Jak jsem byl v bordelu II.

Jak jsme se tu ocitli? Pár starších cizinců má drahé obleky. Holky na jedno použití s nimi konverzují anglicky i německy. Slyšíme taky francouzštinu. Vedle nás stojí vytáhlá hubená zrzka. Čechrá mi vlasy a vystrkuje jazyk. Nakonec se mezi mě a Bolka vloudí jako jezinka...

Bolek si přesedl o stoličku dál a přenechal jí místo. S nohou přes nohu si upravila korzet a položila nám ruce na stehna. Objednala si koktejl. Barman jí přinesl sklenici s fialovým nápojem. Vytáhla brčko a pomalu ho olizovala.

"Kocourci přišli na mls?" Mělo to být vyzývavé, ale vypadalo to jako parodie. "Jmenuju se Lola. Lola se o vás postará." Snažila se o vilný výraz a přiškrcený hlas. Chtěla v nás probudit touhu. Kolikrát už to dělala? Tolikrát, že mě její ledová ruka studila přes rifle.

Bolek jí vysvětlil, že se vidíme po dlouhé době. Vedl s ní společenský rozhovor. Dlani v rozkroku nevěnoval pozornost. Zrzka byla vycvičená, aby trpělivě naslouchala. Věrohodnost jejího zájmu podrývaly jen příšerné grimasy, které dělala.

Náhle sebou trhla a seskočila na zem. "Má písnička!" Ve vteřině jsme pro ní byli vzduch. Odhopkala k pódiu. Vylezla nahoru a rozvlnila se okolo tyče. Tančila se zavřenýma očima. Jako by si vyřizovala účty s bohem.

"Chci jít na pokoj," řekl Bolek.

"Děláš si srandu?"

"Rozhlídni se. Ty holky by si vzaly osobně, kdybysme vypili pivko a jich si nevšimli."

"Jasně, nepřežily by to."

"Jsme v bordelu a máme prachy."

"Já ne."

"Už jsem to říkal. Seš můj host. Tak nebuď debil, vyber si holku a jdeme."

Nedokázal jsem to. Bolek v sobě zábrany zlomil, já ne. Připadal jsem si tu nepatřičně. Neuměl jsem si představit, že bych k některé dívce šel a někam si ji odvedl. Co bych jí říkal? Jak by se na mě dívala? Určitě by se mi nepostavil.

"Jsou pánové se vším spokojení?" Vedle nás se objevil muž v lesklé černé košili. Byl dokonale upravený a úslužně se usmíval. "Už jste si vybrali slečnu?"

"Ještě ne," odpověděl Bolek.

"Mohu vám pomoct?"

"Líbí se mi blondýnky," řekl Bolek.

"A jakým slečnám dáváte přednost vy?" pohlédl na mě. "Máme tu šikovné Asiatky."

Vyložil jsem mu, že o sex nestojím. Nepřemlouval mě. Bolkovi přivedl drobnou blondýnku. Podle přízvuku byla odněkud z východu. Vzala Bolka za ruku a vedla ho pryč. Díval jsem se, jak odchází. Noční víla v podvazcích a kluk, který měl první rande až na vysoký. Při pokusu o polibek tentkrát spadl do kašny.

Dopil jsem pivo. Barman mi podal další. Lola se vrátila z pódia a bez jediného slova se na mě přilepila.

"Co tady někdo jako ty dělá?" Její hlas zněl jinak. Nucená afektovanost zmizela.

"Přišel jsem si užít."

"Ale prd." Trochu se usmála. "Je na tobě vidět leccos, ale nabuzenej nejsi."

Lola si řekla o kafe. Upíjela z malého šálku.

"Nevadí ti, když si sundám boty?" naklonila se ke mně.

"Vůbec."

"Jsou to děsný kozačky, víš?" Sehnula se a rozepínala si zip. "Vypadají skvěle, že jo? Ale nedá se v nich chodit. Sakra, tyhle pitomý lodě jsou na týhle práci ze všeho nejhorší!" Konečně se vyzula. Překvapilo mě, že měla ponožky. Ke zbytku úboru - hlavně černým punčochám - se vůbec nehodily. Byly propocené a odporně špinavé.

Pocítil jsem nutkání něco plácnout. "Jak dlouho tu pracuješ?"

"Na to se ptají všichni," řekla.

"Fakt?"

"Myslím, že to chlapy rajcuje."

"Jak to?"

"Jsou rádi, když si potvrdí, že jsem děvka."

"Aha."

Chvíli bylo ticho. Pak řekla: "Tady jsem tři roky. Čtvrtej nebude."

"Chceš toho nechat?"

"Chci pryč."

Vzpomínala, jaké to bylo dřív. Bouřlivý večírek. Potentáti s majlantem po kapsách čekali ve frontě. Měla je na provázku. Aspoň tak si to malovala. Vydělala dost, ale žila na velké noze. Zvykla si, že se prodává. Nepřišlo jí to ponižující.

"Ale v bordelech se stárne rychleji," pokrčila rameny.

