Odvrácená strana slunce

Poněkud parafrázuji titul skladby Pink Floyd: „The Dark Side Of The Moon“, ale o muziku vůbec nepůjde. Chci se podívat na odvrácenou stranu vlastnického práva. Anebo spíše na setrvalé nerespektování Ústavou jednoznačně daného práva na vlastnictví. Na kontinuální komunismus.

Začnu poněkud zeširoka. Prarodiče, když jim komunisti ukradli a znárodnili sodovkářskou živnost ve Vyškově, se uchýlili do Prahy. Praděd odvolil ve volbách 30. května 1948 a když viděl odpoledne, jak volby dopadly, ranila ho mrtvice a zemřel. Prabába s bábou si poté koupily ze sedlácké zkušenosti, že majetek je nejjistější v pozemcích, ¼ha pozemek severně od Prahy, v téměř neznámé obci Panenské Břežany.

Obec byla známa jen tím, že jsou v ní postaveny dva zámky. Stavba dolního zámku v empírovém slohu byla započata okolo roku 1840. Kvůli finančním potížím majitele Matyáše von Riese-Stallburga jej v roce 1901 převzala „Hospodářská a úvěrní banka pro Čechy“, která jej od roku 1909 začala nabízet za účelem uspokojení věřitelů. Zámek poté koupil Ferdinand Bloch-Bauer, který zámek vybavil loveckými trofejemi, starožitnostmi, uměleckými předměty, gobelíny aj.

Po začátku 2. světové války a zřízení Protektorátu Čechy a Morava odešel němec Bloch-Bauer do emigrace a v zámku se usídlil říšský protektor Konstantin von Neurath, kterého v roce 1941 vystřídal v zámku říšský protektor Reinhard Heydrich. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 zde až do konce války žila Lina Heydrichová spolu se čtyřmi dětmi. Po válce byl dolní zámek převeden do užívání s. p. VUK.

Horní zámek (klášter) byl postaven v první polovině 18. století v barokním slohu na místě původní tvrze. Jedná se o obdélníkovou jednopatrovou stavbou se sedlovou střechou s balkónem v průčelí. Poblíž zámku se nachází kaple sv. Anny, jejíž přestavba po požáru v roce 1691 proběhla v letech 1705 - 1707 podle plánů J. B. Santiniho.

Po zrušení kláštera vystřídal zámek několik majitelů; v roce 1820 jej společně s dolním zámkem koupil Matyáš von Riese-Stallburg. Po zadlužení jeho dědiců došlo po r. 1909 k prodeji zámku továrníkovi Emilu Gerstelovi, jenž odešel na počátku 2. světové války do emigrace, načež opuštěný zámek zabral nacistický pohlavár K. H. Frank. Po skončení války byl v zámku zřízen domov důchodců.

Tolik tedy z historie. Prarodiče tedy někdy v listopadu 1950 uložili zbylé peníze do pozemku (zřejmě již tehdy predikovali, že finanční hotovost je značně nejistá), což jim 29. 5. 1953 jen potvrdil president Antonín Zápotocký měnovou reformou, která okradla plošně každého, kdo cokoliv finančního ještě vlastnil.

Přes všechny socializující snahy nového režimu (třeba, že zahrádkáři musí odevzdat novému režimu ročně x tun sena, nebo že jsou povinni zdarma pracovat na polích nově zavedených JZD), byl režim vlastnictví pozemků ± dodržován.

První vlom znamenalo zřízení (přesněji řečeno redislokace) s. p. Aero ze Kbel na letiště Vodochody. Nedošlo k přímé krádeži vlastnictví, ale k omezení práv, výslovně k omezení kvality životního prostředí v předmětném prostoru. Konkrétně se jednalo o to, že s. p. Aero získal licenci k opravám Sovětských stíhaček Mig, které samozřejmě testoval nad územím přilehlých obcí.

