Borodino 1812 - současná podoba napoleonského bojiště u Moskvy

Toto je pár cestopisných poznámek a především aktuální obrazový materiál věnovaný místu, které se stalo dějištěm nejkrvavější bitvy napoleonských válek. Tím je okolí ruské vesnice Borodino.

Ve svém deníku si Napoleon Bonaparte zaznamenal poznámku: „Ze všech mých padesáti bitev byla nejstrašnější ta u Borodina.“ V této bitvě, která se udála 7. září roku 1812 přibližně 110 km západně od Moskvy, bylo na straně Ruska zabitých nebo zraněných asi 44 000 vojáků, na straně Francie pak 30 000 vojáků. Ruská armáda bránící Moskvu čítala před začátkem bitvy 121 000 mužů a 680 děl, armáda francouzská měla 130 000 mužů a 585 děl. Pod popelavým závojem roztrhané oblohy se apokalyptické bojiště rozprostíralo jako morbidní gobelín utkaný ze šlach zoufalství a smrti. Vzduch, zhuštěný štiplavým zápachem spáleného masa a kovovou pachutí krve, se ozýval úzkostným nářkem zatracených, každý výkřik byl symfonií utrpení, která se ozývala dutými chodbami zničené existence. V mlze se jako přízraky pohybovaly potemnělé postavy s prázdnýma očima a obnaženými dušemi, které s chladnou mechanickou přesností ovládaly nástroje vyhlazování. Zbytky slavných vojsk se rozpadaly v prach ve světě, který pohltila jeho vlastní dravá prázdnota, zatímco slunce vypouštělo své poslední světlo do prokleté krajiny a vykreslovalo scénu v krvavém obrazu temnosty a stínu. Země se chvěla rytmickým tepem umírajícího světa. Celé Napoleonovo tažení do Ruska bylo něčím vskutku výjimečně temným a děsivým, především pak ale katastrofickým a šíleným. Napoleonova armána, Grande armée, měla na počátku celé kampaně asi 600 000 vojáků a vedle Napoleona ji vedlo šest králů. Z tažení se vrátilo asi 50 000 lidí, ostatní zemřeli. Tento text se bude v úvodu jen relativně krátce zabývat historickým souvislostem bitvy, zatímco hlavní pozornost bude zaměřena „průvodcovsky“ - na popis těchto historických míst jak je lze nalézt v současnosti a především na aktuální fotografie, které je možné rozkliknout a zvětšit.

Historie bitvy u Borodina

Předsunuté ruské postavení, které se rozkládalo jižně od nové smolenské silnice (předpokládané trasy Napoleonova postupu), bylo na levé straně ukotveno pětiúhelníkovou zemní redutou postavenou na návrší u vesnice Ševardino. Konflikt začal 5. září, kdy se francouzská vojska maršála Murata střetla s Rusy v jezdecké bitvě. Francouzi se reduty zmocnili za cenu 4 000-5 000 francouzských a 6 000 ruských obětí. Po tomto střetu již vše směřovalo k bitvě hlavní, která započala o dva dny později. Napoleon si pro svůj hlavní stan vybral návrší poblíž dobyté vesnice Ševardino, zatímco ruský vojevůdce Kutuzov velel bitvě z vesnice Gorky. Linie střetu byla severo–jižní a v podstatě probíhala od vesnice Borodino, jíž obtéká menší řeka Kolča, přes důležíté postavení ruských děl tzv. redutě Rajevského a dále pak vesnicí Semionovské bráněné legendárním generálem Bagrationem, ve které probíhaly nejprudší boje, z nichž Bagration nevyvázl živý. Jižněji dosahovala bitva k dnes již zaniklé vesnici Utitsa ležící na staré Smolenské cestě, kterou dobyl polský kontingent Napoleonovi armády relativně nezávisle na průběhu ostatních bojů. Níže je přiložen plánek výchozího postavení obou armád a pokud jde o podrobnější a v pravdě dechberoucí průběh samotné bitvy, chtěl bych odkázat na nedávný dokument televize Prima Zoom (ze 17. dubna 2024) nebo na velmi zdařilou rekonstrukci bitvy prezentovanu na you tube kanále Epic History. Celé bojiště má příbližne 100 km2 a lze si jej projít křížem krážem. Já se budu v dalším textu věnovat již jen zcela pofánním cestopisným poznámkám pro současného turistu.

