Něco statistik k prezidentské volbě

V předposledním ohlédnutí za presidenskou volbou se ještě podívejme na několik statistických zajímavostí. Úplně naposledy se pak ještě budu zabývat chybami v prováděcím zákonu k přímé volbě presidenta a pak už toho nechám.

Již zodpovězenou otázkou je, nakolik byla volba presidenta férová a etická. A čistá, či chcete-li to slovo, transparentní. Ačkoliv byly výdaje na kampaň ze zákona limitovány 40 resp. 50 mio. Kč na kandidáta a na první pohled se zdá, že ani jeden z kandidátů se tohoto stropu nedotkl, pravda může být ve skutečnosti možná jiná.

Napadá mě v této souvislosti to, do jaké míry jsou v naší společnosti stále zakořeněny jakési totalitní manýry, patrné nejen u politiků. Mám tím na mysli třeba zuřivou neochotu opustit dosažený post ať se ve svěřené funkci dopustí sebevážnějšího lapsu, porušení zákona, či přímo trestného činu, což by v jen o něco lépe fungující demokracii nebylo akceptovatelné. A zároveň naši rezignaci – dokud se zmůžeme jen na hospodské prskání a nadávání, nic se nezmění. Jediným lékem na to je nezůstat lhostejnými. Nesmíme jim ani vteřinu dopřát klidu. Neustále je třeba jim šlapat na paty. Neustále se jich co nejhlasitěji ptát, jak si ve funkcích počínají, nutit je, aby se zodpovídali ze svých skutků a nebát se jich. Oni se musí bát více, než se bojíme my, jinak se z toho marasmu nikdy nevyhrabeme.

Zde tedy několik statistik:

Na grafu 1 je pohled na jednotlivé kandidáty prezidentské volby. Povšimněte si, že jich nebylo devět, ani jedenáct, ale daleko více. Do grafu jsem umístil jen ty řekněme „vážně míněné“. Celkem se o úřad ucházelo 28 kandidátů z nichž většina nebyla k volbě vůbec připuštěna. Jako počáteční datum (není-li jiné) je použito datum oficiálního oznámení kandidatury.

Graf 1 - Řazení kandidátů:a) podle ukončení kandidatury b) podle počátku volební kampaně (oznámení kandidatury).

Kandidáti Sobotka a Schwarzenberg oznámili kandidaturu ještě před přijetím zákona 71/2012 Sb. o přímé volbě presidenta republiky. Z grafu plyne, že většina kandidátů vedla předvolební kampaň poměrně dlouho nejen před zveřejněním zákona 275/2012 Sb. ve Sbírce zákonů, ale i dlouho před vstoupením obou zákonů v platnost.

Délka kampaně

Graf 2 - Počet dní vedení kampaně

Pokud budeme brát v úvahu jako počáteční datum den založení vo­leb­ní­ho účtu (zákonná pod­mín­ka pro kan­di­da­tu­ru), pak jednotliví kan­di­dá­ti vedli kampaň podle následujícího grafu 2. Dos­ti známé je, že nejdéle vedla kampaň Zuzana Roithová; zhruba po­lo­vi­nu J. Fischer, J. Dienst­bier a Vl. Dlouhý. Taťana Fis­che­ro­vá a T. Oka­mu­ra se rozhodli ke kandidatuře opravdu na poslední chvíli. (Všechny následující kalendářní vztahy vycházejí právě z okamžiku zřízení volebního účtu.)

Sběr podpisů

Tabulka 1 - Sběr podpisů pod petici

Tabulka 1 srov­ná­vá dél­ku vo­leb­ní kam­pa­ně, po­čet se­bra­ných pod­pi­sů a po­čet pod­pi­sů se­bra­ných za 1 den.

Z tabulky vyplývá, že V. Franz měl zcela nej­ry­chlej­ší nárůst počtu podpůrných podpisů na petičních listinách. Srovnatelné tempo už měla jen T. Fischerová. Poučné je, že délka kampaně se kandidátům spíše nevyplatila. V tabulce samozřejmě nejsou uvedeni P. Sobotka a K. Schwarzenberg, kteří se zaštítili jen podporou senátorů a poslanců. J. Dienstbier měl sice také podporu 28  senátorů, přesto podpisy sbíral, ačkoliv je z obavy o propady hlasů nakonec neuplatnil. Bez zajímavosti není fakt, že náklady na sběr podpisů uplatnili v účetnictví pouze T. Okamura a Vl. Dlouhý.

