Po období prohlubující se integrace evropských zemí, vedoucí až do současného modelu a formy EU, začínají sílit různé názory po změně stávajícího trendu. V ČR patří mezi nejvíce euro-skeptické strany KSČM, DSSS, Suverenita, ODS a Svobodní. Tyto strany ovšem nelze brát jako strany podobné či spolupracující, ale jako strany kritizující či realisticky popisující současný stav a ekonomickou výkonnost EU ze svých různých úhlů pohledů. Obecně nyní také platí, že sílící euro-nacionalismus či euro-populismus jsou stejně nebezpečné hrozby mezinárodního charakteru pro svobodu občanů zemí EU, jako jejich tradiční formy charakteru národního.
Od roku 1950 do dnešní doby bylo členskými zeměmi EU ratifikováno 8 zásadních dokumentů, které ve svém důsledku předávají stále více pravomocí do jednoho evropského centra a vzdalují politickou moc a její kontrolu od občanů. Posledním z nich byla ratifikace Smlouvy o rozpočtové kázni či Fiskální pakt EU (tzn. Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii), která se snaží řešit dluhovou krizi eurozóny a nezodpovědný přístup vlád členských zemí EU při plnění Maastrichtských kritérií (ČR je v jejich plnění na 5. místě z celkem 27mi zemí EU - viz. článek Plnění Maastrichtských kritérií zeměmi EU-2011). Pokud jednotlivé členské země EU selhávají v zodpovědném přístupu k evropské integraci a porušují svůj dobrovolný slib o dodržování Maastrichtských kritérií, stávají se tak pro své partnery méně důvěryhodnými a co je nejzávažnější, nedochází k celkovému plánovanému ekonomickému růstu EU.
Proti Fiskálnímu paktu EU se vzepřeli a nepodepsali pouze ČR a Spojené království, protože taková změna formy EU je jak pro britské konzervativce, tak českou ODS již z ideologických důvodů, tzv. soft-euro-skepticismu, nepřijatelná a prakticky deklaruje názory politické skupiny ECR v parlamentu EU, jíž jsou obě politické strany členy.
V obou zemích jsou také menší liberální strany hájící euro-skepticismus, respektive hard-euro-skepticismus (jenž je také často politikou "anti-establishment" politických stran s projevy populismu) a minimálně požadujícími snížení míry integrace členských zemí EU na formu:
- před podpisem Maastrichtské smlouvy - 1992 (britská UKIP);
- před podpisem Lisabonské smlouvy - 2007 (Svobodní v ČR).
V obou stranách jsou také silné názorové proudy, že EU je již nereformovatelná a že je národním zájmem EU opustit a vydat se např. švýcarskou cestou než pomáhat napravovat tento současný stav EU. Časovou osu schválení významných ratifikačních listin od počátku integrace evropských zemí a jejich "kritiky" zobrazuje následující obrázek.
Při prohlubující se integraci bude na budoucí podobu formy EU mít stále větší vliv parlament EU, kde již většina českých politických stran, zastoupených v národním parlamentu, již deklarovala svoji „evropskou příslušnost“ mezi sedm současných politických skupin evropského parlamentu a k nim lze i přiřadit vybrané neparlamentní strany:
- SPOZ, prosazující sociálně demokratické názory k S&D;
- Zelení se svojí ekologickou politikou ke Greens-EFA;
- Svobodní, z důvodu blízkosti k britské UKIP k EFD.
DSSS lze z důvodu blízkosti k maďarskému Jobbik přiřadit mezi nezařazené a stejně tak i Suverenitu - Blok Jany Bobošíkové, z důvodu blízkosti s rakouskou Liste Dr. Martin - Für Demokratie, Kontrolle, Gerechtigkeit – viz. článek Současné politické strany se jménem „lídra“ v jejich názvu. Vzhledem k současnému populistickému projevu (viz. akademická práce VV pohledem konceptu populismu), kterým se prezentují Věcí veřejné nebylo provedeno jejich zařazení. Rozdělení vybraných českých politických stran popisuje následující obrázek.
Následujícím obrázkem lze jednoduše popsat pohled evropských politických skupin na míru hloubky integrace členských zemí EU.
Schválení Lisabonské smlouvy vedlo k výraznému omezení suverenity jednotlivých členů EU v podobě přesunu kompetencí z národních parlamentů na orgány EU a definovala také několik mechanismů, které dávají EU možnost získávat nové pravomoci a rušit právo veta i v dalších oblastech bez další ratifikace. EU je nyní jiná než v okamžiku přístupu ČR a dle euro-skeptických postojů „jiná špatným způsobem, prosazovaným směrem a svojí hloubkou“, navíc má zatím v plánu se tímto způsobem ještě více prohlubovat. Důkazem je současný tlak na ČR, aby ratifikovala Smlouvu o fiskální unii (tzn. Fiskální pakt EU), což je jen další logický krok při prosazování politiky euro-nacionalismu.
Současná forma EU, jejímž "mikrokosmem a vzorem" je belgický model není jedinou možnou a lze pro EU požadovat, aby jejím mikrokosmem byl např. švýcarský model, který je charakteristický svojí slabou centrální vládou, závazným vyrovnaným rozpočtem, lidovými vety a konceptem nevzdalování politické moci , a tím i zodpovědnosti, od občanů.
Čtěte na podobné téma:
Euro-skepticismus, Euro-nacionalismus a Euro-populismus
Výročí projevu Václava Klause v parlamentu EU v roce 2009
