Nesmrtelná teta Paroubek

Znáte tu pohádku o nesmrtelné tetě, kde tetička Závist napadne jedno království, které se díky ní málem dostane na buben? Dnes tu jednu takovou tetičku Závist máme. Jmenuje se Jiří Paroubek.

Závist je velmi ošklivá vlastnost. Díky závisti se stal nejeden trestný čin, často končící velmi tragicky. V podstatě většina válek začala kvůli tomu, že jeden záviděl druhému. Od závisti je jen kousíček k nenávisti. A právě na tom je postavena současná kampaň ČSSD. Na závisti a nenávisti. Česká společnost je jednou z nejrovnostárštějších na celém světě. V dnenším vydání MF Dnes to komentuje i sociolog Masarykovy Univerzity Ivo Možný. Před námi je jen Švédsko. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou u nás tak menší než třeba na komunistické Kubě či Bělorusku. Ale ani to Paroubkovcům nestačí a chtějí víc. Chtějí sociální rozdíly úplně vymazat, stejně tak, jak se o to snažili komunisté. Ohánějí se při tom solidaritou těch bohatých k chudým. V podstatě jde o to nakázat někomu, že bude solidárnější, i když o sám to nechce. 

Co na tom, že i při rovné dani zaplatí bohatí mnohem více než ti chudí? Co na tom, že využívání státní infrastruktury bohatými je stejné jako těmi chudými? Co na tom, že vyšším zdaněním bohatých chudí stejně nedostanou přidáno? Hlavní přece je, že těm zatraceným boháčům konečně někdo zakroutí krkem! Stejně si to nemohli vydělat legálně! Vždyť já makám ve fabrice jako šroub a podivej mámo, kolik beru. Se na to můžu vy.... My máme jen fábii a támhle ten zazobanec odvedle si vozí šunky v meďouru, hajzl jeden! Tak toto je přesně strategie sociální demokracie, jak nalákat voliče. Také vám to slovo demokracie v souvislosti s výše popsaným nedává smysl?

Problém je v tom, že díky tomu, aby se Paroubek chopil kormidla, je schopen ve společnosti rozpumpovávat nenávist a třídní boj. Nechceme Evropu jen pro bohaté, to je jen jedno z mnoha hesel, kterými Paroubek napadá ty z nás, kteří se díky své píli a schopnosti dokázali dostat na vrchol. A ještě k tomu vytvářejí další pracovní místa za peníze, o kterých se státním zaměstnancům ani nezdá. Na ČT v současnosti probíhá dokument o procesu s Miladou Horákovou. Státní prokurátor Urválek hřímá o buržoazních továrnících, kterak chudého dělníka vykořisťoval a že díky zestátnění se má nyní dělník lépe. Svojí obhajobou progresivní daně se Paroubek Urválkovu slovníku hodně přibližuje. Takže se nyní čím dál častěji můžeme setkat s tím, jak dvacet let po revoluci závistiví lidé plivou po těch, kteří se narozdíl od nich samých dokázali chopit šance. A přitom nechápou, že důvodem toho, že i oni si mohou koupit tu fábii nebo jezdit do Chorvatska na dovolenou není nějaký stát nebo vláda, ale naopak ti úspěšní, kteří jim dávají vydělat v jejich továrnách a společnostech. Ale to je nezajímá a jejich nenávist k úspěchu Paroubek jen dál přiživuje a honí si preference. Ten Paroubek, který sám nic nedokázal a přitom si žije z poslaneckého platu, jemuž je daněna jen polovička. A kdo to má, že....