Chybovost podpisů v peticích

Graf 3 - Procenta neověřených petentů

Následující graf 3 zobrazuje chybovost pod­pi­sů na petičních arších. Samozřejmě mu­sí­me vzít v úvahu nesmyslnost metodiky výpočtů chybovosti, kterou u­plat­ni­lo MV. A jelikož vlastní o­vě­řo­vá­ní těchto podpisů zůstalo skryto hluboce v útrobách mi­ni­ster­stva, kandidáti vůbec neměli nástroj, jak listiny předem o­vě­řo­vat a ani kontrolovat činnost ministerstva, je patrné, že petiční podpora a celý sběr podpisů postrádal průhlednost a vzbuzuje pochybnosti. Největší chybovost měl Jan Fischer, ačkoliv měl na sběr téměř nejvíce času. Jediná Z. Roithová si vypracovala jakousi vnitřní závaznou metodiku pro sběr. Zřejmě by bylo dobré zjistit si, jak ověřují petice například ve Švýcarsku.

Financování volební kampaně

Tabulka 2 - Zveřejněné příjmy a výdaje kandidátů

Po kandidátech na prezidentský stolec by­chom měli ne­kom­pro­mis­ně vyžadovat na­pros­to průhledné, vy­čer­pá­va­jí­cí a věrohodné informace o tom, jak svo­ji volební kampaň financovali. Právo k to­mu nám dává nejen Listina základních práv a svobod jež je součástí ústavního pořádku ČR, výslovně v oddílu dru­hém, článku 17, odst. 1: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“, ale přímo i prováděcí zákon 275/2012 Sb. o přímé volbě presidenta.

Z tabulky 2 vidíme poměrně dramatický rozdíl mezi nejdražší kampaní a kampaněmi prakticky beznákladovými. Pokud ovšem budeme zveřejněným datům věřit. Zcela nevěrohodné jsou částky které zveřejnil M. Zeman. U J. Fischera jsem doložil, že ještě minimálně stejný objem prostředků protekl přes účet jeho kanceláře; ostatně sám se na svých stránkách holedbá, že za kampaň utratil 22 143 121 Kč, čímž sám sebe hloupě usvědčuje, že jeho účetnictví je ne­vě­ro­hod­né a neúplné. V úhrnu však zveřejněným částkám téměř u všech kandidátů věřit příliš nelze. Výdaje i příjmy jsou vykazovány naprosto nedostatečně. Je třeba ptát se proč!

Aktuální zpráva: Rozhlas právě oznámil, že J. Fischerovi ještě stále docházejí faktury za první kolo voleb a měl by zaplatit ještě asi 8 milonů korun. Zoufale teď hledá sponzory, protože další finance už nemá. Řada sponzorů totiž po prohraném prvním kole svoji podporu stáhla. Je otázkou, jestli nebudou chtít marně vynaložené prostředky vrátit. (Článek jsem psal včera.)
(Měli bychom se hlasitě tázat, co je vlastně ke sponzorství motivovalo a jaké protislužby za vítězství J. F. očekávali.)

Graf 4 - Pohyby na účtech kandidátů

V problému by nás mohl dosti dobře o­ri­en­to­vat počet pohybů na bankovním výpisu v porovnání s objemy přikazovaných částek a četností bankovních operací (Graf 4 a 5).

Na první pohled je patrné, že M. Zeman sice vykázal největší počet operací, ovšem s částkou cca 12 mi­li­o­nu. Druhý z těchto grafů nám ale říká, že např. Vl. Franz, jehož účetnictví lze označit za velmi uvěřitelné, účtoval denně téměř sedm položek při objemu financí sotva půl milionu korun.

Graf 5 - Četnost denních pohybů na účtu

Pohledem na graf 6 uvidíme, že J. Fischer utrácel naprosto nad své možnosti a za­dlu­žo­val se rychlostí přes 10 tis. Kč denně. Naopak K. Sch­warz­en­berg mohl na kampaň utrácet o 40 tis. denně více a jen budu o­pa­ko­vat dávno známé, že mu závěr kampaně zkazil volební štáb pod­leh­nu­vší se­be­u­spo­ko­je­ní z prvního kola, ačkoliv finančně měli na finální ofenzívu prostředky. Bez zajímavosti není, že v kampani téměř neviditelný Vl. Dlouhý si na dofinancování své kampaně vzal komerční úvěr ve výši přes 1 milion Kč.

Graf 6 - Bilance volebního účtu

Recesistické dary

Zajímavým fe­no­mé­nem přímé volby se staly v podstatě re­ce­sis­tic­ké „ne-dary“. Na grafu 7 vidíme počty zaslaných částek ve výši do 3 Kč, zpravidla však 1 hal., přičemž odesílatelé byli hlavně motivováni možností napsat kandidátovi ně­ko­lik velmi ne­li­cho­ti­vých slov do poznámky k převodu. A druhým, víceméně typicky českým jevem, byl fakt, že některé banky účtují svým klientům poměrně velký bankovní poplatek za příjem částky na účet. Ve výsledku tedy každý z „protodárců“ daroval 1 haléř, ale tím odčerpal kandidátovi z účtu 7 Kč.

