Dobrý článek k zdejšímu tématu - Zastavit stát!

http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=20070...

No... především díky autorovi za skvělé články, které mi mluví z duše. Ovšem mám k nim jednu výhradu - že máme sice své vlastní usilovné byrokraty, s tím souhlas, ALE je dobré si uvědomit či nejlépe zjistit, kolik těch podmínek a regulací je státům podsouváno z Bruselu.  Jak šíleným tempem bobtná náš Zákoník a jakým procentem se na tom podílí příkazy (či nápady, nebo jak to kvalifikovaně nazvat) naše přemilá EU !  Nepochybuji, že naši lidi politici/byrokrati jsou schopni to "vylepšit" o další podrobnější blbosti, ale ZÁKLAD, ta žába na prameni sídli v Bruselu... Dost věřím informaci, že je to z 80 procent..

Není co dodat

Anarchie v kolektivisticky vychovávané společnosti nadělá víc škody než užitku. Je to úplně stejné jako když se uvolnily stavy v roce 1989. Nevedlo to k žádoucí svobodě, protože komunistické smýšlení a návyky z dob totality lidem zůstaly. 

Bohužel ale nevidím ani jinou cestu k přeměně, neboť ta spočívá ve výchově a výchovu drží pevně v rukou stát, jemuž vládnou tvrdí zastánci kolektivismu.

Jsem přesvědčena, že slovo Anarchie - pro to, co chtěl autor vajádřit, použil trošku "špatně", protože to slovo máme v sobě spojeno s něčím spíš negativním. Ale sama už kus času přemýšlím, jaký jiný výraz dát místo toho.. Autor určitě nechce tím slovem vyjádřit něco jako chaos či bezvládí, neuspořádanost, ale neokleštěnou (či jen v minimální nezbytné míře) možnost svobodné volby. V pozitivním významu.  Bez takové míry donucovacích orgánů a jimi kontrolované dodržování nesmyslných regulací.

Joseph Proudhon:  Nejvyšší dovršení společnosti spočívá ve spojení pořádku a anarchie. (myšleno co nejvyšší míra svobodné vůle, dobrovolné) Aby byrokracie neměla tolik moci nám nařizovat a  organizovat kdeco.

S potěšením sleduji diskuse pod vašimi texty a rád vás čtu, ačkoliv se věcně patrně trochu rozcházíme. Možná je to i mým věkem, ale já opravdu nestojím o anarchii, ať jí lakujete jakkoliv. Co to je ta "přirozená kulturní společnost" kterou tady čtu? Není to zase jenom další varianta utopické vize? Nevím, ptám se. Čte vás rád, nutíte čtenáře přemýšlet a to je dobře. Ovšem je ve mně asi pořád trochu toho Hegela (ač to bývá přisuzováno Marxovi) a věřím, že svoboda je opravdu poznaná nutnost. A naše společnost vyrůstala do té kritizované demokracie hodně složitě. Třeba Platon považoval demokracii za nejhorší formu vlády. Kdo ví? Ale co nabízíte vy? Pochybovačnost a snášenlivost prý jsou základní vlastnosti kulturního člověka. Nabízíte oboji, zajdu zase.

Zajímavý článek. Osobně nejsem zastáncem anarchie z prostého důvodu. Existuje malá množina anarchistů, kteří mají potenciál být zodpovědní vůči společnosti. Zbytek je velká luzoidní egoistická množina a ta nemůže nebýt řízena. Je-li řízena blbě, má to následky, většinou je musí řešit ta zodpovědná menšina. Je-li řízena dobře, společnosti se daří

Nemyslím, že máte úplnou pravdu. Ta luzoidní skupina anarchistů se snaží o to, že mohou cokoliv. Já jsem plně přesvědčen, že anarchie nemůže být bezbřehá. Interně tomu říkáme ankap. Anarchie ano, ale s respektem ke vlastnickým právům.

Já si dovolím jednoduchoučký pohled.

Socialista (resp. komanč) tvoří kolektivy, svobodný občan týmy. Stačí?

Samozřejmě karma!

Jestli ono tohle vůbec má nějakou obecnou odpověď. Antropologové, kterým se podařilo delší čas pobýt v samostatných lidských skupinách o 100-150 členech, obvykle někde v pralese, přinášejí poznatky o stejných problémech, jako mají naše nepoměrně větší společnosti. Jsou sešněrováni stejně nepřehlednou změtí nejrůznějších zásad, které musí dodržovat, aniž by znali jejich podstatu (jako například že před výrobou kurare je třeba vyhnout se vodě či menstruující ženě) a zároveň jsou zatíženi obrovskou zodpovědností za zajišťování životních potřeb svých i ostatních členů komunity, při němž se musí denodenně samostatně rozhodovat. Ono může být velmi těžkou volbou, zda jít pracovat na pole, když mi není dobře a riskovat nemoc, která ze mě udělá práce neschopného nebo dokonce mrtvého nebo zůstat v chatrči a doufat, že mi něco nezlikviduje úrodu, než si trochu odfrknu. Takže možná, že je to nejlepší tak, jak to je, protože kdyby to bylo lepší jinak, není důvod, proč by to tak nemělo být.

To je zcela nepříměrné srovnání.

,,Každý svého štěstí strůjcem"

V mnohém máte jistě pravdu. V mnohém však u každého jiné ,,možnosti". Od ,,startovací čáry", až po to, kdo a co si, pokud vůbec, může, či je ,,schopen" si vybrat. V klidu, pohodlí a ,,dostatku" lze mnohé kritizovat, přemýšlet, vymýšlet.

Ovšem i pud sebezáchovy vyvolává své. Lapidárně řečeno, změna by byla potřebná. Jen aby mě neohrozila.

Říkáte jinými slovy totéž, co já. A to je celé jádro problému. Změnu chci, jen když tím sám neutrpím. To nevede nikam.

Dobrá úvaha a ode mne karma.

Nicméně se bojím, že Váš postoj nesdílí nadpoloviční většina našeho národa, dokonce bych si troufl říci, že takto smýšlející procento bude nízké. Mnohým lidem naopak velmi vyhovuje kolektivismus, snímající z jednotlivce ono jho převzít za sebe odpovědnost a v případě neúspěchu z něj vinit sám sebe. Jest mnohem snažší být otrokem a nadávat na vrchnost, že jídlo podávané 3x denně v ešusu je studené či přesolené.

Nepochybně máte pravdu. A vlastně je to uvedeno ve stati. Je totiž pohodlné vzdát se odpovědnosti za vlastní život, zbavit se práva (a odpovědnosti) za osobní rozhodování. Za tím logicky následuje jen to pověstné nadávání v hospodě, které nemá konstruktivní řešení.