Postavení vojsk u Borodina po dobití Ševardina (převzato z Wikipedie)

Návštěva Borodina v roce 2024

Na místo je nejprve dorazit, což bude pro českého turistu představovat cestu z Moskvy. Pomineme-li možnost jízdy autem, zůstává jako jediný ve hře vlak. Výchozí stanicí bude Běloruské nádraží, ze kterého vyráží podstatné množství vlaků mířících západním směrem.

Běloruské nádraží budova

Běloruské nádraží prodej jízdenek

Běloruské nádraží čekárna

Běloruské nádraží občerstvení

Běloruské nádraží nástupiště

Interiér příměstského vlaku

Běloruské nádraží vstup na nástupiště

Ze stejného nástupiště je vypravován také dvoupatrový airport express

Po zhruba dvou hodinách dorazíte do vesnice Borodino stanice, což je konečná stanice příměstského vlaku. Ale pozor, toto není historická ves Borodino, o kterou se vedly boje. Tato vesnice byla založena později až v souvislosti se stavbou železnice. Vesnice Borodino stanice je dnes nicméně o poznání větší než samotné Borodino, které je odtud asi 6 km severně. Borodino stanice je nicméně položena poblíž míst, kde se dříve nacházela vesnice Utitsa, o které byla řeč výše.

Borodino stanice

Borodino stanice

Z Borodina stanice je třeba se za dalším poznáním vydat podél nepříliš frekventované silnici směrem na sever. Tato silnice je lemována množstvím památníků na jednotlivé ruské regimenty a pluky. Tyto památníky byly postaveny u příležitosti stoletého výročí bitvy v roce 1912. Ve vesnici Ševardino jsou k vidění též památníky připomínající armádu francouzskou, ty však byly financovány z rozpočtů francouzských nadací, nikoliv nadací ruských.

Cesta z Borodina stanice na sever směrem k vesnici Semionovské

Následuje vesnice Semionovské, ve které je křižovatka. Doleva se odpočuje na vesnici Ševardino, dále rovně se pokračuje na Borodino. Ve vesnici Semionovské byla umístěna baterie děl Francouzi nazývaná Bagradionovi šípy neboli Bagradion flèches , které byly významnou oporou ruského vojska a způsobily Francouzům velké ztráty. Louka na fotce níže je místem, kde byla baterie situována.

Vesnice Semionovské

Vesnice Semionovské

Vesnici Semionovské je třeba projít a pokračovat dál k Borodinu. Po necelých dvou kilometrech návštěvník narazí na největší památních, který je zároveň hrobem samotného Pjotra Ivanoviče Bagrationa. Tento památník stojí na místě, kde byla umístěna další zcela zásadní ruská dělostřelecká baterie zvaná reduta Rajevského. Fragment jejího opevnění zde byl později postaven k poučení návštěvníků.

Bagrationův hrob a fragment reduty Rajevského

Bagrationův hrob a fragment reduty Rajevského

Přes silnici naproti bagrationovu památníku je muzeum této bitvy. Je v něm vystaven i detailní model celého bojiště s rozestavěním obou armád. Zavímavé je, že model znázorňuje i obilná pole, ta se dnes na žádný směr od Moskvy do vzdálenosti stovek kilometrů vůbec nevyskytují, jsou zde pouze smíšené lesy a louky. Vysvětlení je takové, že dříve neexistovaly kvalitní komunikace a zemědělskou produkci si museli lidé pěstovat po celé ploše Ruska, ačkoliv podmínky pro to nejsou příliš výhodné. Oblasti na úrovni zeměpisné šířky Moskvy umožňují pouze pěstování žita, které ovšem nemá příliš vysokou výnosnost (jedno zasazené zrno zprodí tři nová). Ekonomicky rentabilnější pšenice (na jedno zrno sedm nových) v těchto místech neprospívá. Dnes lze snadno dovážet zemědělskou produkci, ať už žito nebo pšenici, z úrodnějších částí Ruska, které začíná stepním pomezí na úrovni měst Rjazaň a Tula, která jsou asi 150 km jižně od Moskvy. To dřív nebylo možné a žito si pěstovala každá vesnice nehledě na nízké výnosy. Toto je mimochodem jednou z definičních vlastností celé předmoderní ruské historie – nutnost vzhledem k nízkým výnosům vázat velkou pracovní sílu v zemědělství. Druhá definiční vlastností je skutečnost, že evropská část Ruska je jedna velká rovina nechráněná horami, což ve srovnání s jinými zeměmi velmi ztěžuje obranu tohoto území, jež je kvůli tomu snadno napadnutelné. Dokladem není pouze Napoleonovo tažení do Ruska, ale také vpád Mongolů, Němců, Švédů, Poláků nebo Litevců. O těchto determinantech ruského státu ze zmiňuje Scott W. Palmer ve své vynikající sérii přednášek o imperiálním Rusku. Ale ještě jeden doplněk k muzeu. V jeho sousedství je te také malý stanový tábor včetně dílen, polní kuchyně apod. ukazující způsob, jakým armády tábořili.

