Rozhodný odpor proti kolektivismu
Snazší je ovšem cesta, kdy se ta nepříjemná svoboda (vyžadující osobní rozhodnutí), nahradí kolektivním rozhodnutím nějakého státního orgánu, který určí, jak věci budou, a zbývají jen dvě cesty: podřídit se (a třeba pak v hospodě nadávat na poměry, pokud to kolektivní rozhodnutí není podle vůle nadávače), nebo se postavit proti násilí kolektivního orgánu a např. je nerespektovat. To ovšem vede ke kriminalizaci, protože neposlouchat kolektivní orgán je pokládáno za zločin.
Tedy máme volbu mezi osobními rozhodnutími (se všemi riskantními dopady na náš osobní život a životní styl), nebo slepou poslušností.
Všechny levicové koncepty vedení státu (?) nabízejí přesně ten model. „Vzdej se nějaké individuální rozhodovací role, věř tomu, že to s tebou myslíme dobře, a poslouchej rozkazy.“ A mnoha lidem to velmi usnadní život. Nebudou se muset rozhodovat. Tak je to dáno, tak to platí, tak se tomu musíme podřídit.
Ti druzí pak jsou postaveni před volbu sklonit hlavu a podřídit se většině (to je obvyklá mantra demokratistů, kteří demokracii pochopili jako diktaturu většiny bez respektu k menšině), nebo před soukromé rozhodnutí nerespektovat ten diktát a stát se bez vlastního zavinění psanci, v kontextu dnešní doby zločinci, zločinci bez oběti.
Když o té věci budeme uvažovat ještě z jiného úhlu, pak každá totalitní, chcete-li, centristická moc vždy tenduje k simplifikaci. Zažili jsme to přece (my starší) na vlastní kůži: Státní plánovací úřad nebyl schopen administrovat a plánovat nekonečná kvanta nejrůznějších druhů zboží a služeb, takže se silově snažil všechny aktivity unifikovat, kategorizovat a ustejňovat.
Výsledkem toho tlaku bylo málo zboží, jen v málo variantách. V mizerné kvalitě i kvantitě.
Dosti typický jev centralismu je, že si ti momentálně mocní zajišťují kvalitnější zboží i služby pouze pro sebe, ať už se jednalo dříve o vládní prodejny, SANOPZy, Tuzexy, či dnes o parlamentní bufety, ministerské jídelny apod.
Tlaky na unifikaci se bohužel netýkají jen zboží a služeb, ale také (a dokonce hlavně) unifikace lidského potenciálu. Napadl jsem to ve svých posledních čtyřech článcích na případu školství, kdy se stát, jako vlastník monopolu na školství, setrvalým tlakem snaží simplifikovat své výstupy. Nepřipouští (či jen nerad) alternativní a třeba i žádné školství, protože jsou to anomálie, které nejdou napasovat do stádního, uniformního konceptu.
Právě v tom školství je výtečně doložitelný koncept centrální moci a plánovitého hospodářství, kdy nejen že je jednotlivcům plánovitě odebíráno právo na jinakost, právo na osobní plány. Stát plánovitě kategorizuje produkty svého snažení do několika málo škatulek, protože jinakost se mu statisticky špatně zpracovává.
Takže, není vlastně celým smyslem a cílem jen jednoduchost státní statistiky? A následná otázka: je z hlediska státní mašinérie lepší mít ve své gesci administrativy 10 miliónů nezvladatelných a zcela individuálních tvorů s vlastními plány, anebo 10 miliónů zestejněných, ale měřitelných, poslušných otroků, jen s několika málo právy a s obrovským penzem povinností, příkazů a zákazů?
Jinými slovy tomu nadále můžeme říkat kolektivismus, nebo socialismus. Sice bez komunistů, jako vedoucí silou společnosti, ale s komunistickou výchovou, myšlením a řízením.
Oblíbenou zbraní kolektivistů a komunistů je argument, že pokud by se společnost nesešroubovala množstvím předpisů, nařízení a zákazů, vznikla by anarchie. Ostatně už sám soudruh Lenin označil anarchii za nejvyšší nebezpečí pro socialistickou revoluci. A nemohu se ubránit pocitu, že právě anarchie, zejména ve vzdělávání a ekonomice je tím nejlepším řešením všech soudobých problémů.
V anarchii (svobodném a dobrovolném společenství) jsou lidé nuceni se rozhodovat podle mnoha faktorů, které v tom daném okamžiku znají jen oni sami, a nějak je vyhodnotí. Žádný úřad není schopen všechny faktory v daném čase znát a evidovat ve všech tvarech a variantách a správně se nad člověkem rozhodnout.
Proto se státním násilím neustále mantinely zužují, aby ti, kteří se bojí vlastních rozhodnutí, nemuseli nést odpovědnost a dobrotivý úřad (kolektivní stát) jim jasně řekl, kde je jejich místo, směr, i účel.
A náš stát se usvědčuje z téhož už promarněných 25 let. Žádný prostor pro svobodu a individualitu. Náš stát má mnohonásobek zákonů a nařízení, než je potřeba. A každým novým zákonem jen zužuje mantinely pro přirozenou existenci nejrůznějších typů lidí. Unifikuje vše do úzkého koridoru: makej a plať státu výpalné, jinak budeš potrestán.
Není většího důkazu centralismu a loupeže soukromých plánů svobodných lidí.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
ANO vytáhlo na europarlament. Dostálová slibuje podívat se na Green Deal
Hnutí ANO zahájilo kampaň do Evropského parlamentu. Kandidáti se představili před Památníkem Tomáše...
Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA
Policie ve Varšavě ve středu dostala oznámení o pokusu zapálit synagogu v centru města. Podle...
Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
Prodej stavebního pozemku, 2.401 m2, Řehlovice Radejčín
Řehlovice - Radejčín, okres Ústí nad Labem
3 649 520 Kč
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)