Krize modelu demokracie III.
Všemocný parlament znamená smrt svobody jednotlivce
Osobní svobodu jednotlivce a jeho odpovědné a čestné žití poskytují pouze Ústavní systémy. Ještě před pouhými 200 lety by Vám to potvrdil každý Američan. Veškerá autorita musí být stanovena pouze dlouhodobými a univerzálními principy.
Demokracie začaly plíživě degenerovat. Postupné opouštění modelu dlouhodobých principů ve prospěch moci parlamentů vede ke snižování úcty k právu, k eskalaci počtu jednoúčelových, vágních, nebo mnohosmyslných účelových zákonů, které kousek po kousku ukrajují z občanských svobod a jistot – právních jistot – ve prospěch moci. K nepřiměřenému posilování vlivu parlamentů a vlád kterékoliv momentální politické většiny. Zdánlivá spravedlnost původní ideje demokracie vede ke stále silnější infiltraci parlamentů lidmi nikoliv schopnými, nýbrž všehoschopnými, či jen mocichtivými. Není bez zajímavosti, že k tomuto jevu dochází tím rychleji, čím rychleji ve společnosti ubývá přirozených elit.
Důsledky neomezené demokracie vidíme dnes nejen v už zmíněných Spojených státech, ale i v Německu, Francii a dalších státech. Super-parlamentní moc tak postupně hypertrofuje až do současné podoby, kdy může konat tak svévolně, jak se jí zlíbí. Umocněno o to, že politické subjekty, financované převážně z konfiskátu bohatství každého jednotlivého občana, z veřejných peněz, si na základě takto deformovaného modelu začínají zaměňovat příčiny a důsledky. Jinými slovy: vytrácejí se ideje a nosné myšlenky se zvrhávají v prázdné papouškování ideologických frází, jejichž cílem už dávno není obrana zájmů občana, ale jediné: dostat se k moci. Dokonce za cizí peníze. Stačí jen ve vhodný okamžik na správném místě vyslovit pár floskulí, slíbit komukoliv cokoliv. Jakmile je moc v rukou, tyto sliby jdou na smetiště minulosti. Názorně nám se „odkopal“ pan Dluhoslav Sobotka: „předvolební sliby byly zasazeny do nereálného ekonomického rámce“. Abych nebyl jednostranný: obdobně jsme to viděli za posledních 22 let v mnoha obměnách, varietách a kultivarech ve všech stranách.
A důsledky? Tzv. levicové strany nejvíce ubližují společensky nejslabším skupinám, ale budují mohutnou (vlastní) státní a byrokratickou moc, tzv. pravicové strany nepodporují obecnou svobodu a práva, ale budují mohutnou (vlastní) státní a byrokratickou moc.
(Pro ideologické rýpaly – pokud namítnete, že pravicový politický postoj znamená čistou podporu zlodějských buržoů a levicový politický postoj znamená ochranu slabých před nimi, není většího omylu. To jsou právě ty ideologické floskule. Pravicový politický názor je úsilí o posilování práv, majetku a svobod každého člověka, bez ohledu na jeho společenskou pozici a jiné atributy. Levicový politický názor je úsilí odejmout všem občanům co největší díl práv, svobod, majetku a odpovědnosti za jejich životy a svěřit je i násilím byrokratické moci. Obě tyto „moci“ ovšem mají velmi snadný přístup ke „zdrojům“. Proto tvrdím, že zde za těch posledních 63 let nebyla žádná pravicová vláda, ale vlády méně, středně, nebo strašlivě levicové. Tvrdím to proto, že všechny skrze svoji moc dělaly úplně stejnou věc: umenšovaly a krátily práva, majetky a svobody všech občanů země nad všechny meze s jediným cílem: zůstat u moci.)
Jako jisté brzdy rozvoje ultra-vládní a ultra-parlamentní moci působily v zemích s tradicí liberálního konstitucionalismu přirozené zkušenosti s nimi. (A z praxe vidíme, že ve všech státech, kde tato tradice a zkušenost neexistovala a kam byly principy demokracie násilně vyexportovány, tyto parlamentně-demokratické systémy bez výjimky zkolabovaly.)
