Lex Klaus

Doba mandátu presidenta Klause se rapidně krátí. Ještě je samozřejmě příliš brzy se zabývat hodnocením jeho éry, ale myslím, že se nebudu příliš mýlit když řeknu, že společnost nikdy příliš nespojoval a zřetelně tak nebyl presidentem všech občanů.

Aneb o cestě tam a zase zpátky

Už od počátku, od doby • vzniku nepolitického OF, přes jeho rozpad a • vznik politické ODS, přes přechod • od socialismu ke kapitalismu (chtělo by se mi říci: cestu od socialismu k socialismu, ale tu invektivu si odpustím), přes • kupónovou privatizaci, přes jeho • cestu od ministra financí k premiérství, přes • rozdělení Československé republiky na dva samostatné státy, přes • uzavření opoziční smlouvy, přes • neprůhledné financování ODS, které vedlo k odtržení frakce ODS do US, přes jeho velmi „nehezkou“ • cestu na Hrad, zejména podruhé, kdy se šel doprošovat komunistických hlasů, přes jeho velmi kritický postoj k byrokraticko-centralistické socialistické EU a přesto • podpis Lisabonské smlouvy, přes • aféru s protokolárním perem, přes vlažný „ne-podpis“ • církevních restitucí, ač veřejnost hlasitě a masivně protestovala proti tomuto tvaru i způsobu přijetí, přes podpis posledního • deficitního rozpočtu, přes podpis velmi diskutabilní • plošné amnestie, ač byl vždy jejím odpůrcem, přes jeho často • pohrdavé grimasy, kterými častuje všechny, kteří si s ním dovolí nesouhlasit, vždy společnost dělil na skupinu skalních, často nekritických obdivovatelů: „co Klaus činí, dobře činí“ a skupinu stejně zarytých odpůrců nechápajících jeho genialitu.

Co však budí přinejmenším pohoršení je poslední ideový „trojitý odpíchnutý rittberger“ Václava Klause. On, který se vydává za ideového guru pravice, najednou je schopen přímo doporučovat jako svého jediného přijatelného nástupce Miloše Zemana, zastánce diametrálně odlišného politického světonázoru.

Nedosti na tom, že mu sám vyslovil podporu, dokonce i jeho rodina veřejně plédovala za zvolení Miloše Zemana. Což o to, v cizině není neobvyklé, že dosluhující president vyslovuje veřejnou podporu svému pravděpodobnému nástupci. Je např. velmi jisté, že Barack H. Obama podpoří kandidaturu Hilary Clinton. Ale je takřka nemyslitelné, aby vyjadřoval podporu svému ideovému, politickému odpůrci!

Ale je to něco nového v našich krajích? Opoziční smlouva z devadesátých let nebyla ničím jiným, než zradou na voličích. Snad prý podle právníků nebyla protiústavní, ale budeme-li uvažovat v rovině etické, pak byla přinejmenším nemravná. Současný krok presidenta Klause jí není nepodobný.

Už při udělení bezprecedentní amnestie k 1. 1. 2013 se president republiky vyjadřoval ve smyslu, že: „veřejnost dosud není schopna pochopit hloubku [mé] myšlenky“ (zejména u čl. II). Obávám se, že veřejnost „hloubku“ této myšlenky odhalila velice rychle a dobře. Dnes a denně, po celý měsíc, slyšíme ze zpravodajství, že bylo navždy ukončeno stíhání společensky vysoce nebezpečné trestné činnosti, zejména z oblasti hospodářské a majetkové.

A nedosti na tom, že byli vyviněni a pardonováni darebáci, kteří okradli širokou veřejnost o miliardy korun. Slyšíme také, že soudy osvobodily na základě této amnestie i některé osoby, na které se amnestie svým zněním vůbec nevztahovala, ale rozhodnutí soudu již nejde vzít zpět. Amnestování pracně stíhaných, dnes však již neodsouditelných. Pardonování do té míry, že jim byl proveden výmaz z trestního rejstříku, tedy se na ně nadále pohlíží jako na osoby netrestané. (Jak k tomu přijdou ti, kteří se s amnestií minuli, byli odsouzeni a své tresty si vykonali až do konce?)

Ne nadarmo se cítí veřejnost hluboce uražena a kromě senátní stížnosti k Ústavnímu soudu směřují podobným směrem i petice veřejnosti jdoucí až k obžalobě z velezrady podle čl. 65 Ústavy. K naplnění skutkové podstaty velezrady, činu „směřujícímu proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“ zřejmě nedošlo a žaloba vyjde naplano, ale zřetelně nám ukazuje frustraci společnosti z posledních kroků presidenta republiky.

President Klaus odsoudil jako „dětinskost“ skutečnost, že nejen školy, ale i státní úřady snímaly po amnestii jeho podobizny ze zdí učeben a úřadů jako nenásilnou demonstraci odporu proti této amnestii.

A nad tím vším ještě zazněla „nechutnost“ z dílny TOP09, že oběti těchto omilostněných by měl odškodnit stát. Ale to už je opravdu hodně daleko za hranicí veškeré morálky! Podvodník a zlojed okrade stovky a tisíce občanů o celoživotní úspory a kamsi si je ulije, OČTR jej horko-těžko vypátrají, dopadnou, sesbírají důkazy, obžalují, a pak si pan president „umane“ a stíhání navždy zruší. Komu ku prospěchu?

