Překlad článku Sorry, Eurocentrics, but defending Ukraine is not Asia's problem z 3.32022 od indické komentátorky, autorky a vědecké pracovnice Rupa Subramanya, osvětlujícího indický, pákistánský a čínský neutrální postoj.
Zatímco konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou zuří, státy jsou nuceny vybírat si stranu. Stejně jako po 11. září 2001 to Spojené státy a jejich spojenci prezentují jako konflikt mezi dobrem a zlem ve stylu "my proti nim", "buď jsi s námi, nebo proti nám". Pro země, jako je Indie, je skutečnost mnohem složitější a nuancovanější. Spolu s dalším asijským gigantem, Čínou, a dalšími zeměmi, jako jsou Spojené arabské emiráty, se Indie zdržela hlasování o procedurálním návrhu v OSN na uvalení sankcí na Rusko za jeho invazi na Ukrajinu. Indie se nachází v nezáviděníhodné situaci, kdy čelí územním hrozbám ze strany rostoucí a nepřátelské Číny na východě a antagonistického a jaderně vyzbrojeného Pákistánu na západě, přičemž v její blízkosti je jen velmi málo spojenců. Jako regionální mocnost nemá Indie jinou možnost než vyvažovat své historické přátelství s Ruskem a posilující vazby se Spojenými státy.
Stejně jako každá jiná velká mocnost jedná Indie v souladu se svými národními strategickými zájmy. Jít po boku USA a jejich spojenců do války, která pro Indii nemá žádné přímé důsledky, a zároveň si odcizit důležitého partnera v podobě Ruska, prostě nedává žádný smysl. To vysvětluje indický úzkostlivě neutrální postoj, kdy Indie nestojí ani na straně USA a NATO, ani na straně Moskvy, ale mírně vyjadřuje nespokojenost s ruskou invazí na Ukrajinu. Nejen Indie, ale i mnoho rozvojových zemí střední velikosti zaujalo takovýto agnostický postoj, včetně Jihoafrické republiky, která urychleně ustoupila od původně agresivní linie vůči Rusku. Ze zpravodajství západních médií ode zdi ke zdi byste to nikdy nepoznali, ale více než třetina lidstva si v současném evropském konfliktu nevybrala stranu.
Dokonce i Izrael, který je věrným spojencem USA, zaujal střední pozici, kritizoval invazi a zdůraznil silné vazby, které Izrael udržuje s Ruskem i Ukrajinou. Stejně tak latinskoamerická velmoc Brazílie zaujala neutrální postoj, odmítla invazi přímo odsoudit a vyzvala k mírovému řešení. Sdružení národů jihovýchodní Asie se 26. února v opožděném prohlášení vyjádřilo podobně a vyjádřilo znepokojení nad konfliktem, ale stejně tak se zdrželo odsouzení Ruska. Možná si tito lídři rozvíjejících se zemí berou příklad nikoli ze slov, ale z činů USA a jejich spojenců v NATO. Americký prezident Joe Biden dal jasně najevo, že na obranu Ukrajiny nebudou nasazeny žádné americké jednotky, zatímco britský premiér Boris Johnson jednoznačně prohlásil, že ani britské jednotky nebudou bojovat proti ruským silám na Ukrajině. Oba představitelé odmítli výzvy k vytvoření bezletové zóny nad Ukrajinou. Pokud USA a jejich spojenci nejedou na Ukrajinu se vším všudy, proč by to měla dělat Indie? Na rozdíl od USA a velkých západoevropských zemí, které od druhé světové války nečelily žádným existenčním územním hrozbám, Indie takovým hrozbám čelí dodnes. Indičtí představitelé a klíčoví strategičtí myslitelé proto jistě mají větší pochopení pro ruské obavy z obklíčení nepřátelskými silami NATO než země, jako jsou USA, které mají na severu přátelského souseda a na jihu slabého a zbídačeného souseda. Naproti tomu Rusko, které bylo v 19. století napadeno ze západu Napoleonem a ve 20. století Hitlerem, vidí NATO na svém prahu v pobaltských státech, které byly součástí bývalého Sovětského svazu, a nyní možná i na Ukrajině. Stejně tak Indie čelí nepřátelským sousedům ze všech stran a v loňském roce byla část jejího území nezákonně obsazena Čínou.
V rozvojovém světě nezůstala bez povšimnutí ani eurocentričnost zpravodajství západních médií o rusko-ukrajinském konfliktu. Rasismus typu "jsou to lidé, kteří vypadají a chovají se jako my" byl téměř normalizován, přičemž Kyjev byl líčen jako elegantní evropské hlavní město kaváren a butiků. Ztotožnění s Ukrajinou se zdá být tak dokonalé, že mnozí na Západě jsou zřejmě ochotni přivést svět na pokraj jaderného konfliktu, velmi podobného "lidem jako my", kteří potřebují "naši" pomoc. Takové výzvy nápadně chyběly, když válka pustošila místa jako Afghánistán a Irák. Z praktického hlediska má Indie na Ukrajině mnohem přízemnější, ale důležitější úkol, a to vyvést tisíce indických studentů, kteří tam uvízli od vypuknutí války. Díky kvalitním lékařským vysokým školám a poplatkům, které jsou mnohem nižší než v Indii, se Ukrajina stala útočištěm pro studenty z Indie a Afriky, z nichž mnozí údajně čelili rasistickému zneužívání ze strany ukrajinských úředníků, kteří jim bránili v nástupu do autobusů a vlaků do Polska, a také byli segregováni od bílých Evropanů, kteří se chtěli vydat na cestu. V očích indické veřejnosti podobné záběry indických studentů, do kterých ukrajinští pohraničníci kopou a bijí je, pravděpodobně nezvýší jejich sympatie k ukrajinské věci.
Pro mnoho západních strategických myslitelů je obrana Ukrajiny posledním pokusem o zachování starého světového řádu, který vytyčily USA a evropské mocnosti na konci druhé světové války: eurocentrického světového řádu, který marginalizoval celý rozvojový svět. Dnes se země jako Indie a Čína již snaží utvářet nový světový řád, který by uznal prvenství Asie v ekonomické a geopolitické realitě 21. století. Bitva o Ukrajinu může být skutečně poslední bitvou 20. století.
Zdroj:
https://asia.nikkei.com/Opinion/Sorry-Eurocentrics-but-defending-Ukraine-is-not-Asia-s-problem
https://www.kyberobcane.cz/post/promi%C5%88te-eurocentrici-ale-obrana-ukrajiny-nen%C3%AD-probl%C3%A9mem-asie
