Vývoj účetních metod je jedním z nejvýznamnějších aspektů historického vývoje. Historii lidské civilizace lze v jistém smyslu dokonce chápat jako historii účetního výkaznictví.
Historici se velmi často dopouštějí interpretační chyby spočívající v tom, že historické události zasazují do kontextu politického vývoje, zejména válek. Války ovšem nejsou primárním faktorem determinujícím vývoj lidské civilizace a nejsou jím ani agrární, průmyslové či vědecké revoluce. Klíčovým faktorem historického vývoje jsou účetní metody. V tomto článku bych se chtěl věnovat několika vybraným otázkám účetního výkaznictví a auditu v Československu v období komunismu a také po roce 1989.
Po druhé světové válce, respektive po roce 1948 se přístup k pravidlům vedení účetní evidence výrazně změnil, čehož příčinou byla změna společensko-ekonomických poměrů s ohledem na znárodnění průmyslových podniků i bankovního systému. Ekonomická činnost založena na tržních vztazích postupně zanikla a kontrolu nad chodem ekonomiky převzalo plánovací centrum. Účetní metoda byla zachována jako podvojná, hlavním cílem účetní evidence bylo ovšem zajištění dohledu nad plněním centrálního plánu formou kontroly peněžních ukazatelů, což bylo reflektováno ve vládním nařízení č. 41 z roku 1952 Sb., které jeden ze základních úkolů účetní evidence definovalo jako:
„sledovat a kontrolovat ve všech účetních jednotkách průběh plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství a státního rozpočtu a poskytovat podklady pro jejich sestavení“
Vývoji účetnictví přestalo vévodit ekonomické myšlení, důraz byl kladen především posilování jeho formální stránky v reakci na nově přijatou legislativu, což je trend obecně popisovaný jako prakticismus. Z podstaty socialistického hospodářství přestala být aktuální otázka oceňování aktiv, základní prostředky se oceňovaly pořizovacími cenami, investice náklady vynaloženými na jejich pořízení, předměty postupné spotřeby jako materiál cenami, za něž byly pořízeny. Zákony vymezily základní prostředky, které se neodepisovaly, prostředky ostatní byly odepisovány a to výhradně rovnoměrně. Roli auditu převzaly kolektivní orgány lidové kontroly, které byly zřízeny zákonem č. 23/1963 Sb., o lidové kontrole a národohospodářské evidenci. Úkolem pravidelných kontrol hospodaření bylo přezkoumávání správnosti účetní závěrky, přezkoumávání správnosti tvorby hrubého důchodu (zisku) z hlediska dodržování pravidel pro tvorbu cen a také přezkoumávání správnosti odvodů z hrubého důchodu státním institucím. Účetnictví muselo být vedeno tak, aby poskytovalo informace pro vypracování a tvorbu národohospodářských plánů.
Centrální řízení v systému plánované ekonomiky vyžadovalo významné množství informací a současně mělo potřebu upravovat činnost všech subjektů závaznými předpisy. To se postupně začalo projevovat v rozšiřujícím se množství vydávaných předpisů, a to nejen ze strany ministerstva financí, ale i dalších subjektů pověřených jejich vydáváním. Účetní systém se ovšem neměnil, změny se většinou týkaly formálně technických řešení zpracovávaných dat. Důležitým aspektem byl důraz na unifikaci účetních procesů, který byl podpořen zákonem č. 21/1971 Sb. o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, což napovídá samotný jeho název.
Po rozpadu centrálně plánovaného hospodářství vznikla na základě zákona č. 563/1991 Sb. zákon o účetnictví nová účetní koncepce reflektující potřeby tržní ekonomiky, na základě zásad ve světě ověřených dlouholetým fungováním. Systém vycházel nevíce z kontinentálního přístupu, jež byl uplatňován především ve Francii a SRN. Následnou novelou zákona byla doplněna úprava týkající se taxativně vyjmenovaných účetních jednotek, které mohly používat účetnictví ve zjednodušeném rozsahu. V roce 1992 byl také přijat zákon 524/1992 Sb. o auditorech a Komoře auditorů České republiky. Na zákon o účetnictví navazuje vyhláška č. 500/2002 Sb., jíž se provádí některá ustanovení zákona o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie byla v roce 2004 přijata další novela zákona o účetnictví týkající se povinnosti sestavovat individuální i konsolidované účetní závěrky pro jednotky, které emitují cenné papíry na regulovaných trzích cenných papírů v členských státech EU. Tato novela zároveň vyloučila soustavu jednoduchého účetnictví, kterou převzal zákon o daních z příjmů jako daňovou evidenci, jíž se řídí podnikatelé fyzické osoby. Vzhledem k tomu, že kompatibilní účetní standardy jsou jednou z důležitých platforem propagující mezinárodní ekonomickou aktivitu, lze předpokládat, že další vývoj českých účetních standardů bude probíhat se zřetelem na tuto skutečnost.
