Civilizační horečka

Jeden můj kamarád se zcvokl. Přepínal programy, když byla televize vypnutá. Lehal si nahý do vany, ale nepustil si vodu. Pak vylezl a vydrhl se ručníkem. Začal zdravit stromy a jednou příšerně seřval automat na kávu.

Jeho přítelkyně ho nakonec dovedla k doktorovi. Přiměl ji k tomu poté, co překazil nedělní výlet. Klíčkem od auta se pokoušel nastartovat kolo. Když mu to nešlo, vytáhl nářadí a chtěl defekt spravit.
Doktor v ordinaci je vyslechl a vůbec se netvářil překvapeně. Z klidu ho nevyvedlo ani to, když můj kamarád vstal a začal nahlas plánovat, jak mu to tam přestaví. Ubezpečil doktora, že si nemohl vybrat lepšího architekta. Potíž byla v tom, že celý život pracoval jako účetní.
Diagnóza byla zřejmá – Civilizační horečka. Přítelkyně mého kamaráda o ničem takovém v životě neslyšela. Ale doktor jí tvrdil, že se jedná o velmi rozšířené postižení. Dobrá zpráva je, že jde o dočasnou nemoc. Špatné bylo, že nemůže určit, jak moc dočasnou. To se liší případ od případu.
Civilizační horečku způsobí řetězec silných citových otřesů v krátkém sledu. Léčba odhalila, proč onemocněl můj kamarád. Začalo to tím, když šel po přechodu a málem ho srazilo auto. Stalo se mu to pětkrát v jednom týdnu. Pokaždé měl zelenou a na poslední chvíli uskočil rozjetému fáru. Dvakrát po sobě mu řidič ošklivě vynadal. V jednom případě mu šofér tmavé mazdy vyhrožoval zabitím.
Nepřidaly mu ani cesty městskou hromadnou dopravou. V noci ho ohrožovali opilí výrostci, přes den nervózní spolucestující. Opakovaně ho vyplísnili nabroušení starci, jednou ho udeřila vysušená babička, která se s mocnou vervou drala do úplně přecpané tramvaje. Nakonec ho vytlačila zpátky na chodník a když se za ní zavřely dveře, ukázala mu vztyčený prostředník.
Když jel autem, připadal si jako na bitevním poli. Akorát neměl žádné spojence. Byl naprosto sám v moři nelítostných nepřátel. Doma se chtěl po celodenní otravě v kanceláři odreagovat a zapomenout na to, jak stál hodinu ve frontě u pokladny, aby mu pak nevrlá prodavačka oznámila, že karty nebere. Pustil si televizi, jenže na všech programech dávali seriály typu Ordinace v Růžové zahradě. Chtěl jít spát, když mu zavolala přítelkyně, že jí přepadla nějaká banda otrapů.
Zavřel oči a dráty v jeho mozku se pomíchaly. Když oči znovu otevřel, šel do kuchyně. Vytáhl z ledničky jogurt a ohřál si ho v mikrovlnce.
Po třech měsících ozdravné kúry Civilizační horečka ustoupila. Můj kamarád se cítil dobře. Na svoje poněkud nepříčetné chování si nepamatoval. Mile se usmíval a těšil se na jaro. Pak jel autem do práce.
Od té doby ho navštěvujeme v léčebně a spolu s jeho přítelkyní tlačíme na doktora: Jak moc je Civilizační horečka dočasná?

Jeho přítelkyně ho nakonec dovedla k doktorovi. Přiměl ji k tomu poté, co překazil nedělní cyklovýlet. Klíčkem od auta se pokoušel nastartovat kolo. Když mu to nešlo, vytáhl nářadí a chtěl defekt spravit.

Doktor v ordinaci je vyslechl a vůbec se netvářil překvapeně. Z klidu ho nevyvedlo ani to, když můj kamarád vstal a začal nahlas plánovat, jak mu to tam přestaví. Ubezpečil doktora, že si nemohl vybrat lepšího architekta. Potíž byla v tom, že celý život pracoval jako účetní.

Diagnóza byla zřejmá – Civilizační horečka. Přítelkyně mého kamaráda o ničem takovém v životě neslyšela. Ale doktor jí tvrdil, že se jedná o velmi rozšířené postižení. Dobrá zpráva je, že jde o dočasnou nemoc. Špatné bylo, že nemůže určit, jak moc dočasnou. To se liší případ od případu.

Civilizační horečku způsobí řetězec silných citových otřesů v krátkém sledu. Léčba odhalila, proč onemocněl můj kamarád. Začalo to tím, když šel po přechodu a málem ho srazilo auto. Stalo se mu to pětkrát v jednom týdnu. Pokaždé měl zelenou a na poslední chvíli uskočil rozjetému fáru. Dvakrát po sobě mu řidič ošklivě vynadal. V jednom případě mu šofér tmavé mazdy vyhrožoval zabitím.

Nepřidaly mu ani cesty městskou hromadnou dopravou. V noci ho ohrožovali opilí výrostci, přes den nervózní spolucestující. Opakovaně ho vyplísnili nabroušení starci, jednou ho udeřila vysušená babička, která se s mocnou vervou drala do úplně přecpané tramvaje. Nakonec ho vytlačila zpátky na chodník a když se za ní zavřely dveře, ukázala mu vztyčený prostředník.

Když jel autem, připadal si jako na bitevním poli. Akorát neměl žádné spojence. Byl naprosto sám v moři nelítostných nepřátel. Doma se chtěl po celodenní otravě v kanceláři odreagovat a zapomenout na to, jak stál hodinu ve frontě u pokladny, aby mu pak nevrlá prodavačka oznámila, že karty nebere. Pustil si televizi, jenže na všech programech dávali seriály typu Ordinace v Růžové zahradě. Chtěl jít spát, když mu zavolala přítelkyně, že jí přepadla banda nějakých otrapů.

Zavřel oči a dráty v jeho mozku se pomíchaly. Když oči znovu otevřel, šel do kuchyně. Vytáhl z ledničky jogurt a ohřál si ho v mikrovlnce.

Po třech měsících ozdravné kúry Civilizační horečka ustoupila. Můj kamarád se cítil dobře. Na svoje poněkud nepříčetné chování si nepamatoval. Mile se usmíval a těšil se na jaro. Pak jel autem do práce.

Od té doby ho navštěvujeme v léčebně a spolu s jeho přítelkyní tlačíme na doktora: Jak moc je Civilizační horečka dočasná?