Jak lovit voliče

Aneb drobné zamyšlení nad současnou předvolební kampaní ČSSD.

Dělení na pravici a levici pochází z dob Velké francouzské revoluce, kdy v parlamentu zasedali monarchisté vpravo a liberálové vlevo. Jejich cíle a programy absolutně nejdou přirovnávat k tomu, čím označujeme pravici a levici dnes. V součastnosti se každá strana politického spektra snaží najít tu neobsazenou část škály vpravo – vlevo a získat tak své voliče. Samozřejmě cílem každé strany je získat těchto voličů co nejvíce, což staví každou stranu před dilema, jak moc se odchýlit od svých stanov, se kterými byla zakládaná. Žádná strana totiž nemůže svým programem obsáhnout celé spektrum, dokonce ani jeho velkou část. Ale každá strana se o to stejně snaží.

Dnešní sociální demokracie se snaží stát se vůdcem něčeho, čemu se říká levice. Největšími konkurenty jsou jí v tom komunisté, kteří hrajou na poměrně jednoduchou notu návratu starých pořádků. Voliči komunistů nejsou lidé, kteří by až tak moc prahli po starých pořádcích, jim je to de-facto jedno. Hybatelem jejich volby je jednoduše závist. Tito lidé se za komunismu měli stejně, spíše hůře než dnes, rozdíl je však v tom, že nyní je velká část populace, která se má lépe než oni a jejich přáním je, aby tomu tak nebylo, aby jim bylo sebráno a všichni měli stejně. Soused si koupil bavoráka? Zloděj je to, nakradl si, komunisty na tebe, všechno ti zase vezmou! To je jediný pravý důvod toho, proč lidé stále volí komunisty. Bohužel právě o tyto voliče se začala poslední dobou zajímat i sociální demokracie a začíná na to šít i svůj program a předvolební hesla. Ne všichni v sociální demokracii to tak chtějí, vedení má ale pevně ve svých rukou Paroubek a spol. Volební program ČSSD se tak stává velmi silně diskriminačním. Tváří se jako Jánošík, bohatým vezmem a chudým dáme, leč skutečnost je taková, že bohatým vezmem, ať si chudí myslí, že se sociální třídy vyrovnaly. Pokud by vše vyšlo tak, jak Paroubek míní a ČSSD by volby vyhrála, udělá si ze státních peněz šikovnou kasičku, ke které povedou různé cestičky plné vyjímek, svěracích kazajek atd. V konečném důsledku to dopadne tak, že sami předkladatelé a schvalovatelé „nové“ daňové reformy budou sami moc dobře vědět, jakým způsobem ušetřit na daních a jaké paragrafy využít. Ostatní budou využívat daňových poradců, až se stejné kličky naučí využívat také sami. No a doplatí na to ten zbytek, běžný zaměstnanec, který dostává své peníze od zaměstnavatele, nemůže využít žádné kličky ani jiného legálního daňového úniku. Právě ten, koho ČSSD láká na své „jistoty“.  V současné době ekonomické krize je nejdůležitější umět postavit rozumný rozpočet omezující výdaje na možné minimum s tím, že musíme ten rok dva nějak přežít a nedělat zbytečné dluhy, abychom se nedostali do lapálií Maďarska a spol. To je přesný opak toho, co nám ČSSD slibuje ve svém programu. Vyšší daně totiž v tomto případě znamenají menší výběr do státní pokladny, protože díky všemožným kličkám bude legálních úiků mnohem více. Tudíž zadlužit se bude nutno nejen kvůli naslibovaným zlatým cihlám, ale bude třeba doplnit i díru vzniklou předpokladem a skutečným výběrem. A ta malá nebude. Jenže to běžný občan z těch programů vyčíst neumí, takže zbývají ona „hesla“. ČSSD krom hesel vysílá do kampaně i své ekonomické a jiné „experty“ v čele s paní Brožovou, Borůvkovou, Rathem, Zaorálkem a spol. Už to by mělo rozumného člověka praštit do očí, kdo to vlastně bude hájit sociálnědemokratický program. Debata o programu ČSSD s paní Brožovou by trhla i sledovanost debaty o biomase. Jediným smyslem současného programu ČSSD je „nalákat“ voliče, po reálném vyčíslení je evidentní, že realizace bude možná jen za předpokladu extrémního zadlužení státu.

To nejrozumnější, co nám současná ČSSD vlastně nabízí je právě Brožová.