S krizí ubylo zákazníků. Ti, kteří peníze měli, vyžadovali speciální služby. "Stal se z toho chlívek. Neumíš si představit, jaké to je. Dělala jsem věci, kvůli kterým jsem zvracela. Já, coura!"

Štvali ji šéfové. Brali si půlku z jejího výdělku. Rozhodla se, že dozrál čas ke změně.

"A jaký máš plány?" zajímalo mě.

"Chci si dodělat kosmetickej kurs. Víš, rekvalifikaci. Dělala bych v nějakým salonu krásy. Hodila bych se tam, nemyslíš?"

Přikývl jsem.

"Anebo přijmu nabídku odjinud. U hranic to není špatný. Dá se tam něco skásnout. A nejezděj tam zazobanci s ujetýma choutkama."

Přidal se k nám muž v černé košili. Teď už jsem věděl, že je to manažer. V temném koutu měl stolek s počítačem, odkud pozoroval dění v klubu.

"Lolo, drahoušku," začal medovým hláskem. "Kolikrát sis dneska lehla na záda?"

"Nevím," řekla Lola. Sklonila se a hledala kozačky.

"Snaž se."

"Měla jsem čtyři klienty," narovnala se.

Muž se s milým úsměvem obrátil ke mně. "Dřív zvládla i deset za noc. Věřil byste tomu?" Na odpověď nečekal a pokračoval. "Sledoval jsme vás, jak tady tokáte. Copak vám slečna Lola vykládala hezkého?"

"Že se těší do důchodu." Nic lepšího mě nenapadlo. Hned jsem toho litoval.

"Opravdu?" Decentně se zahihňal. "No ano, máte pravdu, naše drahá Lola půjde do penze brzy. Pověz nám, Lolo, kolik ti je let?

"Dvacet čtyři," řekla tenkým hlasem.

"Hm," nakrčil muž nos a založil si ruce na prsou. "Ty jsi ale stará. I když podle toho, jak vypadáš... Ale nechme toho. Můžeš mi vysvětlit, proč sis zula obuv?"

"Za chvilku zavíráme. Myslela jsem, že -"

"Ty pitomá flundro!" zařval muž. Úplně se rozběsnil. "Máš hosty svádět. A co děláš? Odpuzuješ je, jako bys byla pytel odpadků! Podívej se na mě!"

Lola se na něj podívala.

"Jsi pytel odpadků?" zabodl jí prst do čela.

"Ne," hlesla.

"Prosím? Špatně slyším."

"Ne, nejsem. Nejsem pytel odpadků."

"Výborně," řekl muž.

Pak si mě změřil zamyšleným pohledem. "Máme tu tři patra pokojů. I tematické místnosti nebo bazén a saunu. Můžete si vybrat z dvaceti atraktivních slečen. Nevedeme tu hampejz, pane. Žádný kurník. Jsme exkluzivní klub pro solidní muže. Ale vy sedíte na baru a lemtáte pivo. Chci se vás zeptat, s čím nejste spokojen?"

"Chcete pravdu?" řekl jsem, abych nahnal čas.

"Svatou pravdu."

Zhluboka jsem se nadechl. "Jsem trochu z parády. Doma jsem si to udělal ručně a teď ho mám scvrklýho."

"Jako vážně?"

"Vážně."

Manažer se rozesmál. "Zažil jsem tu ledasco. Ale chlápka, co přišel z vybitou zbraní, vidím poprvé."

Dorazil jsem pivo. Ve dveřích se mihnul Bolek. Vstal jsem a rozloučil se s Lolou, kterou manažer držel kolem ramen. Bylo mi trapně. Styděl jsem se jí pohlédnout do očí.

"Sbohem."

"Sbohem," řekla.

"U nás se loučíme jinak, příteli," ozval se muž v černé košili.

"Jak?"

"Na shledanou. Jedině na shledanou." Zvedl ruku a zamával mi. Pak se shýbl k Lole a něžně ji kousl do ucha. Lola neucukla. Držela.

V předpokoji Bolek podal elegantní dámě magnetické karty a z peněženky vyndal šest tisícovek. Otevřeli jsme dveře a vyšli na čerstvý vzduch. Venku byla tma.

"Jak ses měl?" zeptal jsem se.

"Jako sultán v paláci." Bolek se hlasitě rozesmál.

"Hele, sundala si ta tvá holka boty?

"Jo. O hlavu se zmenšila, člověče."

"A měla ponožky?"

"Ponožky?"

"No."

"O ponožky jsem se nestaral."

"Jen mě zajímalo, jestli je neměla špinavý."

"Co na tom záleží? Seš magor přes ponožky?"

Vybavil jsem si Lolu. Její maškarádu - korzet a kozačky, v kterých skrývala to jediné, co bylo přirozené. A jak ušpiněné to bylo.

"Kámo, povím ti něco lepšího," zářil Bolek. "Ta holka měla orgazmus!"

"Ta prostitutka?"

"To si piš!"