Můj špatný pocit ze současné ČSSD

Není tomu tak dávno, co jsem za největší nebezpečí české politiky považoval KSČM. Autoritářská nedemokratická strana prosazující zájmy sama sebe na úkor lidské svobody. Bohužel doba se mění a největší nebezpečí českého státu přebrala jiná politická strana.

ČSSD považuje kohokoliv, kdo nejde s ní, za nepřítele. Protože propagandisticky správné je mít jednoho hlavního nepřítele, vybrala si jako fackovacího panáka ODS. Stejně jako Hitler vše sváděl na židy, Paroubek a spol. vše svádí na ODS. A pokud se nejedná o ODS, označí dotyčného za přisluhovače ODS, nebo za béčko ODS. Je úplně jedno, že jste anarchista, zelený či černý, v očích ČSSD a jejích přívrženců jste modrák, modrobýk, modropták. Černobílé vidění světa je díky ČSSD mění na oranžovomodré, jiné odstíny neexistují. Mimochodem vezmeme-li programová prohlášení všech stran mířících po volbách do sněmovny, nejblíže k sobě mají programy ČSSD a KSČM, otázkou je jen to, je-li ČSSD béčkem KSČM či naopak.  

Jiný názor je dle ČSSD závadný a je třeba ho tvrdě potlačit. Na mítincích socanů korzuje tajná policie či přívrženci, kteří mají okamžitě potlačit jakýkoliv projev nesouhlasu proti nim. Je-li uspořádána akce mající ukázat na nebezpečí ČSSD, hned se volá do České televize, že záznam z ní vysílat nebudou, rozhodně ne v hlavním vysílacím čase, jinak s nimi po volbách zatočí. Vybírá-li Český rozhlas do svých předvolebních diskuzí na základě průzkumů někoho, kdo se socialistům nezdá, okamžitě Tvrdík volá řediteli a vnutí mu své, ty jediné správné průzkumy. A ředitel bojící se o svojí budoucnost jen sklapne podpatky a udělá. Nebo když nezisková organizace uskuteční pro střední školy studentské volby, stačí jeden hejtmanův dopis, aby se ředitelé škol v jednom kraji schovali pod stůl a radši akci neuskutečnili. To samé udělá i ministerstvo školství, které následně také přestane podporovat studenty, kteří chtějí pátrat po totalitní zlovůli u lidí ze svého okolí. Vysvětlení může být jen jedno, ČSSD si nepřeje, aby někdo mohl nějakým způsobem odebírat hlasy jejímu potenciálnímu koaličnímu partnerovi. A tento partner (míním KSČM) v závětří za sociální demokracií také vystrkuje drábky a dovoluje si něco, co by před pár lety bylo nemyslitelné. Snaží se zakázat vysílání Procesu H či naopak prosadit na veřejnoprávní stanici normalizační seriál (jako kdyby jim Major Zeman nestačil). Ředitelé nemocnic jsou odvoláváni, starostové nedostávají dotace na již vyjednané projekty, zatímco jinde se staví jídelny pro neexistující školy a nesmyslné fontány. Takto se mně jako občanovi jeví současná ČSSD.

Ne, že by podobné praktiky neprovozovaly i ostatní strany, ale v takové míře, v jaké to předvádí ČSSD, jsem to nezažil. Nikdy jsem nebyl jejich voličem. Ale dokázal jsem ČSSD respektovat jako stranu státotvornou. Sice hospodařit neuměla, ale chovala se demokraticky. Zadlužování země je jedna věc, i stát s dluhy může být státem svobodným. V současné době program a vystupování ČSSD krom těch dluhů slibuje i represe a návrat zpět někam před rok 89. Program pro obyčejné lidi. Zeptejte se někoho kolem vás, jestli si myslí, že je obyčejný člověk. Pokud se dostanete někam k 20%, budete dobří. ČSSD si přeje důstojný život pro obyčejné lidi. A těch 80%, co se necítí být obyčejnými lidmi? Ti holt mají smůlu. Vlastně ne, ti mají to štěstí, protože těm obyčejným ten důstojný život budou platit.

ČSSD neustále omílá mafiánské praktiky ODS. Bém, Jančík, Langer. Pořád dokola. Místo aby si zametla před vlastním prahem, na kterém se válejí Rath, Kraus, Ibl, Kočka… Kariéru v ČSSD mohou v současnosti dělat i lidé odsouzení za násilné trestné činy a nikomu to moc nevadí.  Stačí se kouknout na sever Čech a zdejší praktiky sociálních demokratů. Někteří lidé se bojí vyslovit svůj vlastní názor, zvlášť když je rozdílný od názoru v krajích vládnoucích socialistů. Pokud tak učiní, je jim v lepším případě vyhrožováno, v horším případě jsou rovnou odstraněni ze své pozice, pokud pracují ve státní správě. Jen jsem zvědavý, kdy přijde první výhružka směřující na něčí rodinu, současná atmosféra tomu nahrává.

Sociální demokracie by se měla vrátit zpět ke svým kořenům. Začít se věnovat svému programu a přestat používat výhružky. Krom frázovitých hesel z billboardů o programu ČSSD nevím vůbec nic. Televizní debaty lídři ČSSD využívají jen k napadání soupeřů a hledání chyb u ostatních. Co ale čekat od strany, které vládnou papalášští burani typu Paroubek, Jandák a Škromach, či notoričtí lháři jako Tvrdík, Rath nebo Sobotka. Slovo demokracie v názvu strany hodně bledne. Od roku 89 tu nikdy nehrozilo takové nebezpečí návratu starých pořádků, jako nyní. Už jen z toho důvodu, že jak ČSSD, tak ostatní strany krom KSČM, odmítají společnou povolební spolupráci.

Poznámka pod čarou: Nejsem volič ODS, nikdy jsem jím nebyl a v budoucnu s tím také nepočítám. Mé hlasy v minulosti většinou propadly, poněvadž je dostaly strany, které nepřekročily potřebná procenta. Doufám, že v příštích volbách budu mít již více štěstí a strana, které hodím svůj hlas, se do sněmovny dostane. Tudíž označovat mě za modráka, je liché. Tímto politicky zcela nekorektním článkem chci poukázat na mé pocity z toho, jak závist jedné skupiny obyvatel může zničit budoucnost všech. V historii se to již stalo a slovo sociální v tom vždy hrálo hlavní roli. Rád bych věřil tomu, že většina dnešních socialistů je mnohem rozumnější, než jejich současné vedení a nenechá si od svých vůdců kakat na hlavu.