Zákony zvyšování chudoby

(Nejen) naši odborářští bossové se bijí v prso, že zajistili kolektivním jednáním tripartity zvýšení minimálních mez a cítí se jako vítězové, kteří zajistili nekončící blahobyt svým ovečkám. Pravda je samozřejmě zcela jinde. Minimální mzda je ve skutečnosti nástrojem, který zvyšuje obecnou, průměrnou chudobu společnosti.

Všechny socialistické politické okruhy, nebo zájmové organizace načichlé tím směrem, rády vystaví v prvém plánu tu líbivou část svého učení: „zlepšíme sociální situaci dělníků, nebo chudých“, což je tvrzení velmi hezké, i mravné, ale už jaksi zatají, jak to chtějí udělat, a jaké to bude mít důsledky celkově.

Pokud se tedy nějakým zájmovým skupinám podaří prosadit státní intervenci do pracovních, či ekonomických vztahů, třeba centrálním řízením cen (dnes třeba soft variantou manipulací s výší DPH, nebo tzv. spotřebních daní), nebo řízením mezd (minimální mzdou, odvody z mezd na straně subjektů podnikání [trest za vytvoření pracovního místa]), vždy bude výsledkem, že ekonomické subjekty se nebudou chovat přirozeně, ale budou sledovat výsledný vektor tržních signálů a těch směrnic regulací státu.

„Zvýšení minimální mzdy“ je přesně ta líbivá fráze, která se jeví v prvním plánu jako sociální – měla by jakoby odebrat podnikatelům „nezasloužené“ zisky a dát je těm zasloužilým pracantům. Jenže faktický dopad takové akce, je ten, že si sice nějaké části pracujících pracovníků přilepší, ale zároveň to způsobí daleko vyšší nezaměstnanost mezi těmi nejméně kvalifikovanými členy společnosti, jejichž ekonomický přínos leží pod touto hranicí. Tedy místo aby se zvýšila sociální pozice slabých, naopak je vytrhne z ekonomického procesu a udělá z nich nezaměstnané.

Ti budou vyžadovat státní sociální podporu, tedy věc vyvolá potřebu státu po vyšších příjmech státního rozpočtu, tedy vyšší zdanění podnikatelské sféry, zvýšení daní, nebo přes DPH vyšší zdanění všech.

Minimální mzda tedy způsobí vyšší nezaměstnanost mezi nejméně kvalifikovanými členy jakékoliv společnosti. Čím vyšší (minimální) mzdy budou, tím bude vyšší cena produkce. Čím bude vyšší cena produkce, tím vyšší budou ceny. Čím budou ceny vyšší, tím menší bude množství a rozličnost zboží a služeb a menší bude kupní síla poptávky. Též bude nižší objem počtu pracovníků, kteří ji vyprodukují.

To jsou základní poznatky ne-keynesiánské, liberální ekonomie. Ta funguje jako lékárnické váhy. Závaží vlevo vychýlí misku vpravo a naopak.

Je pravda, že mzdy pracovníků, kteří si po zvýšení minimální mzdy udrží svoje zaměstnání, se v tom okamžiku vynucení zvýší. Budou si užívat vládou a odbory vytvořený monopol, který vyloučí ze hry konkurenci ze strany buď nezaměstnaných pracovníků, kteří by byli ochotní a svolní pracovat i za méně, než kolik v tom okamžiku ti (už dnes privilegovaní) povinně dostávají a navíc vytvoří komunitu těch, kteří o práci přišli a vinou tohoto monopolu už ji nezískají.

Platby za povinně vyšší mzdy půjdou na úkor snížených výdajů za práci a snížení disponibilního kapitálu kdekoliv jinde v ekonomickém systému, což povede k vyšší nezaměstnanosti v celém systému. Následně zafungují principy trhu, váhy se vyváží tak, že celkový objem vyplácených mezd se vrátí do původních hodnot, ale ekonomický systém zaměstná méně pracovníků (za vynucené mzdy) a státu zůstane na krku více nezaměstnaných, odkázaných na přerozdělovací systém.

Nyní do situace vstoupí migrace. Na pracovní trh vstoupí zahraniční ekonomičtí uprchlíci a migranti s lepší kvalifikací a postupně vytlačí z práce i ty domorodce se střední a malou kvalifikací (maturita není tím měřítkem) a zkušenostmi. Opět dojde k eliminaci tuzemských pracovníků s malou kvalifikací a jejich vytlačení z trhu práce.

Sociální stát je nenechá zemřít pod mostem hladem a znovu zvýší svůj nárok na ekonomiku a znovu zvýší daně všech typů. Pracovníci, dosud účastní v pracovním procesu, opět zchudnou, sníží se jim kupní síla, a zavolají skrze odbory po zvýšení minimální mzdy a cyklus se zopakuje.

V posledním cyklu se ekonomika zastaví. Pracovníci budou dostávat nezasloužené mzdy, bude jich velmi málo a většina obyvatelstva bude žít ze sociálních podpor, na něž bude vydělávat jen to malé množství těch, kteří ještě mají kde pracovat.

Posledním krokem bude nález, že tržní mechanismy selhaly v plné šíři a pokud se národní hospodářství nemá zhroutit, bude nutné vyvlastnit a zestátnit veškeré podnikatelské subjekty, vytvořit systém pouze státem vlastněné ekonomiky a plný systém přerozdělování, tedy systém socialistické ekonomiky.

Protože v tom okamžiku se ztratí základní informační systém o reálných rovnovážných cenách zboží, stát přistoupí na centrální řízení cen a poměrně dlouhým obloukem se vrátíme k ekonomice reálného socialismu, nedostatku dámských vložek, toaletního papíru a tvrdých Spart.

Protože to bude společensky kritizováno, bude nutné tu kritiku omezit tak, že se omezí svoboda slova. Nový New Deal bude možno jen chválit, ale rozhodně ne kritizovat. Bude také nutné omezit ten nesnesitelný Internet.

A protože lidé jsou neukáznění a necítí se dobře v novém systému, postupně se uzavřou hranice, začnou se rušit štvavé vysílačky z ciziny a systém je začne informovat o tom, že zde panuje ten nejpokrokovější a nejhumánnější systém na světě.

A pak si na obranu té doktríny vybuduje nejsilnější armádu světa a začne ten nový úděl světa distribuovat, vojensky vnucovat, těm tmářům, kteří mu nechtějí rozumět.

Čím je minimální mzda vyšší, tím horší je dopad na chudé lidi, tím vyšší je cenová hladina a tím vyšší je nezaměstnanost.

Pokud se podíváme na současnou ekonomickou situaci našeho státu, na zásahy vlády do ekonomiky, na propad nikoliv HDP, ale HND, pokud sledujeme vývoj nezaměstnanosti, vidíme, že náš stát (ve vleku EUmeriky) sleduje všechny výše načrtnuté směry a trendy.

Hlavním principem je, že musíme sledovat větší ekonomickou svobodu, ne vyšší vládní intervencionismus, jako cestu z ekonomické mizérie pro každého, hlavně pro chudé. Ta svoboda nasytí více lidí a dá jim více chleba, než ta odborářská vymyšlenost. Odbory totiž (v tom druhém plánu) škodí nejvíce chudým lidem.

Minimální mzda je hrubě asociální, ačkoliv ji nejvíce prosazují socialisté.