Program KSČ pro volby 1946

Pamětníci možná zapomněli, mladá generace pamatovat nemůže. Ale musíme si stále připomínat, jak vypadaly volební sliby KSČ a jak pak vypadala praxe dalších 43 let.

Nestačím žasnout, jak mnoho lidí deklaruje svoji vůli znova volit komunisty. To je lidská paměť tak krátká? Stačí se podívat s jakým programem šli do voleb v roce 1946 a chvíli přemýšlet. A možná nejde o 43 let tuhé diktatury, ale možná o 66 let.

Co chtějí komunisté?

Komunisté chtějí pevné spojenectví dělníků a rolníků.

„To znamená, že chtějí, aby u nás v Československu bylo zachováno úplné a ničím neomezené soukromé vlastnictví české a slovenské půdy, aby už nikdy pracující rolníci nemohli být vyvlastňováni nebo vykořisťováni pozemkovými, průmyslovými a finančními velkokapitalisty, aby konfiskovaná …půda byla odevzdána do úplného a trvalého osobního soukromého a dědičného vlastnictví těm, kdo na ní pracují. Komunisté jsou proti zavádění kolchozů u nás, proti jakýmkoliv formám násilného združstevňování.“

Pro ty, kteří to nepamatujete: soukromé vlastnictví půdy bylo už za dva roky zcela pošlapáno, osobní a dědičné vlastnictví omezeno na nejnižší mez a kolchozy a združstevňování byly zaváděny politickým terorem. Pamětníkům to říkat nemusím, ti vědí své. A vědí své i o „částečné“ restituci těchto majetků.

„Komunisté chtějí, aby výkupní ceny živočišných a rostlinných výrobků byly odstupňovány tak, aby na prvém a druhém místě přispívaly k zvelebení drobných a středních hospodářství…“

Pro Vás mladé komunisty: drobná a střední hospodářství byla v několika málo letech totálně zničena, výkupní ceny zdeformovány v neprospěch pracujících hospodářů, nastaveny likvidační odvody do státního sektoru.

„Komunisté chtějí zdárný vývoj řemesla, živností, maloobchodu.“

„Komunisté chtějí, aby byl zachován a hájen soukromý majetek všech těch, kdož ho nabyli poctivou prací, aby se podnikání řemeslníků, malých a drobných živnostníků a obchodníků zdárně vyvíjelo a netrpělo konkurencí zištných velkopodnikatelů, aby z distribuce byly vyřazeny všechny zbytečné a prospěchářské mezistupně velkoobchodu.“

Pro Vás mladé: v krátkém období byl nastaven systém povinných odběrů zboží ze státního sektoru v mizerné kvalitě a za nesmyslné ceny centrálních úřadů a ekonomická likvidace veškerého soukromého stavu. Prospěchářské mezistupně z distribuce vyřazeny nebyly, protože jsou nutné, jen byly nahrazeny centrálně řízenými organizacemi.

„Komunisté chtějí, aby malé a drobné podniky byly spravedlivě a plánovitě vedeny, spravovány a státem podporovány k prospěchu řemesla a obchodu, aby dostávaly spravedlivý příděl surovin, strojů a účasti na veřejných a státních dodávkách, dovozu a vývozu atd.“

Ano, komunisté chtěli plánovité státní vedení a řízení podniků. V tom opravdu nelhali. Chtěli řídit, ovládat a rozhodovat. V tom jsou konzistentní.

„Komunisté chtějí, aby řemeslo mělo zlaté dno a obchod kvetl, aby se malému a drobnému podnikateli za jeho práci, iniciativu a risiko dostalo spravedlivé odměny.“

Nikdy to nedovolili. Sebevědomý malý a drobný podnikatel byl pro ně setrvalým nebezpečím. Ale o kolik se to liší ode dneška? Vrcholně se stát obává občana, který jej k ničemu nepotřebuje.

„Komunisté chtějí rozkvět kultury, svobodu svědomí, vzrůstání významu duševních pracovníků, naší inteligence, vědců a umělců, techniků, státních a veřejných zaměstnanců. To znamená, že chtějí, aby náš národ šel ve stopách Husa, Komenského, Kolára, Šafaříka, Palackého, Havlíčka, Němcové, Smetany, Nerudy, Masaryka, Štúra, Hviezdoslava, Vančury, Kratochvíla, aby vyvíjel svou nezávislou, lidovou, demokratickou pokrokovou kulturu.“

Ano, mladí i staří soudruzi, ano, kultura kvetla jedna radost. Zejména ta ideologická. Inteligence národa si vážili tolik, že jich statisíce uteklo za hranice a zbytek skončil v lágrech a v PTP. Umělcům sebrali svobodu vyjadřování a ta zmíněná jména pokáleli žvásty ze své ideologické Sorbony. Pokroku v tom bylo asi tolik, jako v prdeli medu. Spisovatelé nesměli psát, herci museli hrát jen cenzurou schválené hry, malíři museli malovat pouze „vhodná“ díla, zpěváci zpívat jen „přijatelné“ písně a kdo neprošel státní přehrávkou, nesměl hrát vůbec. Stovky zmarněných talentů, stovky zmarněných snah, stovky zmarněných životů.

„Komunisté chtějí, aby věda, umění, vzdělání a výchova sloužily u nás lidu, pracujícím, blahobytu, rozvoji a štěstí celého národa a ne jenom úzké vrstvě bohatých, životem přesycených vyvolenců.“

Jo, to se jim také povedlo. Z toho štěstí až člověk omdléval a musel si jej dávat do žíly jen opatrně. Fakt, věda, umění a vzdělání šly maximálním tempem do krajin kolem Sibiře. Až na několik výjimek, třeba ak. Wichterle, kterému tu práci nakonec ukradli a prodali do ciziny.

„Komunisté chtějí, aby u nás inteligence – pracovníci hlavy – věrně sloužila své vlasti, pracujícímu lidu a aby bylo zajištěno materiální postavení naší inteligence a výchově nových kádrů vědců, umělců, učitelů, lékařů, inženýrů, techniků, vynálezců, agronomů, úředníků, právníků atd. atd. byla věnována největší péče.“

Jasně. A pak poslali inteligenci stavět most odnikud nikam. A na jejich místa zasedli uvědomělí rektální lezci, vzdělaní tak, že nesměli ani šít saka, protože na to neměli. Zato katechismus marxismu-leninismu měli nastudovaný.

Proto ten, kdo chce, aby naše česká a slovenská kultura vzkvétala…
ten půjde s komunisty – ten bude volit č. 1

Jo. Až bude padat suchý déšť. Až naprší a uschne. Až na stromě porostou peníze. A až poteče voda do kopce. Až pečení holubi budou létat až do huby. Až kaviár a šampaňské budou lacinější, než rohlík.

A zlovolně mě napadá myšlenka o kolik se chovaly jinak o mnoho let později jiné strany, ať se jmenovaly ODS, ČSSD, Zelení, KDU-ČSL, VV, TOP09. Vždyť jsou to ti samí komunisti. Jen se rozlezli do jiných stran.