Žít, či nežít? Toť otázka!

Po útoku střílejícího šílence ve škole v americkém městečku Newtown v americkém Connecticutu, který stál životy 27 nevinných obětí, vesměs dětí, se opět rozhořela otázka, jak takovýmto excesům do budoucna zabránit. Obávám se, že zabránit se jim nikdy nedá. Ale jejich pachatelům se dá zvýšit riziko.

Jen několik dní poté došlo k další střelbě v americkém městě Webster. Střelec z Websteru již byl trestaný za vraždu své babičky a neměl právo zbraň držet. Přesto ji držel a postřelil dalších pět lidí. Bezprostředně po střelbě v Newtownu i Websteru prodej zbraní v USA významně stoupl. Dosti často se tvrdí, že příčinou vysokých prodejů zbraní jsou výhradně zájmy zbrojařské lobby a jejich zisky. Problém však není takto jednoduchý.

Pierce Morgan, který nastoupil na místo legendárního Larryho Kinga, si v televizním přenosu, který se problémem dostupnosti zbraní v USA zabýval, si rozhodně „nebral servítky“ a zástupce strany hájící právo nosit zbraň označil několikrát za idiota. Zdá se, že ho tento „osobní názor“ bude stát místo.

V prvé řadě je třeba vědět, že Američanům právo nosit zbraň zaručuje Ústava. Historickým důvodem zakotvení tohoto práva byla hlavně obrana proti Britům. Tento důvod dnes již samozřejmě pominul, ale tradice přetrvává. A jako v čemkoliv jiném i zde platí: je nesmysl opravovat něco, co funguje.

Máte pocit že asi nefunguje, když se dějí takové věci jako v Newtownu? Omyl, děly se vždy. Menší, či větší měrou. Snad jsme o nich jen méně věděli. Svět byl menší. Snad by se dalo tvrdit, že se více a častěji stávají ve společnosti, která je nějakým způsobem nemocná. Nemocná je však dnes většina tzv. rozvinutých společností.

Argumenty však hovoří zcela jasně. Podívejme se na několik statistických čísel:

• Vysoká čísla úmrtnosti na střelná poranění vykazují např. Honduras, Salvador a třeba Jamaica, které vykazují velmi nízké počty zbraní mezi veřejností (< 10 % USA).
• Mexico má jedinou prodejnu zbraní v hlavním městě a byrokratická náročnost získání povolení je obrovská. Z celkového počtu zbraní mezi občany je jen asi 1/3 legálních. Zbylé 2/3 jsou ilegální a drží je zločinci. Mexico zaznamenává téměř 10 úmrtí na 100 000 obyvatel. USA vykazují v podobném srovnání jen necelá 3 úmrtí.
• Washington D.C. omezil držení zbraní v roce 1975 (v r. 2008 omezení zrušil Ústavní soud). Po dobu restrikce vzrostl počet postřelených vysoko nad průměr celých Spojených států (až 3×).
• Nejvyšší násilnou kriminalitu vykazují ty státy USA, které omezily právo nosit zbraň. Agresivita podsvětí a kriminálních živlů roste, jestliže mohou předpokládat, že nenarazí na účinný odpor. (Právě pomatený mladík v Newtownu mohl předpokládat, že na ozbrojený odpor nenarazí – stát Connecticut soukromé držení zbraní významně reguluje. A jak patrno ze zpráv o masové vraždě dětí ve škole, stát neuhlídal ani jeho matku, která vražedné zbraně vlastnila, ani jejího syna.)
• Poslední zemí kterou srovnáme je například Vietnam. Držení zbraní je ve Vietnamu asi na 1/10 našeho průměru (ČR), ale úmrtnost na střelná poranění je proti nám pětinásobná. Proč? Zločinci si zbraně vždy nějak obstarají a na zákonnost se neohlížejí – na rozdíl od řádného a zákonů dbalého občana.
• Naopak třeba Francie, nebo Norsko, kde je zbraní mezi občany poměrně mnoho, vykazují tyto případy střelby jen výjimečně, spíše jen v jednotkách ročně.

Jistě stojí za to zmínit i případy, kdy agresor nezvítězil. Nebyly mediálně tolik zajímavé jako masová vražda a ukazují opačnou stranu mince. Například jeden, kdy do přednáškového sálu univerzity vtrhl ozbrojený člověk s nahou zbraní a než vystřelil jediný náboj, byl na místě zastřelen studentem, který měl při sobě legálně drženou zbraň. Podobný případ se odehrál v soudní síni při pokusu o únos obžalovaného zločince.

Vzpomeňme si na jen nepatrně jiný zločin sociopata Brevika. Celá skupina, která se na norském ostrově shromáždila, prošla napřed důkladnou kontrolou. Zbraně nebyly povoleny. Breivik se dostal mezi tyto lidi převlečený za policistu a již dávno konal své černé dílo, než se skuteční policisté rozhoupali k nějakému kroku. Zabil 76 neozbrojených lidí.

Ještě na jeden příklad se podívejme: Švýcarsko. Adolf Hitler si na něj dělal zuby už před rokem 1940 – nejen pro jeho bohatství. Hitlerovi byla trnem v oku i forma švýcarské demokracie, která byla v příkrém rozporu s nacionálně-socialistickou doktrínou Německa. Němci ale vojenský útok na Švýcarsko nikdy neuskutečnili, ačkoliv na hranicích stálo přes 2 miliony německých vojáků. Obava z domobrany a vojenských ztrát byla obrovská. Proč? Každý dospělý Švýcar je vyzbrojen armádní zbraní, kterou přechovává doma. V těch kritických letech vyzval Švýcarský president občany aby nekapitulovali i kdyby sám byl donucen takový rozkaz vydat. Zdá se to odtažité? Není. Je to příklad, kde se stát neobává svých vlastních ozbrojených občanů.

Obamova administrativa – ne ponejprv a ne jediná – vidí řešení v první řadě ve zvýšené kontrole prodeje zbraní a v delším horizontu v jeho zásadním omezení. Nemám nejmenší právo Američanům radit, ale myslím si, že žádný zákon ani nařízení ještě neodradilo jediného psychopata od cíle zranit či zabít bezbranné osoby.

Výsledkem administrativní restrikce držení zbraní bude totiž jediné: neozbrojení a bezbranní občané budou vystavení jakékoliv zvůli agresorů, zločinců a psychopatů bez možnosti se účinně bránit.

Osobně nemám zbraně rád. To však není dostatečný argument pro to, abych směl komukoliv krátit jeho právo se zlu aktivně bránit. I zbraní.