Další bilion v p…!

Ta zpupnost, se kterou naši nevolení vládci shlížejí ze svého Olympu dolů na tu chamraď (póvl, žumpy…, atd. dosaďte si dle vlastního uvážení), co jí stačí občas pustit v televizi nějakou koninu, občas jim uspořádat nějakou hru, občas na ně zadupat a oni si strachy začnou pouštět do gatí a spustí ocasy mezi nohy a jdou, šťastně bečíce, k bráně jatečné, mě bere u srdce.

Mydlář kat

„Šľak ma ide trafiť,“ říkával pan Július Satinský, když chtěl v rá­di­u hovořit se svým hereckým kolegou o něčem, co mu děs­ně lezlo na nervy. Mě ten pocit potrefil včera, když před­se­da vlá­dy vykládal ve zprávách, s okem vlhkým, něco o firmách s ne­prů­hled­nou vlast­nic­kou strukturou, o akciových spo­leč­no­stech s akciemi na do­ru­či­te­le, kterým stát klidně dosud zadával za­káz­ky bez ohledu na tento fakt, čímž prý došlo k velkým pod­vo­dům. Prý v řádu 1 bilionu korun.

Nevím, jestli si vůbec dovedete představit, jak ten bilion vy­pa­dá. Pro Vaši představu je to 1 000 000 000 000 Kč. To je ta­ko­vá řacha, že si ji běžný smrtelník nedovede nijak znázornit! Je to pro něj číslo asi tak uchopitelné, jako plus a mínus ne­ko­neč­no.

Náš nejšetrnější ministr světa dokázal naše zadlužení zvět­šit za poslední rok na 160 000 Kč na hlavu, včetně ne­mluv­ňat. Do­hro­ma­dy je to 1 680 000 000 000 Kč. A když roz­poč­te­me to, o čem zřejmě předseda vlády mluvil, tedy o tom, že ta báječně roz­ju­cha­ná pod­po­ra solární energie nás vyjde na takové peníze, zna­me­ná to na každou hlavu dalších 95 238 korun. V úhrnu tedy už dlužíte něco přes ¼ mega na hlavu. Asi máte manželku a třeba tak dvě děti… No tak to už to máte dohromady za milion. To nám to pěkně přerůstá přes hlavu, že! Nevím, nevím, kde na to vez­me­te…

Samozřejmě mě nesmírně štve k jakým koncům to ten náš stát vede, ale o mnoho více mě štve, že ministerský předseda před kamerou a za kecacím pultíkem plamenně káže kdo za to mů­že. A přitom lže, jako když Rudé právo tiskne. Za to přece nemohou (až tolik) ty firmy, které nic ne­nu­ti­lo mít průhledné vlastnické struktury. Vinu — a to jednoznačně — mají přece ti, kteří jim ty­to zakázky a dotace z našich peněz, z veřejných peněz, dávali!

A ještě z jednoho „ma šľak ide trafiť:“ místo aby si ministr, či šéf ministrů stoupl před kamery a národu řekl:

„Vážení občané, se smutkem v duši a hlubokým studem se Vám musím přiznat, že jsme nedomysleli a zcela podcenili provedení i důsledky podpory solární energie, kterými jsme jednoho každého z Vás okradli o tak strašlivou sumu. Všechny pod­ří­ze­né, kteří se této ostudné skutečnosti jakkoliv zúčastnili, o­de­vzdá­vám spra­ve­dl­no­sti. Ty zá­ko­no­dár­ce, kteří se do věci také zapletli, vyzývám k okamžitému slo­že­ní man­dá­tu. Jejich seznamy dávám k dispozici. Sám odevzdávám veškerý svůj majetek na veřejný účet a své tělo katu. Lidé, odpusťe mi, prosím.“

jen se vymlouvá a vymlouvá a vymlouvá.

Jenže žijeme v České socialistické republice a tak si ještě dlouho na něco takového budeme mu­set nechat zajít chuť.