Právě jsem se vrátil z Hradu…

Nehodlám parafrázovat nechvalně známý výrok, jen se v několika větách vyjádřím k faktu, že president republiky církevní restituce nepodepsal.

Pokud máte chuť začít jásat a vyvěšovat vlajky, tak zaražte. Pan president zákon nevetoval, jak veřejnost očekávala, ani nevrátil sněmovně. Ostatně Karolína Lidem Peake předem avizovala, že jestliže zákon vetuje, stejně bude přehlasován. Zákon tedy bude od Nového roku platit.

Svým „nepodpisem“ prý chtěl pan president demonstrovat, že se zákonem v mnoha ohledech nesouhlasí. Ve svém zdůvodnění zaslaném dnes předsedkyni PS PČR (celé znění) zmiňuje, že s ním nesouhlasí on osobně, stejně jako množství občanů, kteří na něj písemně apelovali „bezprecedentním“ množstvím dopisů. (Podle různých průzkumů se počet odpůrců tohoto zákona pohybuje mezi 80 až 92 % občanů včetně některých duchovních a jiných příznivců církví.)

„Toto rozhodnutí je výrazem mého distancování se od zpracování tohoto zákona, který připravila a přijala dnešní vláda a vládní koalice a o němž opakovaně rozhodla Poslanecká sněmovna poté, co přehlasovala veto Senátu.“

President požadoval po premiérovi, aby mu dal osobní záruky, že vše odpovídá právnímu řádu, jinak že bude zákon vetovat.

„Na mé pochybnosti, které jsem vyslovil v dopise předsedům koaličních stran v srpnu letošního roku, jsem od nich uspokojivou a přesvědčivou odpověď nedostal. Někteří neodpověděli vůbec.“

Celý zákon je navržen tak vágně, že vlastně nelze spočítat ani náhrady, a neví se, co se bude vydávat. (Znění zákona)

Rozsah restituce je podřízen cíli oddělení státu a církví a při vědomí, že náhrady mají připadnout i církvím, kterých se zabrání majetku vůbec nedotklo, konstatuje president. „To dokazuje, že zákon není restitucí, ale dotací církvím.“

Dále poukazuje mj. na to, že zákon církve zvýhodňuje před jinými restituenty, směřuje k prolomení restituční hranice a povede ke vzniku nových nároků.

V úvahu je třeba vzít i rozhodnutí Ústavního soudu, v kterém vůbec nezaznělo, že stát má povinnost vydat majetek církvím, jak nám tvrdila koalice, ale ÚS měl uvést, že na restituce není právní nárok a jde pouze o politické rozhodnutí.

„Nad přijatým řešením neexistuje na politické scéně ani ve společnosti konsensus, ač jeho naplnění bude zavazovat i další vlády. Silou protlačený zákon, který odmítl Senát a jehož přijatou podobu podle průzkumů odmítá velká většina občanů, přispěje k další politické polarizaci ve společnosti.“

Občanské veřejnosti vadí vyhýbání se odpovědi, jak církev majetek získávala, neurčitost vydávaného majetku, nad­hod­no­ce­ní nevydávaného majetku, za který bude finanční náhrada, nezodpovězená otázka započtení nákladů, které stát na církve, ať na jejich provoz nebo opravu památek vydal, neprokázání, že šlo i v minulosti skutečně o vlastnictví církve, a nikoli jen o držbu nebo svěření majetku k určitému účelu.

Řadě občanů vadí, že církev nenabývala vlastnictví v celém rozsahu vlastnických práv, nikdy po celé dějiny, a nepřišla o nezpochybnitelný majetek až v únoru 1948, jak se tvrdí.

„Ohlasy veřejnosti vůči tomuto zákonu jsou však výrazně negativní, což bychom si také neměli zastírat. Je snad zřejmé, že argumentem, o který se opírám, není, že je ekonomicky chybné a společensky málo přijatelné přijímat takové finanční závazky státu právě ve chvíli ekonomické krize, ale rozumím tomu, že veřejnost s tímto zákonem nesouhlasí i z tohoto důvodu.“

Občanům vadí, že zákon byl sněmovnou přijat bez hlubší rozpravy s veřejností, která důsledky tohoto zákona na svých bedrech ponese.

Občanům vadí, že zejména k této otázce nebyl vypsán závazný plebiscit.

Vláda měla prosazení tohoto zákona ve svém (koaličním) programovém prohlášení, ale to už voliči nemohli volbami nijak ovlivnit. Ve volebních programech stran – pokud je mi známo – nic takového nestálo.

Zákon president nevrátil přes všechny výhrady i vlastní sliby proto, aby současné vládě zajistil stabilitu a přežití a aby ji nepodroboval dalším zkouškám.

Za stěžejní pokládám, že zákon bude platit proti vůli většiny společnosti.

Citace: Václav Klaus

Jestliže na tuto vůli lidu nebere ohled ani vláda, ani parlament, ani president, pak už opravdu nevím, jakým způsobem mají občané svoji vůli prosazovat.