Zemřel Pan Cimrman

První věc, kterou jsem dnes ráno slyšel, byl hlas zlomeného chlapa. Zdeněk Svěrák se vyjadřoval k úmrtí svého parťáka Ladislava Smoljaka. Zemřel Pan Cimrman.

Když v šedesátých letech vznikalo divadlo Járy Cimrmana, dalo se již z prvních her tušit, že vzniká něco jedinečného. Kulturní památka jdoucí napříč generacemi. Hlášky z divadelních her znají již desetileté děti. Spousta z nás na Cimrmanovi vyrostla, spousta i zestárla. Lehkost, s jakou vyznívá humor Cimrmanovských her, je nepřekonatelná. Dnešní rádobybaviči v čele s estrádními nováckými rádobyumělci se vedle tvorby z žižkovského divadla mohou jít zahrabat hodně hluboko pod zem. Jára Cimrman je fenomén, klenot českého divadla, perla světové mystifikace. Dnes jsme přišli o jednoho ze zakladatelů kultu Cimrman.

Ladislav Smoljak byl takový český Einstein. Rozčepýřený, stále usměvavý génius, který spíše než ve fyzice vynikal v práci s jazykem. Spojení se Zdeňkem Svěrákem dalo vzniknout nejen Cimrmanům, ale i takovým kouskům jako Na samotě u lesa, Jáchyme hoď ho do stroje, Rozpuštěný a vypuštěný… Komedie, u kterých budou smíchy brečet ještě naše vnoučata.

Každý rok odchází některé z velkých jmen české kulturní scény. Lidé stárnou a umírají, je to smutné, ale to je život. Tak, jako zpráva o úmrtí Ladislava Smoljaka mně naposledy zásahla snad jen smrt Zuzany Navarové. Budete mi chybět, Láďo. A nejen mně, ale nebojím se říci, že i milionům dalších, kteří znají nazpaměť všechny ty hlášky z Vašich her. Bojím se, že s Vámi pomalu odchází i celé divadlo Járy Cimrmana. Vaše poslední hra České nebe udělala báječnou tečku za celou kariérou žižkovského divadélka a Vám tak vytvořila nový prostor, do kterého teď míříte. Tak tam pozdravujte Žižku, Tyla nebo praotce Čecha, s Vámi budou v té nejlepší společnosti.