Muzeum v Bagrationova památníku

Muzeum v Bagrationova památníku

Muzeum v Bagrationova památníku

Stále však nejsme v samotném Borodinu. To je odtud už jen necelé dva kilometry. Před ním je ještě most před Kolču a pak následuje samotná vesnice. Ta je ovšem překvapivě malá, tvoří ji jen kostel, který byl postaven ještě před bitvou, supermarket a několik domů.

Borodino supermarket

Borodino supermarket

Borodino za humny

Borodino kostel

Borodino

Z Borodina je ještě záhodno podívat do vesnice Gorky, kde měl svůj hlavní stan Kutuzov, na jehož místě je dnes velký památník. To představuje cestu po tehlejší hlavní moskevské silnici, která je však dnes frekventovaná jen mírně. Vesnice Gorky se nachází asi dva kilometry od Borodina na východ a opět se zde překračuje řeka Kolča.

Gorky

Gorky

Gorky Kutuzovův památník

Řeka Kolča před vesnicí Gorky

T Gorkého lze provést jednu chytrou věc a sice se vydat přes louku přímou polní cestou až do vesnice Semionovské. Tato louka představuje hlavní dějiště bitvy a opět jsou zde k vidění mnohé památníky a z této cesty je vidět i Bagrationův hrob.

Cesta bitevním polez z Gorkého do vsi Semionovské

Poté, co se návštěvník vrátí do Borodina stanice ho může napadnou ještě jedna věc. Může se pokusit přiblížit se místu, kde kde se nacházela dnes zaniklá vesnice Utitsa a podívat se do lesů kolem ní. Historie bitvy totiž obsahuje informaci, že polští vojáci, kteří vesnici dobyli, následně čistili okolní lesy od zbytků ruských oddílů. Lesy z dálky vypadají idylicky ale uvnitř nich se ukáže, že jde spíše o podmáčené pralesy s nekonečným množstvím komárů, kteří se o člověka začnou zajímat hned jakmile vstoupí na jejich území.

Les v okolí zaniklé vsi Utitsa

Dobrým nápadem je proto spíše odjet zpět do Moskvy.

Borodino stanice nádraží a vlak připravený odjet zpět do Moskvy

Další místa v Moskvě

Návštěvou Borodina nemusí cesta za poznáním Napoleonských stop v Rusku končit. Hned vedle Rudého náměstí se nachází Muzeum patriotické války roku 1812 , které je celé věnováno obraně před Napoleonovým vpádem.

Muzeum patriotické války roku 1812

Muzeum patriotické války roku 1812

Ani toto ještě není úpný konec. V Moskvě je ulice Kutuzovova, na které je Kutuzovova jezdecká socha. Aby byl obrázek kompletní, zájemce o tuto část historie by měl zavítat i sem.

Doslov

„Štěstí mě oslnilo, pánové. Nechal jsem se jí svést na scestí. Místo abych se řídil svým plánem, odjel jsem do Moskvy. Myslel jsem si, že tam dosáhnu míru. Zůstal jsem tam příliš dlouho. Udělal jsem velkou chybu, ale budu mít prostředky, abych ji napravil.“ – Napoleon.