Dítě? Už ne,mám mobil!

Mobil je dnes samozřejmostí,ale!!!!!!!!!!!!!!

Začíná další ráno,další pracovní den.První,kdo mě pozdraví je mobil.Vlastně jakási elektronická paní,která nejenže mě neskutečně s..e,ale po deseti minutách opakuje,kolikže to je už hodin.A tak vstávám.

Ranní hygienu zvládám se zavřenými očmami.Zatímco manželka krájí dva plátky chleba a staví na stůl ranní kávu,bez které nejsem schopen komunikace,otevírám svoji schránku se zprávami a jednu po druhé se snažím zapsat na můj harddisk ukrytý v mém mozku.A tak zjišťuji,že,

 Jirka nemohl v noci spát,tak posílá zprávu,jestli jsem na tom stejně.A kdybych byl,tak mám sednout a přes ICQ s ním prohodit pár slov.

A píšou taky naši.V půl třetí ráno.Pes sežral něco,co neměl a tak je máti už počtvrtý za noc venku.A co prý má dělat.Co jí mám se spožděním dvou a půl hodiny napsat.Snad jen,že pes je simulant.Co já vím,co mu je.Jsem snad veterinář?Nebo psychotronik?

Další příchozívší zpráva během mého spánku je od mého šéfa,neb čert a šéf nikdy nespí.A jak on sám říká,firma je jeho život.Jo.to rád věřím.Jen jsem pouze zaměstnanec a pro jeho firmu bych fakt zemřít nechtěl.

Teď konečně mám chvilku na vypití kávy.Sakra,deset minut a musím na autobus.šéf nesnáší nedochvilnost.Přestože máme v kuchyni na stěně hodiny,koukám nervózně na hodiny v mobilu.Jsem už tak zvyklý.

O patnáct minut později už sedím v autobusu.Z dvaceti spolucestujících jich devět,deset drží v ruce mobil.To je nápad.Proč koukat do tmy.Jednak už za ta léta znám každou mouchu na trase a pak,lépe mi to uteče.

Vybírám si kuželky.A je to tady.Všechny do jedné se poroučejí k zemi.Aby taky ne,když to trénuji každý den.Stíhám asi pět her a končím,protože se blíží cíl mé cesty.Z dispaye se dozvídám,že jsem mistr nad mistry.Ale to já vím můj mobílku!!!!

Vyskakuji z autobusu a hledám v kontaktech Petra.Je to kolega a protože ráno nestíhá,tak volám,jestli nechce koupit sváču.Mám časovýho fóra,tak proč ne.Beru objednávku na dvě housky,kus salámu a pánskou ochranu. COŽE??? Aha.Nastoupila nová účetní.

Procházím vrátnicí a zdravím vrátnou v letech,která ani neodpovídá.A nedivím se jí.Je tady už na dožití a neslyší.Zjišťuji ale,že na svém místě nejsou klíče od služebního auta.Vytáčím tedy Honzu.Aha,jsou v autě.Usedám,startuji a další problém.Kniha jízd je na svém místě,ale v kolonce PHM je údaj 5 litrů a nádrž plná.Opět pomáhá přítel na telefonu Honza.Teď je vše OK a odjíždím.Ještě na výjezdu z brány podniku volám svého šéfa a ubezpečuji se,že trasa v mé hlavě se shoduje s trasou v hlavě jeho.A definitivně odjíždím za našimi zákazníky.Vychází sluníčko,tak se dá předpokládat,že bude fakt krásnej den.

 Když pominu asi pětadvacet telefonů,které byly v rámci služebních povinností,stihl jsem v pracovní době přijmout zhruba devět SMSek od přátel,vyřídil pět soukromých hovorů a zaplatil přes GSM banking tři platby naší domácnosti,které nesnesly odklad.

Parkuji právě služební vozidlo na dvoře naší firmy.Je půl třetí a teplo k padnutí.Popaměti vyťukávám číslo mého  miláčka."Tak jo zlato,připrav všechno a za chvíli vyrazíme" SUPER. Jdeme na houby.Tedy jedeme.Autem.Startuji naše zánovní patnáctileté auto a vyrážíme.Vlastně ne.Brzda,vypnout motor a rychle do pátého patra,protože jsem zapomněl MOBIL.Až teď je všechno v pořádku.Definitivně odjíždíme směr les.

