Solární energie, zlost na zastavění orné půdy a plán, jak na to

Kdybych do nadpisu rovnou napsal, jak to vyřešit, byl by článek (pouze nadpis) příliš krátký. Tak se pokusím několika větami poeticky povyprávět o solární energii. Chápu, že dost lidí má obavy a jsou třeba i naštvaní na „solárníky“, ale tu příležitost jsme měli všichni. Jediné, v co lze doufat pro obyčejného člověka bez vazeb na management bank a vládu, je zlevnění nových technologií v oblasti chytání světla a tedy i zlevnění proudu pro domácnosti. Prostě si koupíte elektrárnu, malou, a doma si vyrobíte, co potřebujete. Už se pracuje i na akumulátoru, který přečká stinné dny.

Koho ale zajímá, jak to pořešit ve velkém, tak mne prosím kontaktujte na mejlové adreseJ No, vím, že vtipnou kaši jedl kde kdo, ale proč se bojíme spojit řešení více problémů do jediného řešení? Ne vždy se takové věci daří, pravda. V tomto případě ale lze elegantně přimět společnost ke spoluzisku. Alespoň v racionální sféře. Už zas melu kraviny. Inu. Jak spojit dva problémy a vydělat? Jedny štve zastavění orné půdy solárními elektrárnami, jiné štvou sněhové jazyky na silnice. Rozkřikují se, kde jsou větrolamy? A máme to. Větrolamy budou ze solárních panelů. A kdyby měl ještě někdo připomínky, tak když se jim říká větrolamy, tak asi, že tam hodně fouká vítr. Jojo. Takže k nim připíchneme vrtulky a budou to solárně větrné elektrárny. Ze zemědělského úhlu pohledu nezaberou moc místa a pomohou uchovat hlínu na poli, oni teda zaberou stejně místa, ale metr podél lánu není tak znát, jako celý lán. No, a kdyby se vyrobená energie rovnou na poli využila, třeba napájením závlahového systému. No to by bylo. Kdybyste mě někdo chtěli přispět za nápady, nebudu se zlobit. Totiž živit 2 děti z úřednického platu není nic moc.