Jak německá zelená politika nakonec vedla k většímu spalování uhlí

Sousední Německo se velmi rádo se staví do pozice světového zeleného lídra. Jedním z poznávacích znaků jeho energetické politiky je nepochybně i odpor k jádru a k uhlí, přesně v uvedeném pořadí. 

K posílení image zeleného lídra mělo posloužit právě i ukončení provozu jaderných plánované na konec roku 2022 a také uhelných elektráren nejpozději do roku 2038. Semaforová vládní koalice sociálních demokratů, zelených a liberálů má dokonce ambiciózní cíl opustit uhelnou energii už v roce 2030.

Původní představa byla taková, že většina energie se bude v dohledné době vyrábět z čistých obnovitelných zdrojů. Stabilním zdrojem vykrývajícím výpadky po uhlí a jádru, se měl v rámci energetické transformace známé jako „Energiewende“ stát plyn dodávaný Ruskem.

Vize elektřiny vyráběné převážně z čistých zdrojů samozřejmě zněla mnohým hezky, jenomže 24. únor loňského roku přinesl velmi kruté vystřízlivění. Celá Evropa musela řešit, odkud a zda bude vůbec schopná dále dovážet strategické suroviny. Důsledkem toho se i Německo dostalo do silně nekomfortní situace.

Větší využití plynu, který měl vykrýt výpadky výroby elektřiny způsobené uzavřením jaderných a uhelných elektráren, rázem nepřipadalo v úvahu. Německá vláda byla okolnostmi donucená k alespoň dočasné změně plánu. Reagovala opravdu zvláštním způsobem budícím pochybnosti o tom, zda jeho politika je skutečně tak zelená, jak se navenek prezentuje.

Nejvíce spáleného uhlí za šest let

V případě jádra se žádný příliš velký obrat nekonal. Německá vláda pouze prodloužila do letošního dubna provoz dvou jaderných reaktorů, které měly původně ukončit činnost už na konci loňského roku.

Naopak uhlí coby jeden z „nejšpinavějších“ zdrojů vzala vláda Olafa Scholze s účastí zelených alespoň dočasně na milost. Došlo k reaktivaci některých uhelných elektráren. A tak se stalo, že navzdory původnímu plánu se v uplynulém roce v Německu spálilo dokonce nejvíce uhlí za posledních šest let.

Zdá se, že význam uhlí se bude ještě nadále zvyšovat. Jako relativně levný zdroj zažívá comeback prakticky všude na světě. Spolková republika hodlá jako jedna z mála zemí v tomto roce dokonce zvýšit svůj dovoz uhlí.

Přestože v Německu vzrostl v minulém roce také podíl výroby z obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny, zvýšila se i celková produkce v uhelných elektrárnách, které pomáhají kompenzovat výpadky po uzavřených jaderných blocích.

Podle Spolkového statistického úřadu byla v Německu ve třetím čtvrtletí loňského roku výroba elektřiny z uhlí o 13 procent vyšší než ve stejném období předchozího roku. Více než třetina (36,3 %) elektřiny vyrobené v Německu ve třetím čtvrtletí roku 2022 pocházela z uhelných elektráren. O rok dříve to bylo 31,9 %. Zatímco ve třetím čtvrtletí roku 2021 se vyrobilo v uhelných elektrárnách 37,8 mld. KWh elektřiny, loni to bylo ve stejném období 42,9 mld. KWh. 

Není proto divu, že podle předběžných údajů stagnovaly emise skleníkových plynů v roce 2022 na úrovni 761 milionů tun oxidu uhličitého. Německo ve srovnání s rokem 1990 ušetřilo 39 procent emisí. Jenomže cíl úspor byl už pro rok 2020 stanovený na 40 procent.

Po letech 2020 a 2021 byl tedy třetí rok nesplněný původně vytyčený cíl. Spolková agentura pro životní prostředí má ještě představit konečná čísla v březnu. Plán snižování emisí zatím příliš nevychází, zvláště když do roku 2030 se mají emise skleníkových plynů snížit o 65 procent.

Původně mělo při tom Německo v úmyslu od uhlí definitivně ustoupit v roce 2038. Vlivem tlaku vládních zelených se termín ale dokonce posunul už na rok 2030. Nedávný vývoj na tom nic nemění. Vláda kancléře Olafa Scholze je však navzdory nenaplnění mnohých cílů i nadále optimistická a rok 2030 pro ni stále zůstává realitou.

Radost nemá ani Greta Thunbergová

Německý přístup by se tedy dal shrnout následovně: Špinavé uhelné elektrárny, které budou mít výrazný podíl na zvýšení emisí skleníkových plynů, nevadí. Naproti tomu mnohem čistší jaderné elektrárny vadí. Dokonce vadí natolik, že se mají uzavřít i za cenu toho, že následkem bude větší míra spalování uhlí, a tedy i emisí skleníkových plynů. Opravdu má takto vypadat zelená politika?

S takovým přístupem se původně vytyčené cíle Green dealu naplní těžko. Radost z toho zjevně nemá ani známá švédská aktivistka Greta Thunbergová. Ta byla dokonce nedávno krátce v Německu zadržená policií za účast na protestech proti demolici obce Lützerath právě kvůli těžbě uhlí. Ona sama se už dříve vícekrát vyjádřila tak, že jádro označila za mnohem přijatelnější zdroj než uhlí.

Německý přístup vypadá opravdu zvláštně za situace, kdy ve velké části Evropy dochází k jaderné renesanci. Několik příkladů za všechny: Slovensko nyní dokončuje dva nové reaktory v elektrárně Mochovce a Polsko plánuje, že také konečně postaví vlastní jadernou elektrárnu. Bulharsko plánuje výstavbu dalších čtyř reaktorů.

Švédsko chce postavit další dva nové jaderné reaktory, Británie dokonce osm. Dvě nové elektrárny hodlá stavět také Nizozemsko. Sousední Belgie sice stále trvá na odchodu od jádra, ale u dvou elektráren se aspoň rozhodla prodloužit životnost.

A pak zde máme Francii, která je premiantem v oblasti jaderné energetiky. Vytkla si za cíl do roku 2050 mít alespoň šest reaktorů nové generace s tím, že projekt může být rozšířený až o osm dalších reaktorů, a dále také navýšit výrobu elektřiny o 60 %.  

Alternativa nyní neexistuje

Zmíněný přístup mnoha evropských zemí má svoje opodstatnění. Jaderná energie totiž představuje jednu z nejlepších možných alternativ, pokud chceme upustit od využívání fosilních paliv a mít zároveň stabilní a bezpečný zdroj. Bez jádra se většina Evropy zkrátka neobejde, protože lepší alternativa v současné době prostě neexistuje.

Někteří by udělali lépe, kdyby informace o jaderné energii nečerpali z katastrofického románu Die Wolke (Mrak) od německé spisovatelky Gudrun Pausenwangové, ale třeba ze týkajících se srovnání vyprodukovaných emisí při výrobě elektřiny.