books New York 2018 (Mazlení americké mysli. Jak dobré úmysly a špatné nápady připravují generaci na selhání; česky nevydáno). Východiskem publikace je zjištění většího nárůstu deprese a úzkostí i vzestupu duševních chorob u studentů narozených po r. 1995. Autoři kritizují paranoidní rodičovství Američanů. Podle rodičů jsou jejich děti neustále ohrožované, např. cizinci (únosy, násilí), dopravou, hračkami a ve svých venkovních aktivitách nemohou být bez dohledu. Výsledkem nesamostatnosti dětí je, že čas dětství neprožívají se vším všudy, co k této etapě života patří a jejich přecházení do zralosti je vývojově posunuté s budoucími následky menší psychické odolnosti vůči stresorům.

Současná mládež chce mít emocionální pohodu. Američtí vysokoškoláci kvůli své pohodě po univerzitách požadují, aby je chránily před „ničivými myšlenkami“ i slovy; určitá slova prý ohrožují jejich zdraví. Jedním ze studenty vynucených pojmů je trigger warning, výstražné varování.  Studenti od profesorů očekávají včasné upozornění na to, co by jim ve výuce mohlo způsobit silnou emocionální reakci. Někteří studenti požadovali varování u knihy Velký Gatsby, kde autor Francis S. Fitzgerald píše o misogynii a fyzickém týrání; zdůvodněno bylo tím, že studenti, kteří byli dříve obětí rasismu nebo domácího násilí, by se varováním vyhnuli textu, o němž se domnívají, že by mohl „spustit“ opakování dřívějšího traumatu (nárok výstražného varování se na Kolumbijské univerzitě v r. 2015 týkal i jiných textů literární klasiky – Homéra i Ovidiových Proměn; knihy Paní Dallowayová od Virginie Woolfové). Ve slovníku vysokoškoláků je dalším slovem mikroagrese (týká se volby slov jevících se nezákeřně, jenže ta jsou považována za druh násilí). Studentská správa na Ithaca College ve státě New York k tomu  navrhla vytvoření anonymního systému nahlašování mikroagresí.

Studentským aktivismem, jakož i změnou sociální dynamiky se na akademické půdě zabývají „oddělení stížností.“ Studenti na umělecké škole Oberlin College v Ohiu (jedna z nejliberálnějších VŠ v USA) předložili univerzitě padesát požadavků jsoucích „mimo diskusi.“ Jedním z nich byl automatický nárok na plat přes 8 dolarů za hodinový výkon studentského aktivismu.

V knize „Rozmazlování americké mysli“ se jedno z informačních vláken týká byrokracie na vysokých školách k úpravám univerzitní administrace zaměřené na vytrvalé sledování i nahlašování nejen „nevhodných slov“ vyučujícího. Profesoři na univerzitách mají povinná ideová školení o kulturní rozmanitosti, o etnické identitě, i k anonymním hlášením závadnosti jejich výuky. Jakou autoritu mohou mít VŠ učitelé u svých studentů, když ti autority odmítají a účinkují jako ideopolicie?   

Jonathan Haidt, spoluautor knihy a politickou orientací centrista, v celém oboru sociální psychologie našel v USA jen jediného kolegu, který nebyl levičák.  Historik Niall Ferguson (klasický liberál vyučující na věhlasných univerzitách ve Velké Británii i v USA) na jaře roku 2019 pro Neue Zürcher Zeitung řekl: Levice na univerzitách převzala moc. A ti, kteří v teorii prosazují principy inkluze (zahrnutí), v praxi všechny jinak smýšlející exkludovali (vyloučili).

Mozek pokrokáře

Brouzdal jsem internetem a zjevným sarkasmem přivábil moji pozornost obrázek mozku s nápisem The Socialist Brain of a Liberal Democrat.

Můj osobní komentář k „jádru mozku“ (bleděmodré pole) s nápisem PC LALOK: PC tu může znamenat, například  personal computer, political correctness, ale pro mne zkratka PC značí pokrokářské cancy. S cancáním souvisejí řečové kódy (viz řádek), vlastně kód řeči. Tak se vracíme zpět ke střední části textu blogu, tj. dění na amerických univerzitách s potlačováním akademické svobody projevu vyučujících (když pedagogův projev nesplňuje studentské subjektivní standardy „politické korektnosti,“ je to příležitost k nahlášení, poté přezkoumávání a následné potrestání za vyjádření).

Konzervativní politolog  Patrick Deneen publikoval knihu Why Liberalism Failed  (2018); české vydání 2019 – Proč liberalismus selhal. V rozhovoru Diktuje nám nová aristokracie Deneen řekl: …s prosazením liberálního pojetí svobody vznikly radikální formy nové nerovnosti a nová aristokracie, která z nich jako jediná těží. …důsledkem nikdy nekončícího osvobozování vlastního já je eliminace institucí (rodina, lokální společenství…). Upozorňuje: …měli bychom být ostražití před dalšími a dalšími „osvobozovacími“ pokusy stále globálnější nové aristokracie (zvýraznil ZH).

Až ČR „osvobodí“ mozky pokrokářů z partičky pirátů, povládne internetová generace nové šlechty městských liberálů, která potřebné zkušenosti s komunální politikou ještě neprokázala.

• Související blog: Morálky liberálů, libertariánů a konzervativců