Slibuji na svou čest…

V nedlouhé historii naší republiky dnes složil ing. Miloš Zeman, již jako jedenáctý, podle Ústavy ČR, Hlavy III., článku 59, odstavce 2, slib presidenta republiky:

11. president České republikyFoto: Herbert Slavík

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu za­cho­vá­vat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho li­du a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Od okamžiku, kdy se prvým presidentem Čes­ko­slo­ven­ska stal 14. listopadu 1918 Tomáš Garrigue Ma­sa­ryk, uplynulo z hle­dis­ka lidského věku poměrně málo vo­dy. Od té doby změnila naše republika několikrát jmé­no. Pomineme-li potupný protektorátní název Böhmen und Mahren, po válce se přejmenovala na Čes­ko­slo­ven­skou republiku, v roce 1960 na Čes­ko­slo­ven­skou so­ci­a­li­stic­kou republiku, jíž zůsatla až do roku 1990, aby se pak 1. ledna 1993 oddělila od spo­leč­né­ho státu se Slováky a stala samostatnou Českou re­pub­li­kou.

Nechci se ani pro tento okamžik probírat tím, kteří pre­si­den­ti postupně na Pražském hradě usedli, či jak se svého úkolu zhostili, ale spíše bych rád zmínil a za­zna­me­nal několik bodů z inauguračního projevu no­vé­ho presidenta.

V prvé řadě je třeba zmínit významnou smířlivost jeho proslovu. Podle jeho slov je cílem je­ho úřadu uklidnění a stabilizece politické scény. Ve svém projevu nabídl Pražský hrad jako ne­ut­rál­ní pole pro dialog všech politických subjektů, bez politických preferencí. Podle jeho slov ne­hod­lá svůj úřad pojímat jako soudce mezi znesvářenými stranami a subjekty, protože to pod­le jeho názoru presidentovi nepřísluší.

Za druhou prioritu svého úřadu označil zejména podporu „ostrovů pozitivní deviace“, pod­ni­ka­te­le Baťovského typu a ražení, kteří reinvestují zpět své zisky, čímž vytvářejí nová pra­cov­ní místa, podnikatele, kteří pouze bezohledně nerýžují.

Negativně se nastupující president vymezil proti „deviaci negativní“, ke kmotrovským ma­fi­ím, k jejichž omezení shledává vhodným nástrojem zákon o prokazování nabytého majetku.

Zcela jasně se vymezil proti vzniku a projevům neonacistických bojůvek, ale také i proti mé­di­ím, která povrchně a bulvárním způsobem komentují veřejné dění ve státě a manipulují ve­lmi snadno veřejným míněním.

Za dobu výkonu své funkce by chtěl, podle jeho slov, chránit ty úspěšné a společensky prospěšné jedince, kteří jsou „obklopeni zá­vis­ti­vou hloupostí“. Jim chce vzkazovat, aby se ne­ne­cha­li otrávit a podávat jim pomocnou ruku, všem, bez rozdílu politické příslušnosti.

Na závěr svého vystoupení připojil, ač sám je atheistou, modlitbu:

Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu.
Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu.
Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým.

Kdyby se presidentu Zemanovi podařilo naplnit svůj mandát činy, které v inauguračnímu pro­je­vu nastínil, měl by velikou šanci stát se skutečně všeobecně váženým a ctěným pre­si­den­tem republiky, možná presidentem Sjednotitelem. Ačkoli s jeho politickým světonázorem významně nesouhlasím, v jednom ohledu má Miloš Zeman velmi dobrou pověst: prokázal, že umí do­dr­žo­vat své slovo. Věřme tedy, že slova presidentského slibu bude pociťovat jako takovýto závazek, stejně jako slova svého projevu a závěrečné modlitby.

Můj poslední odstavec začíná vědomě souvětím podmiňovacím. Nechejme se pře­kva­pit. Nic jiného nám stejně nezbývá…