Za první křižovatkou hlasovým vytáčením zkouším volat našim.Ale můj hlas selhal.Nezbývá,než vytáčet z kontaktů.Řídím a hledám.Konečně.Během hovoru potřebuji přeřadit,odklepnout popel z cigarety a dát levou směrovku.Samozřejmě současně.Obořuji se na mojí lásku,jestli by mi náhodou nechtěla pomoct.

Za dvacet kilometrů,které je to od nás k lesu,jsem stihl obvolat asi šest přátel a tu novinu jim sdělit.Samozřejmě se slibem,že večer pošlu obrázky našeho úlovku v mailu.

Hned na kraji lesa je asi pět prašivek,což jak jsem si myslel je důkaz,že opravdu rostou.Vcházíme tedy hlouběji.Po patnácti minutách chůze narážíme na zbytky televizorů.A není jich málo.Jak se sem dostaly,těžko říct.Žádná cesta,žádné koleje od auta,prostě nic.Bilance je taková,že krytů od televize jsme našli asi patnáct,ale houbu,teda tu jedlou ani jednu.A protože jsme se kolem těch zbytků párkrát otočili,ztrácíme orientaci.Vytahuji tedy svého nadupaného pomocníka NOKII a zapínám navigaci.Opět se nacházíme.V té chvili mě napadá,že kdyby houby rostly už včetně jakéhosi čipu,mohla by je moje NOKIE lokalizovat.Ale to předbíhám v čase.Je to škoda,ale kdo ví!Třeba jednou:::::::::

S pomocí mobilu nacházíme opět naše autíčko a jedeme dom.Bez úlovku,ale s nadějí že jednou nám technika pomůže i v této oblasti.Cestou samozřejmně obvolávám všechny nedočkavce,kteří sedí u pc a čekají na doručení slíbených fotek.Takže nic se posílat nebude.

U vchodových dveří do našeho domu mi stoupá tlak až na hodnoty,které by mojí krev dokázaly vystříknout až k Jupiteru.Příčinou je ztráta klíčů,asi někde v tom bezhoubovém lese.Opět je to má Nokie,která vše řeší s elegancí jí vlastní.Netrvá to ani deset minut a přichází dcera s takzvanými kytkovými klíči.Chodí se nám totiž starat o květiny v době naší delší nepřítomnosti.Než přijede výtah,stíhám obvolat poměrně hodně známých a tu důležitou zprávu ohledně ztráty klíčů jim sdělit.

Konečně doma.Moje polovička mizí v kuchyni a já zapínám telku.Postupně přepínám všechny programy,ale nenacházím nic,co by mě zaujalo.Beru tedy do rukou mobil a hledám televizní program.Aha,na Primě se za tři minuty začne soutěžit.Díky mobile.

Soutěžící se ještě nedostali ani do varu a můj telefon decentně pípne.To už se hlásí o přídavek baterka.To víš miláčku,že tě dobiju!!!

Současně se zasouváním konektoru do mobilu nasávám vůni z kuchyně.Dostávám první zprávu dnešního dne,kterou mi nesděluje mé dítě mobil,ale manželka.Na stole je vše přichystáno k večeři.A začíná chvíle klidu.Chvíle,kdy sedíme spolu u stolu a hovoříme spolu.Probíráme,jak jsou ti naši nadřízení blbí,co by bylo,kdyby bylo a tak.Shodujeme se ale na tom,že to byl dnes celkem pěknej den.

Po večeři a po zprávách ještě vytáčím dva z mých přátel a chvíli řešíme otázky pracovní i soukromé.A je čas zapnout PC,protože na maily jsem se fakt dnes ještě nedostal.Za slabou hodinku mám i toto v poho.

Jdu provést večerní hygošku a fakt toho mám dost.Těším se do postele.Opět přichází na řadu můj přítel telefon,neb je to právě on,kdo mě ráno první pozdraví.Odcházíme tedy spolu do postele.

Ještě než usnu,uvědomím si,že v té kuchyni,kdy jsme si s manželkou tak hezky povídali padlo slůvko dítě.

 BOŽE!!!!   Vždyť ona chce dítě!!!!!

Okamžitě to zamítám.Nedokážu si totiž představit,že ve chvíli,kdy by našemu dalšímu potomkovi třeba zaskočilo zazvonil telefon.

Fakt těžká volba. DÍTĚ , nebo HOVOR????

Pokud se vám jen dobře četlo,pak je vše v pořádku.

Pokud jste se v tom našli,je třeba ZAMYSLET SE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Přeji vám krásné dny