Krajina, dívčina neokázalá, je v jarním času světlem i květem bohatě oděná. Osvěžte se fotografickými snímky.
V Šumavském podhoří, v oblasti Prachatické vrchoviny, jež se táhne až k Českému Krumlovu, se na východním okraji bývalého okresu Prachatice rozléhá Lhenická brázda (přesné geomorfologické označení). V raném středověku tudy směřovala severovýchodní větev obchodní Linecké stezky mezi Netolicemi a Lincem. Historiografie Linecké stezky je v terénu prezentována na informačních panelech
http://www.lineckastezka.cz/z-historie-linecke-stezky/panely-naucne-stezky/
Centrem území je městys Lhenice (559 m n. m.). V jihoČechii je Lhenicko známé tradicí ovocnářství. Spolupůsobí tu vhodný terén s klimatickým fénovým efektem a prací obyvatel. Na východních svazích Lhenické brázdy se už dávněji pěstují třešně. Proto se končině lidově říkávalo „Peckářov“ a pěstitelům „peckáři/peckářky.“ Kvetou-li třešně, vyjíždím do Lhenic na bicyklu. Předkládám soubor fotozáznamů ze svých dvou nedávných výjezdů do „Peckářova“(fotografie kliknutím zvětšíte).
Celkový pohled do části zkulturnělé krajiny. Pod vrchy o výšce přes 700 m n. m. se táhne pásmo třešňových sadů v délce více než půldruhého kilometru.
Středně vzrostlý sad.
Ve starém sotva udržovaném sadu haluze vytvářejí nepřehlednou houštinu.
Nahoře na strmějším návrší jsou aleje vysázené na terénních stupních.
Mladý a starší sad.
Na okraji terasovitě uspořádaného třešňového sadu.
Výhled do krajiny přes třešňové „děti.“ Nedaleko Lhenic se nachází vesnička charakteristického jména Třešňový Újezdec (napravo; první písemná zpráva o osadě je z roku 1300).
Ze severní strany jsou aleje chráněné lesem.
Vyvrácená třešeň obklopená kopřivami. Zbývající kořen vyživuje část nízko vyrůstajících větví. Strom strádá, ale ještě žije…
Spleť větví koruny nepěstěného stromu. Sklidí někdo budoucí úrodu?
Detail konce třešňové větve.
Aleje třešní nejsou jen v sadech, ale někde se částečně zachovávají podél cest.
Stromořadí vroubící silnici mívalo dříve hlavně funkci vymezující, i krajinotvornou.
Obor ovocnářství od pěstitele vyžaduje vyšší podíl ruční práce – prořezávka stromů, sklizeň plodů. Vycházím z osobního poznání. Jako žák brigádník jsem od začátku prázdnin trhal celý týden třešně od brzkého rána do podvečera. Ač zocelen náročnou prací v zemědělství, třetí den dlouhých hodin stání na žebříku jsem tenkrát pociťoval jako tělesný trest. Když byla v roce 2018 na Lhenicku velká úroda rychle dozrávajících třešní, vynořila se otázka, kdo je sklidí a jaký bude zájem zákazníků? Brigádníci se do trhání třešní nehrnou. Při velké úrodě ovocnáři nabídli občanům sklizeň třešní vlastními silami za výhodnější cenu, než bývá v obchodech. Pro dobrou sklizeň potřebují ovocné stromy dostatek vláhy, ale ta v současnosti chybí.
Fotografie: Zdeněk Hosman
