Máme se bát vítězství fašistů v Rakousku?

Rakousko je země, která je mi opravdu velmi blízká, protože jsem v ní od svých 15 let trávil prázdniny u své rodiny. Tamní vývoj proto sleduji s velkým zájmem a velmi pozorně. Nejen Rakousko, ale i celá Evropa zažila v neděli šok.

 První kolo prezidentských voleb v Rakousku s 35 % suverénně vyhrál Norbert Hofer z populistické strany FPÖ  a někteří už bijí na poplach před vítězstvím fašistů. Opravdu je ale na místě strach fašizace, jak tvrdí někteří? A je vítězství Hofera v prvním kole tak těžko pochopitelné?

Hned  na začátku je třeba říci následující. Ano, vítěz prvního kola se vůči islámu a masové imigraci vymezuje velice tvrdě. U rakouských Svobodných se nejedná o nic nového. Rozhodně ale není pravda, že by byl Norbert Hofer fašista.

Hofer je spíše v mnohém kritický eurorealista s příměsí euroskeptických názorů. U FPÖ patří k těm relativně umírněným, o čem svědčí i skutečnost, že byl schopný dohodnout ve svém domovském Burgenlandu koalici se sociální demokracií, která má ke Svobodným jinak opravdu daleko.  Mluvit o ohrožení demokracie opravdu není na místě.  

Norbert Hofer uspěl mj. i proto, že mluví o problémech, které jsou stále tabuizovány a zůstávají spíše na okraji zájmu hlavních médií. Během uprchlické krize bylo Rakousko původně silně nakloněné tomu, co je zvláště v Německu známé jako „Willkomenskultur.“ Patřilo k nejhlasitějším prosazovatelům kvót na přerozdělení uprchlíků a velice tvrdě se naváželo do maďarského premiéra Orbána. 

Kořeny vítězství Hofera hledejme v nezvládnuté migraci

Nicméně potom, co náš jižní soused začal pociťovat negativní důsledky přílivu běženců, rakouská vláda velmi rychle přehodnotila svůj původně velmi vstřícný postoj. Důvod byl prostý.  Nápor běženců, kteří navíc Rakouskem většinou jen procházeli, se stal těžko zvladatelným.  Mezi migranty totiž byli bohužel i takoví, kteří dokonce jezdili taxíky a opravdu nevypadali jako potřební, nemluvě o zvýšené kriminalitě, která se stala realitou, když začali běženci přicházet po tisících.

Bohužel média o problémech nemluvila. Rakušané se i dlouho báli otevřeně mluvit o fenoménu tzv. zahraničních bojovníků, kteří po desítkách opouštěli Rakousko s cílem bojovat za tzv. Islámský stát. A ani následné přitvrzení dvou stran velké koalice (lidovců a sociálních demokratů) v otázce migrační krize v podobě stavby plotu a stanovení stropu na uprchlíky nepomohlo jejich prezidentským kandidátům, kteří byli často s postojem jejich spolustraníků konfrontování.   

Bylo by ale chybou se domnívat, že potíže s příchodem nových lidí jsou záležitostí výlučně spojenou s uprchlickou/migrační krizí. Naopak, jedná se o součást mnohem většího problému. Mírně řečeno ne úplně vydařená integrace obyvatel, kteří přišli zhruba v posledních dvaceti letech hlavně z Balkánu a Turecka, je neblahým důsledkem především politiky rakouských socialistů.

V této souvislosti nelze nezmínit nárůst islámského radikalismu, který se projevuje mnoha způsoby. Přítomností radikálních imámů to začíná, avšak zdaleka nekončí. Extrémní postoje jsou šířeny i mimo mešity, a to dokonce v předškolních zařízeních mezi malými dětmi!

Ve školkách dominuje radikální islám

 Nedávno vydala vídeňská univerzita  studie zkoumající stav muslimských školek v rakouské metropoli, do nichž chodí právě hlavně děti z přistěhovaleckých rodin a výsledky opravdu nejsou příliš potěšitelné. Pouze 71 z celkového počtu 150 vídeňských muslimských školek se zapojilo do studie a podle zjištění ve vídeňských školkách dominuje radikální salafistické učení. Kapitolou samou pro sebe je Islámský stát a přímé zapojení lidí původem z Rakouska. Odhaduje se, že 100-150 lidí z Rakouska bojuje v řadách radikálních islamistů. Kvůli nezvládnutému přistěhovalectví v posledních letech navíc celkem reálně hrozí, že některá místa v Rakousku budou mít stejnou pověst jako např. bruselský Molenbeek.

Diví se pak někdo, že taková situace nahrává  právě FPÖ s její ostře protiimigrační rétorikou? Téma imigrace navíc zdaleka není jediné, které přineslo rakouským Svobodným nejlepší výsledek v historii. Za  nevídaným úspěchem kandidáta Svobodných stojí také témata jako nezaměstnanost (která dlouhodobě v Rakousku patří k nejnižším) či všeobecně nespokojenost se zavedenými stranami. Dosud nejsilnější lidovci a sociální demokraté nebyli v poslední době vůbec schopní pružně reagovat na změnu voličských nálad.

Vítězství Hofera tak nepřekvapilo

U rakouských lidovců, kteří jsou sesterskou stranou mé KDU-ČSL, bych se ještě rád na chvíli zastavil. Pro ÖVP by měly být tyto volby obrovským poučením. Strana nejprve prosazovala povinné kvóty a otevřenou politiku vůči běžencům, nicméně od září loňského roku začalo Rakousko silně pociťovat problémy s uprchlíky. Rakouští lidovci si až velmi pozdě uvědomili, že jimi dosud zastávané postoje k řešení uprchlické krize jsou neudržitelné, a otočili o 180 stupňů.

Z důvodů uvedených výše  mě vítězství Hofera vůbec nepřekvapilo a chápu, proč jeho názory sdílí tolik Rakušanů. Kandidát Svobodných má řadu názorů shodných například s Milošem Zemanem nebo s maďarským premiérem Orbánem. Rétorika všech zmíněných politiků dokáže rezonovat u významné části obyvatel, ať se nám to líbí, nebo ne.

A pokud se Juncker, Merkelová a Hollande neproberou, tak se Evropa dostane do situace, kdy většina států a obyvatel EU nebude Brusel respektovat.  Rakouští politici z hlavních stran by se měli především zaměřit na reálně existující problémy a mluvit o nich otevřeně, což se nyní příliš neděje. Jinak by měl  aktuální prezidentský duel úplně jiné obsazení.

Přeji krásný den a veselou mysl!