V reakci na Radka Johna

Náš právní systém obsahuje více, jak dva milióny zákonných norem. Každý zvolený zastupitel se bludně domnívá, že když se do toho hampejzu přidá ještě nějaká další, lidé budou žít tak nějak lépe a radostněji.

Ne nadarmo, před mnoha lety, řekl jistý moudrý člověk, že: „čím více zákonů, tím horší stát“. Před nedlouhou dobou se vyslovil tehdejší ombudsman dr. Otakar Motejl, že výrok státního úřadu, že „neznalost zákona neomlouvá“ je vrcholným znakem arogance státní moci. Kdysi dávno snesl historicky nepříliš doložený Mojžíš z hory Sinaj poměrně jednoduchou sadu pravidel, jak se mají Židé chovat.

Nechci do zblbnutí tu historku opakovat. Jen se mi zdá, že tu desítku pravidel, je schopen pochopit i absolutní hlupák. A jestliže krade, nebo vraždí svoji babičku, alespoň podvědomě musí cítit, že dělá něco, co se dělat nemá a že za to nějakým způsobem zaplatí.

Některé body Mojžíšova těla mohou být dnes už jen poněkud úsměvné:

Například hned první, že „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví“ je pro nás, středoevropany, absurdní. No a co má být? Katolická církev se samozřejmě pokusila o jakousi transkripci původní desky, že tím bylo míněno: „Já jsem Pán, tvůj Bůh“. Kdo a jakým právem řekl, že jen on a nikdo jiný je nějakým Bohem, nadčlověkem? Kdo je můj Pán? Ale nechci teď polemizovat s vírou, ostatně je to věc každého jedince.

Nebo druhé: „Nebudeš mít jiného Boha mimo mne“. Jakým právem? Sto civilizací na světě mělo sto Bohů. Jeden byl taký, jiný onaký. Byl lepší ten, či onen? To je jen ideologický výklad víry církvemi.

Ale směřoval jsem hlavně k pátému až desátému přikázání, které, podle mého soudu, určuje dostatečná pravidla chování civilizovaného tvora jménem Homo Sapiens Sapiens. Ty prvnější body jsou spíše politické, nebo nábožensky ideologické, zbylé jsou podle mého názoru dostatečným měřítkem člověka:

1. Cti otce svého a matku svou
2. Nezabiješ
3. Nesesmilníš
4. Nepokradeš
5. Nevydáš křivého svědectví (nebudeš lhát)
6. Nebudeš dychtit po domě svého bližního

Že ty první body skoro nikdo nechce akceptovat, je dáno tím, že jsme ateistickým národem. Příliš v Pána Boha nevěříme, a když, tak možná v jiného, než v jedině správného katolického Boha.

Že ty druhé jsou vysmívány obdobně je dáno tím, že jsme devalvovali měřitelná hlediska směrem k nule a svaté už nikomu není vlastně vůbec nic.

Ale zase utíkám od toho, co jsem měl na mysli. Těch pět přikázání, která jsou v Bibli zapsána, je poměrně jednoduchým a srozumitelným výčtem, co by se dělat nemělo, pokud člověk nerezignuje na společenská pravidla a nestane se zločincem proti nim.

Naše současná společnost je dirigována dvěma milióny nařízení, která jsou více, nebo méně absurdní. Každý další zákon usvědčuje autory z nevíry v základní hodnotový systém a ve víru v sociální inženýrství, které i z modré udělá červenou, z kladu zápor a ze čtverečku kolečko, jen proto, že mají tu moc.

A možná, v souladu s názorem pana Kšíra, zdůrazním postoj, že vším je vinna umělá instance jménem stát. Nechá si do svého čela (svým zákonem) zvolit takové zákonodárce a zastupitele, mechanismem, který se na první pohled jeví jako lidumilný, ty, kteří však jen posilují svoji moc a těží z dalších nemravných zákonů, které přijmou, a jen posilují moc té instance jménem stát a moc svoji.

I Radek John zjistil, že získal právo diktovat společnosti svá subjektivní pravidla. A dokonce se nám snaží předestírat to, že to je mravné. Není. Radek John se jen stal dalším sociálním inženýrem v dlouhé řadě jeho předchůdců.

Každý další zákon tohoto státu vytváří širší a širší zástup těch, kteří jej nehodlají respektovat, nebo naopak přesně využijí doslovné dikce toho mizerného zákona a pak se tlemí veřejnosti do očí.

Volil bych nejraději nadále tu stranu, která řekne, že zákony není třeba vytvářet, ale škrtat.