IS prodavačem II (péče o zaměstnance)

Článek navazuje na předchozí. Pro pochopení problému není nutné předchozí číst. Jak zaměstnavatel  dělá ze svých lidí psance na   útěu ze svého těla, v bolesti a může si být jistý, že nalezne nové otroky za ještě nižší cenu. Jen si neuvědomue, že je musí zaškolit a to ho stojí další náklady, nehledě na "ůmrtnost" ve zkušební době.

Přišel jsem na první směnu v sobotu. Není nad to trávit sváteční čas v robotě. Na krámě klid. Pohoda. Když jsem přišel před devátou, abych se stihl převléci před otvíračkou, nikdo v prodejně nebyl. Ženský přišly v devět. Hned otevřely a šly se převléci a připravit kasu. Pro start jednu. Pak šly kouřit.

Mezitím jsem se převlékl i já. Do černého saka, černých kalhot. Místo bílé košile, která byla v plánu, jsem si musel vzít firemní tričko s logem. V tanečních botách jsem vyplul na plac. Po deseti minutách jsem byl napaden jednou z prodavaček, že ty zrcadlové brýle a sluchátko v uchu musím sundat. Ze saka jsem se vysvléci nenechal. To přišlo až v poledne, kdy se dovolaly vedoucí, a ta nakázala, abych se svlékl do trička. Jako ostatní.

Pak začal výcvik. Krabici ze skladu tam, zboží z krabice do regálu. Přerovnat, porovnat, srovnat v krabici, krabici doplnit a zavřít a přinést do skladu. Mezitím pozorovat příchozí, zda nekradou. Nejpodezřelejšími byli cikáni. Pak ti, co vypadali jako cikáni, ikdyž byli třeba z Izraele, no a černoši. Ti byli prostě jasní. Ve filmech přece vždycky zlobí. Jelikož jsem byl přijmutý jako náhrada za security službu, která se nerentovala, tak jsem musel hlídat, dohlížet. Nenápadně, abych nerušil potenciální zákazníky, a přitom zloděje. Ženský si mezitím dělaly kafe a postávaly u pokladny a drbaly. Když jsem měl chvíli volna, byl jsem drsným způsobem vyzván: "Vytahej krám!" Cítil jsem se trochu odsunut na svou kolej, což mi nevadilo. Dělal jsem co bylo chtěno, neřešil pravomoce, ohnul jsem se a těšil se z práce. bych se naučil, tak jsem nespěchal. Z houslových hodin vím, že co se naučíš pomalu, umíš i rychle. Ženský čuměly a myslely si bůhvíco, ale všechnu práci jsem za ně udělal, takže mohly být spokojené.

Později jsem si všiml, v dalších dnech, že pokladna magneticky přitahuje drbny, především v době, kdy neběží stále tiskárna účtenek. S tou jsem začal mít zásadní problém. Při rušných dnech, když jely najednou dvě i tři pokladny a jehličky tiskáren vyťukávaly své ukřičené blues do papírových pásek, bolela mě hlava a bylo mi líto ženských na kase. Zažil jsem "Ligu pokladních za thermopásky", ale nikdo se ke mě nepřidal. Snažil jsem se iniciovat sociopsycholékařský výzkum vlivů jehličkových tiskáren na lidské zdraví a cítil jsem potřebu změny. Ta nepřišla ani při přestavbě prodejny na moderní vzhled. Hardware zůstal stejný a software taktéž. Milému zaměstnavateli záleží na lidkém zdraví asi tolik, jako na tisícikoruně, která odhadem vyjadřuje rozdíl cen thermopásky a klasického papíru do jehličkovek za jeden měsíc.