Graf 7 - Recesistické finanční příspěvky"

Malá zajímavost na okraj - J. Fischer s účtem u Raif­feisen­bank, která je těmito poplatky proslulá, si právě z tohoto důvodu vyjednal od listopadu s bankou výjimku na poplatky, protože těch­to „dárců“ rychle přibývalo. Pokud dob­ře počítám, jen z těch 217 by mu vznikla čistá účetní ztráta 1 516 Kč, což sice není žádné drama, ale zkusme to dopočítat do důsledku, třeba 5E+6 × 6,99 = J.

Nedoložené příjmy

Graf 8 - Chybně doložené příjmy

Jak už jsem uváděl, kandidáti ošetřovali ve­směs identifikaci spon­zo­rů velmi lik­na­vě, ač jim to zákon jednoznačně u­klá­dal. Opakuji, že není vy­lou­če­no, že na ty částky existují darovací smlou­vy, jen veřejnost o nich nemusí vůbec vědět, či jim nemusí příliš věřit. Kandidáti sice budou muset tyto smlouvy doložit MV společně s účetnictvím kampaně, ale opět: jak o tom bude ve­řej­nost informována? Největší hříšníci jsou z grafu 8 jasně patrni.

Graf 9 - Dary vrácené kandidátem

Pouhých pět kandidátů se pokusilo vrátit tyto nedoložitelné dary zpět, přičemž zdánlivá „poc­ti­vost“ P. Sobotky je jen subjektivní, protože vrátil jednorázovou částku 200 tis. + několik drob­ných v částce 212 Kč. Téměř všechny pochybné dary vrátil Vl. Franz. (Povšimněte si, že osa Y v grafu 9 je logaritmická, tu­díž jsou změněny pro­por­ce jednotlivých ob­je­mů vratek.)
Ostatní kan­di­dá­ti spontánně nevrátili ani „vorla“.

Náklady na zisk hlasu

Graf 10 - Prostředky vynaložené na získání 1 hlasu

Z grafu 10 zjistíme poměr vynaložených pro­střed­ků, neboli e­fek­ti­vi­tu volební kampaně. Zobrazené náklady se tý­ka­jí samozřejmě prv­ní­ho, vylučovacího kola voleb. Náklady T. O­ka­mu­ry i Vl. Dlouhého byly samozřejmě vy­ho­ze­ny z okna a v grafu nemohou být zob­ra­ze­ny. Z dat je patrná urputná snaha P. So­bot­ky na Hrad se dostat. Relativní láce u M. Zemana a J. Fischera je dána tím, že zveřejněné výdaje nejsou úplné.

§ 67 zák. 275/2012 Sb.

Řízení ve věci porušení pravidel financování volební kampaně

(1) Podáním návrhu se může kandidát na funkci prezidenta republiky domáhat, aby soud podle jiného právního předpisu rozhodl o tom, že došlo k porušení pravidel financování volební kampaně podle tohoto zákona přijetím finančních prostředků nebo jiného plnění ocenitelného v penězích, u kterých není znám nebo uveden skutečný původ, překročením limitu výdajů na volební kampaň nebo porušením povinnosti vést o financování volební kampaně účetnictví nebo je podle tohoto zákona zveřejnit, a jakým způsobem a v jakém rozsahu byla tato povinnost porušena.

Žel, zákon je ve své formulaci krajně nešťastný, a tak NSS již vrátil stížnost občana na porušení tohoto zákona jako bezdůvodnou, protože (podle výkladu NSS) si dle tohoto zákona: „…na porušení pravidel může stěžovat toliko kandidát na funkci prezidenta republiky…. Ostře s tímto nálezem nesouhlasím, protože v textu paragrafu není řečeno: „výhradně kandidát“. Zákon tedy zřetelně toto právo přiznává „i“ kandidátovi, lhostejno, jak to zákonodárce myslel. Ostatně — kdokoliv je obeznámen s porušením zákona, má povinnost (vč. Státního zastupitelství a Policie) iniciovat šetření v danné věci.

Mimochodem: všichni kandidáti mají svůj kus másla na hlavě, tudíž se sami těžko odhodají k „podání návrhu“.

Grafy a tabulky ke stažení (ZIP 457 kiB)

Tak, to by byly některé zajímavosti z volby presidenta. Veřejnost a novináři by ale neměli usnout na vavřínech a i když už je rozhodnuto, měli by požadovat přesné a transparentní informace o tom, jak volba proběhla. Máme na to všichni právo.