Následně ti, kteří nemají nejmenší podíl na jednom, ani na druhém, všichni občané republiky se mají „složit“ a skrze daně ty poškozené odškodnit??? Jestliže se pan president sám rozhodl znemožnit svojí abolicí odškodnění běžnou cestou soudu a trestu, měl by se asi raději zamýšlet nad tím, jak oběti odškodnit ze svého.

A není to možná takhle?

Vyšetřování některých případů velmi silně vadilo některým značně vlivným osobám, které se dnes pohybují v pozadí státu. A které taky velmi mnoho vědí. Již jsem vyslovil názor, že stát už byl vlastně skrytě zprivatizován a vládní prostor už se jeví velmi omezený tím, co kmotři v pozadí dovolí. A parlamentní pinožení se čím dál více jeví být jen maňáskovým divadlem, jen jakýmsi komparsem a kulisou pro důvěřivou veřejnost – má přece tu svoji „demograciji“, co ji chtěla, k volbám chodit může a nemusí, a nemusí povinně za dohledu StB volit jen jedinou možnou státostranu. Ale na druhou stranu: není to vlastně jedno? Vždyť ty strany si jsou podobné jako vejci vejce. (A to nehovořím o množství bruselských direktiv, které nemají s vůlí lidu pranic společného a Parlament se stal jen jakýmsi mechanickým kývačem a „přijímačem“ – odpor se v zásadě nepřipouští.)

Myslím, že zavčasu se zorientoval a věc pochopil ministr Kalousek, který se vloni rozvedl a veškeré majetky převedl na exmanželku.

To, že president Klaus svou amnestií zakryl cestu k řadě šedých eminencí jistě není samoúčelné. A lze se jen tázat, nakolik budou propuštění podvodníci a defraudanti „vděční“.

A pokud uvážíme, že:

• President Klaus uštědřil v průběhu času ODS několik „polibků smrti“
• Po dvou letech nešťastného vládnutí s beztvarým, houbovitým Nečasem v čele už ODS zřejmě prošla klinickou smrtí
• President Klaus už se nechal slyšet, že politiku v žádném případě nehodlá opustit
• Transparentní financování politických stran nikdy nebral příliš vážně – ostatně, vždyť „špinavé peníze neexistují…“
• Nečasova vláda dříve nebo později padne, Zeman si nepřeje nic jiného
• Zeman zřejmě ČSSD „potrestá“ za minulou presidentskou volbu (od které po zradě spolustraníků s ostudou utekl zadními dveřmi)
• Je známa jeho animozita zejména k současnému negativistickému vedení ČSSD; v žaludku mu leží nejen Sobotka a Zaorálek, ale i Dienstbier, který nechtěl říci voličům, ať volí Zemana (možná to od něj bylo velmi prozíravé a možná to z něj udělá Zimního krále)
• Už dnes je dokumentováno, že v ČSSD dochází k odlivu členské základny do SPOZ
• Vedení ČSSD tuší pohromu a už dnes vyzývá TOP09 k odchodu z vlády pod slibem povolební koalice
• Zeman velmi stojí o změnu volebního zákona směrem k panašování a rapidnímu zvýšení počtu a zmenšení volebních okrsků
• TOP09 stáhne Kalousek definitivně pod vodu. Až Schwarzenberg abdikuje (avizoval, že pokud ve volbě presidenta neuspěje, odejde do konce roku 2013 do ústraní), nezbude na TOP09 pranic zajímavého
• VV jsou mrtvé nejen vinou Johna, ale i Bárty, Škárky, Klasnové a spol., je jen otázkou času, kdy se od ní odvrátí i Starostové
• Ne-strana LIPeakeDEM? Exitus.

…zdá se pak, že se zde najednou objeví velmi mnoho prostoru pro nový politický subjekt, což se může (společně s hrozbou konsolidované KSČM a se Zemanem na Hradě) Václavu Klausovi jevit jako šachovnice s nově rozdanou partií. Ostatně, se Zemanem se domluvit umí a možná nastal čas na protislužbu za „oposmlouvu“. Není pravděpodobné, že by se pokusil resuscitovat ODS, v což někteří členové ODS doufají. Spíše lze očekávat zformování nového subjektu, třeba SPPK: Strana Pravého Proudu – Klausovci (nebo Strana Pravých Politiků???). A Klaus bude stát na startu připravený, zašlápnutý ve startovních blocích.

Ještě loni mu průzkumy (i po řadě ostudných osobních selhání) přisuzovaly relativně slušnou pozici ve škále důvěry veřejnosti (51 %). Po amnestii se jeho obliba a míra důvěry dramaticky snížila na pouhých 13,6 %. Klaus si to ve své ješitnosti a egocentrismu samozřejmě neuvědomuje. Nebo se jeho kalkul vztahuje až k delšímu horizontu, kdy se tradičně „zapomene“?

Graf 1 — Řada absolutních hodnot kontroverze 12/2012

Graf 2 — Důvěra v politiky 1/2013

Konspirační teorie? Možná. A možná taky ne.