Traktát o dětské práci

Honosíme se zde tím, že jsme dosáhli vysoce humánního zákazu dětské práce. Asi se Vám moc nebude líbit, co napíšu, ale je to taková výhra? Opravdu?

Nehodlám orodovat za to, aby děti znovu dřely ve fabrikách 16 hodin denně za ¼ mzdy dospělce.

Hodlám poukázat na to, že děti neznají dobře cenu peněz. V podstatě mají naučený jen jednoduchý mechanismus: mámo-dej, táto-dej, přičemž se jedná v podstatě o deformitu.

V některých rodinách mají zaveden pro děti nějaký systém kapesného, aby děti nebyly bez prostředků. V podstatě takový menší či větší důchod. Ten princip není nikterak motivační, ani výchovný. Zakládá vnímání dětí na nároky jen proto, že jsou. Ty děti jsou rodiči plně materiálně zabezpečeny. Kapesné jim tedy vytváří jakýsi nezasloužený „nadstandard“ na úkor ostatních členů rodiny. Pravda, může vést jistým způsobem k nějaké spořivosti za nějakým konkrétním cílem. Může zaznít argument, že učí děti znát cenu peněz tím, že se musí rozhodovat. Na dva pamlsky ty peníze nestačí, buď jeden, nebo druhý. Ale ta úvaha je chybná, zakládá pocit neoprávněného nároku a je demotivační.

Ani řešení: „Tumáš a něco si kup k svačině“ není moc dobrou cestou. Ta částka pravděpodobně skončí v nějakém automatu, v lepším případě na čoko-tyčinky.

V některých rodinách se dětem „prodávají“ domácí práce, nebo se vyplácí odměna za školní prospěch. Je to řešení lepší, ale také ne ideální. Ta odměna je sice motivační, mzda za nějaký výkon. Na druhý pohled už to není tak průzračné, protože v reálném životě pak narazí na fakt, že domácí práce se provádějí zdarma ve prospěch té nejmenší sociální skupiny – rodiny, domácnosti.

A odměna za prospěch ve škole? Může to být hnací motor, motivace, ale též matení pojmových hodnot. V životě si potom děti také nebudou vzděláváním sebe sama nikdy vydělávat, ale spíše za něj budou platit.

Děti by měly mít právo pracovat a vydělávat peníze v běžných smluvních vztazích úměrně svým silám, schopnostem, oběti času a vlastní potřebě peněz. Vyjednávat o ceně své práce, uzavírat smlouvy a vystupovat z nich, i o právu ničemnou nabídku odmítnout, jak už to pak v opravdovém životě chodí.

Jen tak se naučí znát cenu peněz dříve, než vyjdou samy do života a srazí se s realitou. V době, kdy nabírají základní návyky a pravidla společnosti, jsou jim však v podstatě vštěpovány principy socialismu. Je jim zakázána podnikavost a zkušenost s běžnými mechanismy světa.

Jestli je něco opravdovým pseudohumanismem, pak je to zákaz dětské práce.