Nezávazné povídání o češtině (I)

V několika minulých dnech jsem se dopustil hned dvojího chybného použití přechodníku. Mrzí mě to, protože si češtiny velmi vážím. Rád bych uměl psát neomylně naprosto správně.

Možná jsem ve škole nedával dobrý pozor, nebo jsem byl zrovna čůrat, nebo to souškaučka vůbec nevykládala. Každopádně mě hněte, když lidé neumí česky psát a píší. S jakýmsi falešným alibismem, že nezáleží na tom, jak je to napsáno, ale že jde o tu „myšlénku“ (podle Cimrmana). A to se samozřejmě týká i mě samého!

Ale je mi trapno, když se prohřešků proti mateřštině dopouštím. Ale jsem člověk chybující, jako kdokoliv jiný. Čeština je poměrně složitá a v řadě případů obsahuje výjimky z pravidel. Samozřejmě je jazykem dynamicky se vyvíjejícím v čase, takže některá slovní spojení a obraty se stávají archaickými, a naopak je infiltrována mnoha cizími vlivy, idiomy, které jí nejsou vlastní, ale nevyvinul se pro ně dosud adekvátní český ekvivalent.

Mám rád rozhlasová vystoupení paní Dr. Jaroslavy Hlavsové, CSc. o jazyce o jeho různých zákoutích a pastech. A je mi hloupé, že i po své padesátce některé tak samozřejmé věci nevím.

Pokusím se v několika následujících článcích upozornit na několik opravdu nehezkých věcí, které se vyskytují nejen na webových stránkách/blozích, ale i v tištěných a vysílaných médiích.

V těch článcích někdy použiji postřehy pana Petra Behúna ze serveru Interval.

První skupina elementárních chyb

• Jestliže je jakýkoliv dokument opatřen datem už minulým, píše se to správně „antedatovat“, nikoliv „antidatovat“. „Ante“ znamená před, „anti“ znamená proti.
• Další oblíbenou chybou je použití tvaru „dceřinný“ (podnik). Není to správně. „N“ se píše jen jedno. Jungmann doporučoval tvar „dcerský“, který se neujal. Správný zápis je tedy „dceřiný“, i když se jedná v podstatě o výjimku z pravidel rodinných přídavných jmen.
• Když už mi z klávesnice vypadlo slovo výjimka, takto je to správně! Žádná vyjímka, ani nic ještě horšího.
• Další obludností je zmatení pojmů „vinou“ a „díky“. Až zase zaslechnete v televizi, že díky vlně tsunami zemřelo 100 000 lidí, vězte, že ten člověk neumí mluvit česky. „Díky“ vyjadřuje pozitivní akcent něčí snahy, zásluhu. „Vinou“ (pachatele) vyjadřujeme akcent negativní. Nelze poděkovat požáru, že nás zbavil střechy nad hlavou.
• Problém Eura: Ačkoliv je to termín naimportovaný (a podle mne konceptuálně chybný projekt jako takový), přesto je češtinsky ohebný! Podléhá zcela správně vzoru „město“. Tedy: Mám šest Eur, jdu k Vám s pěti Eury, atd.
• A další opakovaná chyba: nejvyšší pohoří světa se jmenuje správně Himálaj. Ještě jsem to neviděl napsané správně. Obě A jsou pravidelně zaměňována. Bez ostychu.
• Protože už jsem vyčerpán, zmíním nakonec už jen správný tvar a zápis pozdravu: „Na shledanou“. Nikoliv nashledanou, nazhledanou, či dokonce „naschle“. Ostatně, ty zkratky pozdravů mě strašně štvou. To je tak zatěžko říct pěkně zdvořile: „Dobrý den“, než jen „dobrej“? Ostatně připomíná mi to soudruhy; taky jim bylo zatěžko říci „Čest práci, soudruhu“. Taky jim z toho nakonec zbyla jen ta „čest“. Čemu, komu, o kom, s kým už bylo zamlčeno. „Naschle“ vlastně není pozdravem. Jakoby ten člověk, který to tak vyjádří, měl někde něco naschlého…

Tak jsem se tak trochu rozohnil. Ale doufám, že kdyby to napravilo byť jen jediného autora, účelu to dosáhlo.