Druhým neodvolatelným vlomem do vlastnických práv bylo postavení dálnice D8, která byla v letech 1992/93 založena tak, že obec Panenské Břežany rozpoltila ve dví. Ani se mi nechce psát o těch, kterým byly pozemky vyvlastněny za potupných podmínek v nějakém abstraktním veřejném zájmu (POZOR! rok 1992 po skončení reálného socialismu). Hlukové studie a měření byly provedeny v době, kdy dálnice končila v blízké Úžici, tudíž její využívání bylo naprosto marginální. I tak byl učiněn veřejný příslib stavitele, že pokud by byly překročeny hlukové limity v dotčených oblastech, budou postaveny protihlukové bariéry. Samozřejmě jsou dnešním provozem na dálnici D8 hygienické limity dávno prolomeny, jen veřejný příslib se jaksi nekoná. Hlukové zatížení se dnes pohybuje kolem 70-90dB ve dne v noci.

Novým trestem pro majitele nemovitostí v oblasti na severozápadě Prahy se stala hrozba finanční skupiny Penta, že z víceméně marginálního letiště Vodochody udělá mezinárodní letecký terminál s četností přistání/vzletů kolem 4 minut a to nikoliv Kašparovských vrtulových letadel (jak je dnas praktikováno), ale s proudovými letadly s rozpětím křídel do 36 m, tedy s obřími a mimořádně hlučnými stroji.

Přilehlé obce se proti takovéto zlovůli bouří. Nejde jen o těsně přilehlé Panenské Břežany, ale i o obce Odolena Voda, Bašť, Sedlec, Dolany, Nelahozeves, Postřižín, Máslovice, Dolánky, Hoštice, Klíčany, Pakoměřice, Líbeznice, v opačném směru třeba Kralupy n. Vlt. a další. Celkem jde asi o 30 000 postižených lidí. Z nich ovšem jsou Panenské Břežany nejpostiženější.

Není bez zajímavosti, že někdejší socialistický hejtman Rath prosazoval (oproti rozhodnutí rady SČK) zájmy finanční skupiny Penta bez ohledu na dopady na místní obyvatelstvo.

Týž hejtman zrušil využívání horniho zámku jako útulku pro starce a dnes je celý objekt prázdný a chátrá. Proč to Rath učinil, kolik závažných poškození jednotlivých obyčejných a bezbranných osob způsobil, by mělo být závažnější obžalobou, než nějaká mega v krabici od bot.

Obr. 1 — Protest proti EIA

Postižení občané se pokouší bránit demokratickými prostředky. Naposledy se uskutečnila veřejná oponentura k EIA (studie dopadů na životní prostředí) ve výstavní hale v Letňanech. Není bez zajímavosti to, že lékař, který studii EIA měl zaštítit svojí kvalifikací, hovořil tak, že byl auditoriem vypískán. Mluvil tak, že se zdálo, že hluk je jen marginálním znakem civilizace, možná nevlídným, ale hlavně neškodným. Kdo jej za takovýto názor zaplatil se můžeme jen domnívat. Postižení občané to jistě nebyli.

Hluk je (pokud použijeme jiné WHO studie, než zmíněný zkorumpovaný MUDr.) vysoce nebezpečným akcelerátorm civilizačních chorob. Je spouštěčem mnoha onemocnění počínaje rakovinou, ischemickými onemocněními, posuny ve schopnosti vzdělávání, determinace chorob aniž bychom byli ochotni chápat příčiny.

Obr. 2 — Protest proti EIA

Hluk, podle mého soudu, je jen jednou z novodobých krádeží soukromého vlastnictví, jen obhajovaným v novém, po­pu­lis­tic­kém habitu. Stejně jako zbytečně hlučící motorky, či „vytuněná“ osobní auta. Nehledě k dopadům na zdravotní stav postižených.

Obr. 3 — Protest občanů

Věřme, že nějaké komerční zájmy nemohou a nesmí krást majetky a existenční prostředí občanů. A to nejméně se sou­hla­sem volených orgánů na jakékoliv úrovni. Volené orgány musí daleko více akcentovat zájmy občanů, než doktrinární postoje nějaké politické skupiny, možná významně zkorumpované. Což se týká (žel) hlavně mafiemi prorostlé ODS. Ovšm nedělejme si naději, že SPOZ, či ČSSD nevstoupí na stejnou loď se stejnými důsledky.

Pokud si různé zájmové skupiny mohou dělat co chtějí, o demokracii si můžeme jen nechat zdát.