Ach jo, jsem hrozná. Zbývá mi poslední týden a já to začnu "flákat". Zlobím se na sebe. Denní režim mám pořád stejný, nedostatkem času to tedy není. Spíš jsem líná. Pohodlí zase začalo ovládat zárodek mého lepšího já.
V pondělí jsem si místo večeře vzala pouze kousek zeleniny. Dnes, v úterý, jsem k obědu měla jen jedno jídlo z předepsaných dvou. Večeři jsem také vynechala a místo toho jsem si před chvílí dala marinované tofu. Sakra! Proč to dělám? Mám pořád stejně práce, nepřibylo nic nového, takže časově jsem na tom stále stejně. Na začátku mi nevadilo dělat si obědy na další den klidně o půlnoci, teď jsem líná si v devět dělat večeři. Když já ale opravdu nemám hlad! Úplně mi stačí snídaně, pak nějaké ovoce ke svačině, oběd a potom už jen okurka, oříšky nebo tak.
Chtěla jsem být vzorná čtenářka knížky od Antónie Mačingové. Být šprt, který jede přesně podle osnov. Zasloužit si jedničku s hvězdičkou. Autorka někde v knížce psala, ať jídla nevynecháváme, ať se držíme popsaných postupů a nevymýšlíme svoje experimenty. Že jedině tak může slíbit, že její stravování bude mít pozitivní účinky.
Co mohu s čistým svědomím odpřisáhnout je to, že jsem za celých těch 23 dní neměla nic mimo doporučené potraviny. Neměla jsem žádné pečivo (tedy jednou bylo k snídani předepsané, tak to nepočítám), ani milimetr čokolády nebo jiné sladkosti. Piju hodně vody.
Chuť na sladké (hlavně po obědě!) pořád je, ale už se sebou nesmlouvám. Prostě NE a tečka. Žádné přemýšlení o tom, že to božsky chutná. Nic. Zarazit hned v začátku. Prostě jediné sladké, které pro mě momentálně existuje je med a ovoce. A nebudu o tom se svou rozmlsanou "já" diskutovat :) Co mají dělat lidé, kteří jsou nějak nemocní a třeba už v životě nesmí ochutnat to či ono? Já si za svá kila mohu sama. K snídani sladké cereálie. K obědu pečivo nebo nějaká rychlovka. K večeři čokoláda. Nemůžu pořád jen brát, musím i dávat. Moje tělo teď potřebuje pročistit. Čokoládku si zase budu moct někdy dát, ale teď ještě ne.
Kdykoli se v pokrmu objeví kedlubna, tak mám pak řidší stolici. Také horká voda s citronem nebo zázvorem působí podobně. Není to ale žádný úporný průjem, prostě jen jedna, dvě návštěvy toalety probíhají rychleji než jindy :)
Tak dobře, klid, nebudu se na sebe zlobit! Udělala jsem velký krok!! Několik let jsem se odhodlávala "něco" dělat, a teď už třetí týden nejím sladké. To je obrovská cesta. Uff. Začátky byly těžké, ještě pořád to všechno vlastně beru jako začátek. Změnit zažité vzorce nemůže trvat jen 28 dní. Už jsem psala, že po 28čce chci najet hned na další 28-denní cyklus. A taky, že jo! Vím už, jak dlouho mi vydrží v ledničce ta která surovina, také jsem si vypozorovala, na které chody je potřeba pár minutek a zvládnu je tak před odchodem do práce, a které vyžadují víc času. Budu tohle všechno brát jako takový první pokus. Jako že jsem si musela projít tu trasu, vyzkoušet si, kde je jaký kopeček, kde je nerovný terén. Do další 28čky jsem tedy o něco moudřejší. NEVZDÁVÁM TO!
