Eurohajzl

Poslechněte si můj příběh o jedné malé potřebě a velké Evropské unii.

V současné době prochází budova Hlavního nádraží rozsáhlou rekonstrukcí. Jen projít od metra na vlak vyžaduje notnou dávku odvahy. Téměř každý den odtud dojíždím do své domoviny nedaleko Prahy, a tak si dovoluji prohlásit, že v poměrech Hlaváku jsem skoro profík. Nicméně za dobu rekonstrukce jsem ještě neměl potřebu vykonat na nádraží jakoukoliv potřebu. Tato potřeba nastala asi tak před třemi dny. Vraceje se domů z práce posilněn několika pivy a kávou, dostihla mě potřeba potřeby přímo na nádraží. Vlak odjížděl až za deset minut a to byla hodně dlouhá doba na to, abych počkal  někam do tunelu. Začal jsem tedy hledat toaletu. Nápisy ve vestibulu mi slibovaly nějaké nové toalety kdesi po sedmdesáti metrech vlevo. Čím více jsem se blížil, tím více mi to slibovaly. Těšil jsem se na ten zážitek téměř jako puberťák na svůj první francouzský polibek. Ani reklama na zlatou cihlu zdarma by vás nedokázala tak namotivovat, jako ty nápisy. A opravdu, při východu k nástupišti se objevil nápis Toalety. Krásné skleněné dveře, zelené interiéry, skoro jak v Chicago Hope. Paní za okénkem taky prošla zřetelným face liftem, než jakou si jí pamatuji ze Starých toalet na druhém konci nádražní haly. Přistoupil jsem k ní s pětikorunou v kapse. Do očí mě trefil nový ceník. Nyní už nestačí pět korun, za kvalitu se holt musí připlatit. Deset korun, jinak si ucmrndneš tak maximálně do kalhot. Ok, beru. Pokládám desetikorunu, když mi paní ukáže někam do dáli. ,,Musíte to hodit do turniketu támhle." Aha. To už to začalo být celkem akutní, sebral jsem tedy deset korun a vydal se k turniketu. Ani vám nemusím povídat, jaké jsem měl štěstí, že jsem těch deset korun měl přesně, protože onen turniket by si s ničím jiným neporadil. Jen deset korun, jinak nic, drobný neberem a nevracíme. Hodím tedy desetikorunu, postavím se před skleněná dvířka a nic. Desetikoruna se mi vrátila. Poklepávám koleny, snažím se soustředit, krčím se v pase a vhazuji znova deset korun... a nic. Znáte to... čím víc to nejde, tím víc se vám chce. No třetí pokus byl ten správný, dveře se otevřely. Vstoupím donitř, odkudsi zevnitř se ozývá podivné pípání, chvíli si říkám, jestli nejsem na ARO. Píp, píp, píp..... Další věc, co vás na toaletách přivítá je nekonečno! Určitě znáte ten efekt, když proti sobě dáte dvě zrcadla a obraz se odráží jeden od druhého do nekonečna. Tak přesně to se stane, když vstoupíte do umývárny. Dvě velká zrcadla proti sobě. Sám o sobě mi tenhle efekt nedělá dvakrát nejlépe, ještě ke všemu, když jsem viděl nekonečněkrát sám sebe... Trošku se mi zvedl žaludek, nicméně jsem pokračoval dál. Píp, píp, píp..... čekal jsem, kdy se to změní na dlouhý tón a budou mě muset začít resuscitovat. Konečně jsem tedy došel k oné porcelánové věci, v kterou jsem tak doufal. Už už... píp ..... to ... píp.... nebude. Měl jsem co dělat, aby se to celé povedlo, to neustálé pípání mě dokázalo tak znervóznět, že jsem téměř propadal zoufalství. Nicméně nakonec se to povedlo! To byla úleva! Kouknu na čas, mám čtyři minutky do odjezdu vlaku, takže super, povedlo se mi to. Ach jak jsem byl bláhový! U umyvadel na mě čekal další oříšek a to najít kohoutek. Kohoutek není. Logicky jsem očekával nějaké čidlo pod vývodem vody, šmatám, šmatám... voda neteče. Sehnu se níž, mávám rukama kolem umyvadla... hurá, voda teče! Nicméně na rukávy. Aspoň, že ty ubrousky na utření nejsou na sms heslo. Zpátky u turniketů. Nechce to pustit ven. koukám, jestli nepotřebuje dalších deset korun, ale otvor na mince hledám marně. Sezame otevři se? Ne. Skrytá fotobuňka? Hmm.... hodně dobře ukrytá. Volám na toilet lady, ta mě zřejmě neslyší. Vlak odjíždí za necelé dvě minuty. Nezbyde mi tedy nic jiného, než porušit nějaké nařízení a turniket přeskočit.  Obohacen předchozí zkušeností očekávám jekot sirén či tak něco. Naštěstí nic takového se neděje. ,,Prosím vás, co to tu máte, vždyť mě to nechtělo pustit ven?" ,,Ale to víte, je to nový, má to ještě nějaký svoje mouchy. To víte, nařízení Evropské Unie."

 Zlatej Bulhar a ten jeho turek, to vám teda povim.