Nejsem bojovnice. Nemám vnitřní sílu. Jsou lidé, kteří se pro něco rozhodnout, a nic na světě je nevychýlí z cesty. Já jsem typ, který se rád lituje. Právě teď se lituju hodně. Jsem nešťastná, když je čas obědu/večeře. Trpím!
Mám za sebou osmý den. Asi stokrát jsem si v duchu řekla větu z filmu Slunce, seno..: "Je to hnus, velebnosti." Sice už nevím, v jakém kontextu to tam Kelišová povídá, ale mě tato věta napadne kdykoli, když přemýšlím o svých momentálních obědech a večeřích.
Pokora versus můj pocit
Prosím, neodsuďte mě - jsem moc vděčná za to, kde žiju, že nemusím bojovat o přežití, že žiju v míru a v blahobytu, že mohu dýchat, vidět, cítit. Beru jako velký dar, že jsem se narodila v zemi a v době, kdy si mohu svobodně volit svoje další kroky - třeba i to co a kdy budu jíst. Mám také veliký respekt před jídelníčkem, který sestavila slovenská autorka Antónia Mačingová. Ale!...Dovolím si sdílet svoje pocity, které zbavím politické korektnosti. TO JÍDLO UŽ NEMŮŽU ANI CÍTÍT!!!!
Olivový olej? Už nééé, prosím!
Snídaně jsou celkem v pohodě. Tam až takový problém nevidím. Ale to ostatní :( Kdykoli nalévám do hrnce olivový olej a začnu cítit tu jeho vůni (pro mě momentálně už spíš "zápach"), tak se přestávám těšit. Dnes jsem měla k obědu úplně nové jídlo, byla jsem zvědavá na jinou chuť (konečně těstoviny!!), ale výsledek nic moc. Jsem asi pořád ještě rozmlsaná. Sním o rohlíčku. Po obědě bych si ráda dala čokoládku. Držím se, vše přesně do puntíku plním podle zadání, ale zároveň po světě chodím jak boží umučeníčko.
Tenkrát, když se ještě čokoládka pravidelně rozpouštěla v mých ústech..
Cukr je droga. Podle posledních průzkumů je pro lidské tělo dokonce nebezpečnější než se původně myslelo. Zároveň se ale pro mě sladkosti (hlavně již zmiňovaná lahodná krásná nebeská čokoláda) staly takovou malou každodenní odměnou. Něco se mi povedlo? Hurá, šup se čtverečkem čokošky (takhle jí důvěrně říkám) do pusy. Něco se pokazilo? Nevadí, mám přeci tu hnědou radůstku. Jsem unavená? Není problém, čokoláda to napraví. Jsem plná energie? Další důvod, proč si dát další čtvereček. Prostě něco, čím jsem nikoho neobtěžovala, jen si sama pro sebe dělala život sladší. Ano, ano, je jasné, že chorobná žravost sladkého značí nějaký skrytější psychický problém - ale každý máme nějakou neřest, ne? Pořád lepší, než kdybych denně vykouřila dvě krabičky cigaret a nebo se několikrát týdně opíjela, a pak byla třeba nebezpečná i ostatním. Pere se to ve mně. Chci mít radost, ale chci mít i zdravé hezké tělo :( Ze zkušeností vím, že jakmile se mi do pusy dostane jen kus čokolády, jsem v tom zase a neudržím se a vysloveně "sežeru" celé balení. A za minutku se vydám směr nejbližší obchod a tam si koupím balení rovnou tři. A hned po vstupu do bytu je všechny sním :))) Ach jo :( Obávám se, že miska vah se nebezpečně klaní na stranu přerušení celého zdravého programu :(
Co na to moje tělo?
Zhoršila se mi pleť (beru to pozitivně, jistě je to následek očistného procesu). Pásek zapínám už na pět dírek, ne na čtyři jako předtím (že by už to začalo působit)? Odolávám tomu se vážit a měřit. Mačingová říká, že tělo se první musí pročistit, takže je možné, že když si člověk stoupne na váhu během těch 28 dní, tak se může leknout, že se hmotnost pořád drží na stejném čísle. Někdo prý začne hubnout až třeba ten poslední týden. Také A.M. upozorňuje, že hlavním ukazatelem jsou centimetry, ne kila. Na co člověku bude, když zhubne 10 kil, když oblečení bude nosit pořád stejně veliké? Docela se tedy těším, až se na konci poměřím.
Co dál?No, většinu tohoto článku jsem psala odpoledne. Teď ho jen upravuju a dopisuju tento rámeček. Jsem po večeři. Měla jsem další, úplně nové jídlo. Večeře (boršč) byla moc dobrá. Že bych tomu (sobě) dala ještě jednu šanci? Ale tak jo, svým způsobem mě to nějak baví. Zkoušet, kam až to vydržím. Myslím, že minimálně jeden další den ještě dám... |