K prolomení hranice mezi původní tezí demokracie a současným stavem vedly asi původně dosti ušlechtilé cíle. Máme moc, máme prostředky, tedy pomůžeme nějak těm méně šťastným. To je ta osudová brána do pekel. Ale lidé jsou přece v celém světě různí, mají různé schopnosti, různé barvy pleti, jinou mentalitu, jiná náboženství, jiné tradice, vkládají různé prostředky a různá úsilí do svého „štěstí“. Exportovat jim část cizího „štěstí“ je sice na první pohled „spravedlivé“. Na druhý už ale ne.
S lidmi, tedy občany, nelze přece „nakládat“. Jsou to lidé a s lidmi se nenakládá. Lidi nechejme konat podle jejich svědomí. Nakládáme nějak se svým obědem, se svojí zahrádkou, se svými štípačkami. S věcmi, které vlastníme. O mnoho hůře přece můžeme „nakládat“ se svými dětmi, manželkou, nebo tchýní. Vůbec už nemůžeme „nakládat“ se svým sousedem, nebo nám neznámou paní Vomáčkovou z Horní Dolní vsi. Přesně to ale dělají současné státy. Skrze dávno už pošlapanou, pozvracenou a pokálenou původní demokracii si z občanů udělali jen onučky, otroky a čisté plátce politické a parlamentní zvůle.
To je jedno, že danou věc nechcete. Za A) ji stejně zaplatíte, za B) se opovažte vzepřít, nebo sec mazec, kopanec.
Petr Závladský
K poučení z krizového polistopadového vývoje ve straně a společnosti
Úspěšně znormalizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vydal ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci na sklonku roku 2015 sborník odborných prací „Každodenní život v Československu 1945/48–1989“.
Petr Závladský
Dobrý den, můj přítel,
Je to občas veselé, když člověk někde zveřejní svou mailovou adresu, jak se dobré duše celého světa hned starají, aby člověk neživořil, nedřel tady za nějaký mrzký peníz, ...
Petr Závladský
Zálohování dat
Před pár dny tady uveřejnila paní Zuzana Součková článek o nutnosti zálohování dat. Jak pod jejím původním článkem, tak i na FB se objevila řada podnětů typu: „zálohoval bych, ale nevím kam“. Stručný přehled je takovýto:
Petr Závladský
One way ticket
Xenofobie je strachem z neznámého, ale my jsme (i díky informatice) velmi dobře informováni! Tedy se jedná o strach naopak ze známého, o strach z reálného nebezpečí. A samozřejmě pociťujeme odpor proti hrozícímu násilí.
Petr Závladský
Maličko o kavkách a také o lidech
Jsem jen z donucení filosof. Chtěl jsem si původně jen tak klidně žít své dny a dívat se na květiny jak kvetou a voní, vidět stromy jak kvetou a plodí, a sledovat ptáky jak zpívají, vidět, jak neúprosně po podzimu přichází zima...
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Policie prověřovala nákup vojenského materiálu pro Ukrajinu. Zajistila 300 milionů
Premium Česká policie v tichosti prověřovala třaskavý případ, který může mít negativní dopad na zbrojní...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Turek pod tlakem. Promazal sítě, ruší debaty. Zdviženou pravici řeší policie
Lídr kandidátky Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek se nezúčastní posledních debat před...
Hasiči zasahují v centru Prahy, pod Týnským chrámem hoří půda jednoho z domů
V Celetné ulici v centru Prahy zasahují hasiči. Nad budovami ulice vedoucí ke Staroměstskému...
Evropa je vyčerpaná podporou menšin, ústupky čeká i Green Deal, míní expert
Premium S posílením nacionalistických a krajně pravicových stran přijdou do Evropského parlamentu plíživé...
Výbuch v polské zbrojovce vyrábějící rakety zabil jednoho člověka
Ve zbrojovce společnosti Mesko ve městě Skaržysko-Kamienna ve středním Polsku se v pondělí ozval...
Krev poteče ze všech fízlů ve městě, hrozil muž. Došla si pro něj zásahovka
Muž z Hradce Králové vyhrožoval na sociální síti tamním strážníkům, policistům, úředníkům z...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1688x
Ale vidím, že se do toho „socíku“ chce většina lidí v tomto státě vrátit.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Bohatý táta, chudý táta (Robert T. Kiyosaki)
- Co je vidět a co není vidět (Frédéric Bastiat)
- Liberalismus (Ludwig von Mises)
- Cesta do otroctví (F. A. Hayek)
- Kapitalismus a svoboda (Milton Friedman)