Kurz, který ve mně spustil drobnou nechuť ke všem těm osvíceným lidem, kteří "vědí" něco víc a mají "dar" v druhých objevovat příčiny chmur, trval několik měsíců a byl dost intenzivní. Jednou týdně se skupinka asi dvanácti osob
na tři hodiny sešla a s pomocí terapeutky jsme na svém duchovním životě za pomoci bezpočtu rozmanitých cvičení pracovali. Cílem bylo odstranit bloky, poznat naše zažité vzorce, které vedou k tomu, že nejsme spokojeni. Což o to - utracených peněz, stráveného času a nových poznatků nelituji, ale všimla jsem si jedné věci, kterou od té doby pravidelně vídám u všech, kteří se těmito službami živí.
Nejlépe by se to dalo nazvat jako "já nic, já se jen nechávám vést energií skupiny, na kterou se naciťuji". Trochu krkolomný popis, dlužím vysvětlení.
Na letáčku na tento kurz bylo rozdělení celého období do několika bloků, které terapeutka slibovala projít. Bloky se věnovaly různým oblastem - tělo, bydlení, partnerský vztah, kariéra, apod. Za celou dobu kurzu jsme neprošli všechna témata, protože lektorka postrádala jakoukoli disciplínu. I když jedna schůzka trvala celé tři hodiny, mnohdy jsme ji celou "zapatlali" úvodním kolečkem, kdy každý měl říct pár vět o tom, jak se má, co je u něj po emoční stránce nového. Někdo byl "mluvka", jiný byl naopak hotový po pár slovech. I když jsem si vědomá toho, že nejde mít zrovna v tomto cvičení jednotný metr, protože se při něm lidé svěřovali s mnohdy velmi intimními záležitostmi, přeci jen si myslím a přijde mi i fér, aby se čas, který je na to určen, spravedlivě hlídal. Někdy jsme naopak stihli jen půlku osazenstva a pak vše utnula "vedoucí" s tím, že už nemáme čas a musíme stihnout alespoň jedno cvičení, s jehož výsledkem pak budeme pracovat příště. No, ale když bylo příště, nějak zapomněla, že jsme se přeci měli věnovat tomu, co jsme načali minule a na co jsme se měli doma podívat. - a dělalo se něco úplně jiného. Takže domácí příprava byla k ničemu, dál se s tím nepracovalo.
Když se člověk ozval a chtěl se trošku držet programu, bylo mu řečeno, že prostě koučka teď necítí, že je tohle to, co by se nyní mělo dělat, že jí intuice vede ke změně programu. Pochopím, že hlavně v oblasti duše nejde mít vše nalinkované a improvizace je na místě víc než kdekoli jinde. Ale opravdu se nejde držet alespoň těch bodů, které klienta právě na tento kurz nalákaly?
Podobného chování, ale v jiných obměnách, jsem si všimla i u dalších podobných "guruů". Několikrát jsem si dovolila s něčím nesouhlasit. Pozor, řekla jsem to slušně, s láskou a s respektem k tomu, že ten druhý tomu věří a je to pro něj pravda. Zpět se mi ale jako bumerang dostala reakce "inspirátorky", která mi vlastně řekla, že můj nesouhlas je jen projevem toho, že toto téma nemám zpracované. Jinými slovy - terapeut má vždy pravdu, Pokud s tím nesouhlasíš, je to projevem toho, že máš někde blok. Neexistuje, že by se mýlil, protože jemu jde o tvůj prospěch a bohužel musí takhle, aby ti otevřel oči.
Svým způsobem vím, že je v tom všem velká pravda, ale chybí mi u většiny těchto lidí pokora. Málokdo řekne něco v tom smyslu, že jeho cesta a názory nejsou jediné pravé, že s ním nemusíme ve všem souhlasit a že to je v pořádku. Ti, o kterých mluvím, si staví svou neomylnost na tom, že oni vlastně "nic", oni se jen nechávají vést proudem a pokud se nám to nelíbí, je to o nás. Dávají tak ruce pryč od zodpovědnosti.
Můj nejčerstvější zážitek je starý jen jeden týden. S kamarádkou jsme šly na úvodní hodinu s paní, která dělá regrese. Vylíčily jsme jí v kostce to, na čem bychom rády zapracovaly a dovolily jsme si (už nevím v jaké souvislosti) říct větu "My víme, že to má ten a ten důvod". A "průvodkyně", aby nám náhodou nenechala hned na začátku moc velké sebevědomí, nás utnula slovy: "děvčata, vy ale nevíte vůbec, ale vůbec nic".
Takže tak:) My nevíme nic, ona ví o nás už teď po pěti minutách víc, než my o sobě za celý život. To jsou kouzla, že?
